Arktidu si asi většina z nás vybaví jako ledem pokrytou oblast s velmi nízkými teplotami, které výrazně komplikují jakékoliv lidské osídlení. Její význam ovšem v posledních letech prudce roste, a to jednak kvůli možným nalezištím vzácných kovů, ale především kvůli zvyšujícímu se napětí mezi západními zeměmi a Ruskem v důsledku války na Ukrajině.
Spojené státy americké, Kanada, Dánsko, Norsko, Švédsko i Finsko tedy aktuálně pracují na posílení své vojenské přítomnosti v arktickém regionu, který je z geopolitického a strategického hlediska velmi důležitý. Podle odborníků jsou tyto kroky potřebné, jelikož výše zmíněné země oblast dlouhodobě přehlížely, což způsobilo, že Severoatlantická aliance (NATO) se v Arktidě nedokáže vyrovnat Rusku.
„Kvůli geografické výhodě Ruska a nedbalosti západních zemí NATO v Arktidě prudce zaostává. Je to skutečně jedna z mála oblastí, kde se s našimi protivníky nemůžeme přímo utkat. Budování významné vojenské přítomnosti v Arktidě navíc bude muset probíhat téměř od nuly,“ řekl pro Wall Street Journal Troy Bouffard, ředitel Centra pro arktickou bezpečnost na Aljašské univerzitě ve Fairbanksu.
Základny je třeba modernizovat
Centrem ruské přítomnosti v arktickém regionu je poloostrov Kola, kde se nachází ruská Severní flotila, která disponuje pokročilými pozemními, leteckými i námořními silami, včetně části jaderného arzenálu. Právě přítomnost jaderných zbraní přitom vzbuzuje velké obavy zejména ve Spojených státech, jelikož právě Kola představuje nejpřímější způsob, jakým může Moskva zaútočit na USA s pomocí raket.
Vážnost situace letos v lednu potvrdil i americký prezident Donald Trump, který ve svém výkonném nařízení označil ruské rakety za nejkatastrofálnější hrozbu, jíž Spojené státy v současnosti čelí. V budoucnu by ji mohl eliminovat protiraketový štít nové generace nazývaný Zlatá kopule (Golden Dome), jeho deklarovaný termín zprovoznění za tři roky je ale podle expertů velmi nejistý.
Aktuálně se tedy USA a další země NATO musí spolehnout na stávající zařízení. K nim patří například systémy včasného varování na americké základně Pituffik v Grónsku a další radarové základny napříč Aljaškou a severní Kanadou. Aby ale dokázaly účinně vzdorovat ruské hrozbě, bude je NATO muset výrazně vylepšit, což bude samozřejmě extrémně drahé a logisticky i časově náročné.
Letiště uzavřené kvůli medvědovi
Složitost údržby či případných vylepšení arktických základen dokládá třeba aktuální projekt na modernizaci nejsevernější vojenské základny členského státu NATO. Tou je kanadská špionážní stanice jménem Alert, která se nachází pouhých 800 kilometrů od severního pólu, díky čemuž poskytuje klíčové informace o ruské armádě. Dostat se do této oblasti ale rozhodně není jednoduché.
Veškerý stavební materiál potřebný k modernizaci musela nejprve převézt kanadská loď Nunalik do americké základny Pituffik, přičemž tato loď mohla vyrazit jen v poměrně úzkém časovém oknu, kdy podmínky na moři umožňují bezpečnou přepravu. V grónské základně pak materiál přeložili na letadla, která ho po dalším čekání na vhodné letové podmínky dopravila až na Alert. Složitost této operace přitom ilustruje třeba fakt, že Pituffik loni zavedl pro svůj personál zákaz vycházení, protože se po letištní dráze procházel lední medvěd.
Ačkoliv přesné náklady na modernizaci základny Alert nebyly zveřejněny, už ze zmíněného popisu přepravy materiálu jasně vyplývá, že je velmi nákladný. To ostatně potvrzuje i jiný arktický projekt NATO, kdy Kanada ve spolupráci s Austrálií přislíbila šest miliard kanadských dolarů (asi 90 miliard korun) na vývoj radaru, který dokáže detekovat letadla, vojenské rakety nebo lodě tisíce kilometrů za horizontem, a to s pomocí odrazu radiových vln od ionosféry. Kanadský premiér Mark Carney se zároveň nedávno zavázal k celoroční přítomnosti vojáků v Arktidě, což opět nebude levné.
V Arktidě posiluje také Čína
Ačkoliv zlepšení vojenských schopností NATO v Arktidě bude skutečně komplikované, kromě současné převahy Ruska pro to existují i další dobré důvody. Prvním z nich je skutečnost, že největší země světa se aktuálně intenzivně věnuje válce na Ukrajině, takže na rozšiřování armády v jiných regionech nemá mnoho kapacit. To poskytuje NATO ideální příležitost pro dorovnání dosavadní ruské převahy.
Dalším důležitým důvodem je pak Čína, která v posledních letech posiluje svou přítomnost v Arktidě, a do oblasti stále častěji vysílá své ledoborce a výzkumná plavidla. Kanadská a americká letadla navíc loni zachytila společný let čínských a ruských bombardérů v mezinárodním vzdušném prostoru poblíž Aljašky, což dokládá, že obě země posilují rovněž svou spolupráci.
I z výše uvedených důvodů se tedy velká část odborníků i vládnoucích politiků zemí NATO shoduje, že investice do posílení vojenské přítomnosti v Arktidě jsou skutečně potřebné.
„Rusům a Číňanům musíme dát najevo, že jsme stejně moderní a připravení je odstrašit, jako jsme byli za studené války. Skutečně musíme rozvíjet naše vlastní schopnosti vést válku, jelikož to samo o sobě představuje formu odstrašení. Podle mého názoru totiž nemáme žádnou jinou alternativu,“ uzavřel Rob Huebert, ředitel Centra pro vojenská, bezpečnostní a strategická studia na Univerzitě v Calgary.
