Čeho se bojí české banky? - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Čeho se bojí české banky?

,
Čeho se bojí české banky?
Zdroj: Euro

Ne že by se čeští bankéři obávali, že budou muset svůj bankovní byznys zabalit hned zítra, ale vrásky na čele jim dnes určitě přibývají. Mladá hi-tech konkurence vystupuje ze stínu velkých finančních domů a hledá si místo na slunci.

Zatím jsou tuzemské banky, hned po těch maďarských, pro své akcionáře druhé nejvýnosnější v Evropě. Návratnost kapitálu je u nás v průměru přes 13 procent. U největších bank není výjimkou více než 15 procent. To je slušný výnos, ale udržet ho nebude jednoduché.

Prvním faktorem je, že bankám se jako všem firmám v ekonomice výrazně zvyšují náklady na pracovní sílu. Úředníci v bankovních pobočkách na malých městech vidí, jak se v Lidlu zvyšují mzdy, a chtějí za svou těžkou službu také víc.

Bankéři rovněž houfně připouštějí, že skončil hypoteční boom, který je vydatně živil v posledních letech. Jen Česká spořitelna například prodala za poslední dva roky hypotéky za 50 miliard korun. Na trhu však byty docházejí, anebo jsou tak drahé, že na ně mladí lidé prostě nemají, a Česká národní banka podstatně zpřísnila podmínky pro udělení hypotéky. Propad nových hypoték tak bude citelný.

Co zbývá? Naštěstí výrazně investují firmy a lidé namlsaní prudkým růstem mezd si berou úvěry na spotřební zboží. Banky sice musí kvůli silnému konkurenčnímu prostředí snižovat své poplatky a provize, ale to všechno je pořád ještě existenčně neohrožuje.


Na návštěvě u jednorožce. Můžeme být větší než řada bank, říká zakladatel Revolutu

 Zakladatel Revolutu Nikolaj Storonsky


Bankéři většinou zpozorní, lehce se k vám nakloní a jejich hlas dostane dramatičtější nádech, jen když mluví o bankách nové generace, jako jsou britské Revolut či Monzo nebo německá N26. Bankovní molochy, v jejichž soukolí pracují tisícovky úředníků, se zatím sklání nad mladými konkurenty a snaží se dovtípit, co tam u jejich kolen vlastně dělají. A finančně-technologické banky jim zatím bez problémů odvádějí další a další zákazníky.

V současnosti je to ještě snesitelné, dokonce i mladí lidé si ještě v záloze drží „klasickou“ banku, ale situace se mění. Nedávno jsem potkal mladého podnikatele (měl už přes třicet), který si založil firemní účet u jedné z nových, chcete-li fintechových bank. Má obchodní firmu, takže nakupuje v zahraničí a prodává v Česku. I proti tzv. nízkonákladové FIO bance ale na jedné platbě ve výši 100 tisíc korun do zahraničí ušetří přes tisíc korun. Může při rozhodování, kterou banku používat, existovat lepší argument než ušetřené náklady ve výši statisíců korun ročně? A to se jednalo o poměrně malou firmu s obratem necelých 30 milionů korun.

Není to záležitost jednoho roku, ale řekněme za pět let už může odliv zákazníků ziskovost výrazně ohrožovat. Co je od nich odvede? Je možné u některé banky v Česku založit běžný účet přes mobilní telefon za méně než pět minut? Není. Lze u některé české banky posílat zadarmo platby do zahraničí? Nelze. Dá se u některé české banky platit v zahraničí kartou, aniž vám naúčtuje tučný spread mezi korunou a například eurem? Nedá. A zanedlouho nováčci nabídnou například i možnost investovat do podílových fondů či akcií v mobilním bankovnictví.

Ovšem, namítnou banky, firemní zákazníci potřebují přece komplexnější služby, které jim tyto nové fintechové banky nenabídnou. Ano, ale hlavní masa firem v ekonomice nejsou ty velké, ale střední a malé, které nemají sílu vyjednat si u banky lepší podmínky a raději v tichosti přejdou ke konkurenci. Tohoto tichého odchodu se české banky (a nejen české) bojí nejvíc.

Čtěte další komentáře autora:

2008. Rok, který přepsal ekonomickou teorii

Řecký experiment, který se nepovedl

Hypotéky, ČNB a návrat Řecka na scénu


Ohodnoťte tento článek
Diskuze