Výběr zpráv Protextu ČTK

Protext ČTK

Výnos z dražby sběratelské kolekce „Muži 28. října“ získají váleční veteráni a děti po úrazech

Unikátní sběratelská kolekce „Muži 28. října“ vytvořená na počest 100. výročí vzniku…

Na internetu můžete díky PayU a Google Pay platit na jedno kliknutí

Budoucnost online plateb na internetu je v jednoduchosti. Zákazník chce zaplatit snadno a…

Kávovar JURA je tradice v moderním obalu

Pokud se řekne švýcarská přesnost, zřejmě si jako první představíte švýcarské hodinky,…

Od Tykače k Jelínkovi. Dvořáček slaví dvacet let se slivovicí

 Weikert 22. dubna, 06:00  -  Petr Weikert
22. dubna, 06:00

Továrnu Rudolf Jelínek přišel Pavel Dvořáček opravit a prodat. Letos tu ale slaví už dvacet let.

První svobodné volby po pádu totality v Československu si Pavel Dvořáček pamatuje dodnes. Tehdy v pátek 8. června 1990 mu bylo osmnáct let a otevírala se před ním budoucnost. Muž, který dnes ovládá likérku Rudolf Jelínek se stamilionovými obraty, ale neměl cestu do Vizovic umetenou. Když přišel do fabriky coby odrostlý teenager se zkušenostmi z firem, jako byl Motoinvest Pavla Tykače, mnozí se křižovali, co s firmou bude. V barvitém Dvořáčkově příběhu se zrcadlí překotná doba „budovatelských devadesátek“, která je už dnes neopakovatelná.

Vyučen u odborníků

Pavel Dvořáček začal podnikat v roce 1991, zabýval se třeba pořádáním rekvalifikačních kurzů pro úřady práce nebo dětských táborů. Spolu s otcem také vedli účetnictví. Vše při studiu pražské Vysoké školy ekonomické. „Tehdy vznikala burza cenných papírů a já začal při škole pracovat jako analytik pro obchodníka s cennými papíry, firmu Dominick and Dominick,“ vzpomíná.

Připomeňme, že tuhle společnost spoluvlastnil František Chobot, muž s ostrými lokty, který byl v devadesátých letech u všeho. Sám o sobě tehdy prohlásil, že je tunelář, protože je to legální. Sponzoroval politické strany, točilo se kolem něj několik kauz, třeba vytunelované CS Fondy, odkud v roce 1997 zmizela více než miliarda. Dnes se jmenuje Bušek a už jen občas vypluje jeho jméno na povrch, když třeba usiloval v roce 2014 o pražský palác Koruna.


Přečtěte si rozhovor s Pavlem Dvořáčkem:

Likérka Jelínek je velký výběrčí daní pro stát, říká její šéf Dvořáček


V devadesátých letech byl ještě František Chobot kamarád s Pavlem Tykačem, a tak nebylo pro Pavla Dvořáčka těžké začít pracovat v Tykačově Motoinvestu. Byl pak dokonce jedním z šéfů jeho společnosti A Invest, kterou později převzali miliardáři Jiří Šmejc a Ivan Zach. „Jestli dnes někdo říká, že to byla divoká doba, nemýlí se,“ vzpomíná Dvořáček.

Ale neodbíhejme. Právě teď se příběh Pavla Dvořáčka protíná s firmou Rudolf Jelínek. Existovaly nevyřešené restituční nároky - zhruba 30 procent firmy vyčlenil tehdejší Fond národního majetku pro potomky rodiny Jelínků, šest procent pro rodinu Pažoutů, nároky mělo ještě město a další restituenti. Do kuponové privatizace tak šlo jen 50 procent firmy. Tehdejší management státního podniku získal 30 procent vyčleněných pro rodinu Jelínků a dále skoupil pět procent akcií z trhu. „My jsme byli aktivističtí akcionáři, jak by se řeklo dnes. Tak nás vzal management do orgánů společnosti,“ popisuje Dvořáček.

Válka o Jelínka

Měl zkušenosti s velkým byznysem a pohled na firmu, která tak tak přežívala, byl pro něj frustrující. „Tady vládl pořád socialismus. Lidi chodili v papučích, nakládali s pracovní dobou po svém,“ vzpomíná. Tehdejší cíl jeho „party“ byl jednoduchý. „Chtěli jsme udělat restrukturalizaci. Prostě natřít ploty, vyhrabat trávník a firmu se ziskem prodat,“ líčí. Dál tedy nakupovali přes burzu a RM-Systém akcie, až došlo k tomu, co muselo nevyhnutelně přijít. Tedy ke konfliktu s původním managementem.

Lidé z vedení měli na nákup svých 35 procent firmy půjčené peníze. „Chtěli zastavit ten podíl bance, aby měli na splátky, což se nám nelíbilo. Obcházeli jsme banky a hrozili žalobou,“ vypráví Dvořáček. Také se ukázalo, že si manažeři založili sami na sebe na Slovensku firmu Rudolf Jelínek plus, kam sice proudilo zboží, ale peněz šlo zpátky pomálu.


Pivem vycpaná veverka, ležák ze sudu po whisky. Nejdražší piva světa


Spor vyhrál samozřejmě ten silnější. Většinoví akcionáři se svými 42 procenty Dvořáčkovu skupinu s jejich čtyřmi procenty odvolali. Ale dravci kolem Dvořáčka se rozhodli, že se nevzdají. Získali zástavu na šest procent akcií, které koupil management od restituentů, a nakonec i na jejich 35 procent. Peníze si bývalé vedení půjčilo přes podnik Fatra, na nějž bylo napojeno. A jelikož Fatra tehdy spadala do holdingu dalšího významného muže 90. let, Václava Junka a jeho Chemapolu, spolu s krachem Chemapolu putovala pohledávka do Konsolidační banky. Odtud ji v balíku jiných nakoupil James Woolf, realitní magnát, který dnes mimochodem buduje obří nákupní centrum v blízkosti Václavského náměstí. A od něj ji koupila skupina lidí kolem Dvořáčka. „Neměli jsme tehdy dost peněz, museli jsme se dohodnout na dlouhodobějším schématu, protože banky nám nevěřily. Šlo o půjčky ze soukromých zdrojů za úrok, který bych dnes považoval za nerozvážně vysoký. Ale zvládli jsme to,“ popisuje.

Tím bylo dovršeno převzetí. A ve firmě pak začaly nové časy. Nebyla v dobré kondici, což sice na jedné straně zahnalo do potíží původní management a pomohlo nástupu nového, ale tu situaci někdo vyřešit musel. Firma měla tři chátrající areály, špatnou strukturu zásob destilátů, přišla o významnou část exportních trhů, existoval 20milionový dluh u Komerční banky a dalších 80 milionů u Konsolidační banky, které na továrně zůstaly historicky, když se před privatizací vyčleňovala od dalších, kdysi propojených firem Hamé Babice či Linea Nivnice.

Srdeční příběh

Postupně se ale podařilo firmu oživit, přefinancovat úvěry a obnovit export. „Ale když jsem nastoupil v těch šestadvaceti jako předseda představenstva, mnozí nad fabrikou dělali kříž,“ přiznává dnes Pavel Dvořáček. A proč firmu neprodal, jak měl původně v plánu? Nebylo komu. Na konci 90. let přišla ekonomická recese a první vládní škrty. Nebyl nikdo, kdo by o firmu stál, a tak se nový management rozhodl zůstat. A hlavně, začali se na Jelínka dívat více jako na srdeční záležitost než na investici. Od roku 1998, kdy nové vedení nastoupilo, vzrostly tržby firmy desetinásobně. Firma nakupuje pozemky, sází a obnovuje sady, má pobočky v řadě zemí, dokonce závod v Chile včetně sadů hrušek.

A v roce 2011 se pustila do projektu za 150 milionů, který by měl věhlas firmy Rudolf Jelínek ještě více posílit. Jde o nákup historického domu U Bílé botky v centru Prahy. Vila po herečce Slávce Budínové prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Vznikne tam muzeum výroby ovocných destilátů, klubová místnost, podniková prodejna, bar a byt.


Whiskey znečišťuje životní prostředí. S regulacemi bojuje i Jack Daniel‘s


Historie firmy Rudolf Jelínek je podobně složitá a překotná jako nedávná minulost. Založil ji Zikmund Jelínek. V roce 1921 ji přenechal synům Rudolfovi a Vladimírovi. Bratři se posléze rozešli (Rudolf továrnu dvakrát prohrál a vyhrál v kartách) a v podnikání pod otcovým jménem pokračoval Vladimír, Rudolf své nové firmě dal své křestní jméno. Rudolf zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi, přežili ovšem jeho dva synové Jiří a Zdeněk. Zdeněk ovšem zemřel v roce 1946 a výrobu obnovil Jiří. Po znárodnění o továrnu přišel, emigroval a po převratu sice podal žádost o restituci, nicméně v roce 1990 zemřel. Restituční nárok pak uplatňovala jeho žena Jarmila Jelínková, s níž se ale Jiří rozvedl ještě v emigraci, a její žádost tak nebyla úspěšná.

Před pár lety vzal nový management do dozorčí rady Andrého Lenarda, francouzského bankéře a zejména prasynovce Rudolfa Jelínka. Jeho babičkou byla Karola Jelínková, sestra Rudolfa a Vladimíra. Pomyslný kruh historie a znovuobnovení továrny se tím symbolicky uzavřel.

Hospodaření firmy Rudolf Jelínek
Zatímco výnosy firmy stouply o čtyři procenta na 453,6 milionu korun (bez spotřební daně a DPH) a tržby o tři procenta, zisk firmy před zdaněním vloni klesl o 36 procent na 18,7 milionu korun. Podle vedení společnosti je to způsobeno investicemi a opravami, na něž plynulo 33 milionů korun. Firma také vytvářela rezervu pro opravy areálu v budoucích letech. Negativně se projevila i nižší sklizeň ovoce a pokles kurzů zahraničních měn, zejména amerického dolaru, který spadl oproti koruně o 18 procent a euro o osm procent. O deset procent meziročně také vzrostly osobní náklady na zaměstnance, kterých v Česku pracuje 135. Firma loni v Česku odvedla na spotřební dani a DPH 461 milionů korun.

Tuzemák dostal výjimku. Dalších pět let může používat rumový éter

Dále čtěte:

Méně alkoholu či zrání v sudech od tequily? Skotská whisky se inovacím brání

Whisky nad zlato. Proč se investice do alkoholu vyplatí?

Sběratel whisky Thomas: 4500 lahví a zdvojnásobený vklad

Čechy a Iry spojuje barová kultura, říká ambasador Tullamore D.E.W.

Komentář: Lahvovaný kapitál. Alkohol nepodléhá finanční krizím

Přidejte v ochraně ovzduší, nebo půjdete k soudu, vzkazuje Brusel zemím unie



Sdílení

Líbí se Vám tento článek?
Sdílejte ho

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Počet hodnocení: 3 | Průměrné hodnocení: 5.00

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Čtěte také

Komentáře

Finance
Kolik si do konce roku vložit na penzijko, stavebko a životko?
Akcie Apple a Alphabet vymazaly letošní zisky
Jak si vyřídit živnostenský list a kolik to bude stát?
Kdy potřebujete návrh vkladu do katastru nemovitostí? Jde to online?
Zdražil váš dodavatel? Právě teď můžete bezplatně odejít
Auta
Retro: Alfa Romeo 75 3.0 V6 America (1991)
Jízdní dojmy: Autobusy Isuzu
Volkswagen Atlas Cross Sport: Další SUV s karoserií „kupé“ se představuje v sériové podobě
Kvíz: Poznáte auto jen podle fotky zadního světla?
CNG autobusy Solaris pro Paříž
Technologie
Cnews FM: Produkty od Googlu mizí, herní obchody přibývají [podcast]
Subnautica navždy zdarma: parádní dárek nově spuštěného Epic Games Storu
Tohle je 25 nejhorších hesel roku 2018. Stále vede 123456
Xbox Game Pass jen za polovinu. Za 1500 Kč můžete hrát 100+ her po celý rok
Stáhněte si zdarma hry Lego The Hobbit a Full Throttle Remastered
Hry pro příležitostné hráče