Trend potvrzuje i vývoj počtu Filipínců žijících v České republice. Z přibližně 600 lidí v roce 2015 jejich komunita podle údajů filipínské ambasády vzrostla na více než 16 tisíc. A zatímco dříve mířili především do průmyslu, logistiky nebo stavebnictví, dnes stále častěji nacházejí uplatnění právě ve zdravotnictví a sociálních službách.
Současně s tím roste též ochota Čechů přijímat zahraniční pracovníky z těchto oborů. Aktuální nedostatek zdravotních sester a potřebu situaci řešit si podle průzkumu agentury Ipsos do určité míry uvědomují alespoň čtyři pětiny zdejší populace. Zároveň se ukazuje, že lidé jsou k zapojení filipínských zdravotníků výrazně otevřenější ve chvíli, kdy vědí, že procházejí odborným výběrem, jazykovou přípravou a jejich kvalifikace je v Česku ověřována.
Chybí tisíce sester
Nutno zdůraznit, že personální krize není jen problémem současnosti. Česká populace rychle stárne a podle odhadů expertů by se do roku 2050 měl počet lidí nad 80 let zhruba zdvojnásobit na téměř jeden milion. Přibude tedy nejen pacientů v nemocnicích, ale i seniorů odkázaných na domácí nebo pobytovou péči. To zároveň znamená, že bude potřeba dalších asi 40 tisíc pečovatelů, které zdejší pracovní trh pravděpodobně nedokáže zajistit.
Přitom již dnes je personální situace ve zdravotnictví napjatá. Chybí zhruba 2 500 všeobecných sester, jejichž nedostatek se promítá už i do organizace směn a dostupnosti lůžkové péče. Podle údajů ministerstva zdravotnictví a ÚZIS bylo v roce 2024 v Česku evidováno 86 860 všeobecných sester, což odpovídalo 78 728,5 úvazku. Navíc jejich průměrný věk dosáhl 47,8 roku a každá šestá z nich byla starší 60 let. Největší tlak je přitom v lůžkové péči, na kterou připadá téměř 59 procent všech úvazků.
Českému zdravotnictví chybějí sestry
Situace se navíc nelepší a nedaří se ji vyřešit ani náborem na českém pracovním trhu. Jen letos bylo od ledna do dubna zveřejněno 1 123 inzerátů na pozice sester, přičemž na každou nabídku připadlo v průměru jen 3,32 odpovědi a 45 procent z nich zůstalo dokonce zcela bez reakce, jak ukazují data portálů Jobs.cz a Prace.cz. V některých regionech je přitom situace ještě horší: třeba v Karlovarském kraji zůstaly bez odezvy více než čtyři pětiny inzerátů, v kraji Středočeském, Zlínském a na Vysočině se tento ukazatel pohybuje okolo 70 procent.
„Řízený nábor zdravotnického personálu ze zahraničí tak může být jedním z nástrojů, jak pomoci tam, kde domácí zdroje nestačí,“ podotýká Gabriela Pchálková, majitelka a šéfka společnosti Kasea CZ. Právě ta dnes rozvíjí model náboru filipínských pracovníků pro 17 českých nemocnic. Jde nejen o fakultní, krajská či městská zařízení, jako je například Thomayerova nemocnice či Nemocnice Kolín, ale též o soukromé poskytovatele zdravotní péče včetně Penta Hospitals.
Výběr začíná na Filipínách
Zmíněný nábor na Filipínách už v režii Kasea CZ běží již několik měsíců, přičemž první stovka vybraných pracovníků dorazí do Česka ještě letos. O žádný rychlý proces se ale rozhodně nejedná – od okamžiku, kdy nemocnice definuje svoji potřebu, do příjezdu zdravotníka do tuzemska uplyne zhruba devět až jedenáct měsíců. Uchazeči musí mít vysokoškolské vzdělání a minimálně dvouletou souvislou praxi, součástí je i ověřování odborných znalostí, zdravotního stavu či motivace.
„Výběr probíhá ve více kolech a úspěšně jím projde zhruba čtvrtina kandidátů. Sledujeme praxi, odbornost i osobnostní předpoklady. Kromě toho musí zvládnout mnohem víc než jen samotnou práci. Je třeba naučit se jazyk, orientovat se v novém systému, přijmout české standardy a fungovat v týmu, který je často pod velkým tlakem,“ vysvětluje Pchálková.
S výukou češtiny zaměřenou na komunikaci s pacienty i budoucími kolegy začínají kandidáti již doma před odjezdem. Po příjezdu pokračují v odborné jazykové přípravě, seznamují se s provozem nemocnic a připravují se na aprobační zkoušku. Součástí adaptačního procesu je také mentoring a průběžná podpora přímo na pracovišti.
Pozitivní zkušenosti
S filipínskými pracovníky už má zkušenost třeba již zmíněná Penta Hospitals, která je zaměstnává především v pečovatelských a ošetřovatelských profesích. Do českých týmů nastupovali postupně a během prvních měsíců pracovali pod vedením zkušenějších kolegů. Z původních dvaceti tří pracovníků jich díky řízenému adaptačnímu procesu ve zdejších zařízeních zůstalo dvacet, přičemž do konce roku 2026 plánuje skupina přijmout další šedesátku zájemců, a to včetně zdravotních sester.
„Naše zkušenost ukazuje, že zapojení zahraničního personálu může v Česku skvěle fungovat, pokud je vše odpracované, dobře připravené, řízené od samotného začátku a zároveň jsme schopni flexibilně reagovat na aktuální situace. Nejde pouze o nástup na pracoviště, důležitá je také jazyková příprava a podpora, mentoring, vysvětlení provozních pravidel, komunikace s českým týmem i postupné vyhodnocování,“ říká HR ředitelka Alice Švehlová.
Podle ní se zahraniční zdravotníci postupně stávají plnohodnotnou součástí českých týmů a mohou pomoci zmírnit dlouhodobý nedostatek lidí a udržet provoz nemocnic či pečovatelských zařízení i v dalších letech. „I proto se v Penta Hospitals díváme do budoucna. Chceme těmito kroky předejít tomu, že nebudeme mít třetinu sester bez jakékoliv náhrady,“ dodává Švehlová.
Význam i v oblasti domácí péče
Nedostatek personálu se netýká jen nemocnic, významně zasahuje také domácí péči a pobytové služby pro seniory, jak pro Euro.cz uvádí Jana Míčková Sladká, zakladatelka a šéfka společnosti GrapeCare, která se též dlouhodobě věnuje náboru pracovníků z Filipín. I ona má v této oblasti velmi pozitivní zkušenosti – Filipínci jsou vyhlášení a jezdí pomáhat po celém světě. Jejich služby využívají mimo jiné Spojené státy, Velká Británie, Německo, Rakousko, Austrálie, Japonsko i země Blízkého východu.
Také české rodiny, které si je objednají, často upozorňují, že díky pravidelné přítomnosti filipínských pečovatelů mají senioři o poznání větší chuť zapojit se do každodenního života. Kromě pomoci s běžnou péčí jim totiž přinášejí společnost, trpělivou komunikaci a motivaci k větší aktivitě.
„Vedle stárnutí populace nás čeká také epidemie samoty, a právě tu podle našich zkušeností pomáhají filipínské pečovatelky zmírňovat. Senioři se na ně těší, někteří se dokonce začali učit angličtinu, aby si s nimi mohli více povídat. Péče totiž není jen o zdravotních úkonech, ale také o lidském kontaktu,“ míní Míčková Sladká.
Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že zájem českých nemocnic i poskytovatelů sociálních služeb o filipínský personál dále roste. Na druhou stranu odborníci upozorňují, že Česko ve srovnání s Polskem nebo Německem brzdí pomalé vyřizování administrativy, kvůli němuž část nejlepších kandidátů odchází jinam.