Aby mohlo lidstvo objevovat dosud nepoznaná zákoutí vesmíru, musí se v něm naučit dlouhodobě žít. A k tomu zase potřebuje, tak jako kdekoliv jinde na naší modré planetě, vhodné zázemí.
Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), která se na oběžné dráze Země nachází od roku 1998, pomalu dosluhuje. Naštěstí již nějaký čas vládní agentury ve spolupráci se soukromými firmami pracují na zařízeních, která ji mají nahradit. Nová generace vesmírných habitatů přitom slibuje, že jejich obývání bude posádkám připomínat dovolenou na výletní lodi či v útulném karavanu spíše než přežívání ve stísněné „plechovce“. Zajistit to mají nejen velká okna, pohodlné spací prostory či stěny obložené korkem, ale i další chytré detaily, včetně lepší ochrany před radiací a kosmickým odpadem.
„Vesmír se nikdy nevyrovná pětihvězdičkovému resortu, ale když už se tam vydáte, musí tam být určitá míra pohodlí, bezpečí a stimulace,“ uvedl pro The Wall Street Journal Sebastian Aristotelis, spoluzakladatel dánské společnosti SAGA Space Architects. Právě jeho firma je jednou z těch, která spolupracuje s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) na návrhu a stavbě nových obytných modulů.
Konkrétně se v současnosti zabývá prototypem budoucího domova pro astronauty na Měsíci či Marsu. Jejich Future Lunar Exploration Habitat (FlexHAB) má velikost lodního kontejneru a výzkumníci ho aktuálně testují v Kolíně nad Rýnem, kde však neřeší pouze odolnost vůči vibracím a žáru při startu rakety, nýbrž také to, jak bude modul působit uvnitř.
Jeho povrchy jsou vyrobené technologií 3D tisku z recyklovaného dřeva, zatímco madla na žebřících jsou pro měnu obložená korkem, který izoluje a dokáže odolat vysokým teplotám. Inženýři samozřejmě kladli velký důraz i na spací prostory, ty jsou odhlučněné a mají vlastní filtraci vzduchu, aby se pachy a hluk nepřenášely mezi oddíly.
Levnější, lehčí a prostornější než ISS
Nutno podotknout, že nové konstrukce váží zpravidla méně než současné i dřívější kosmické stanice. Zároveň jsou levnější na vynesení a dají se rychle sestavit i rozšířit podle potřeby. A jako takové navíc poskytnou též více prostoru pro život, práci a volný čas než zmíněná a poněkud stísněná Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), kterou NASA plánuje po třiceti letech provozu vyřadit v roce 2030.
Zhotovení ISS tehdy na přelomu devadesátých a nultých let vyšlo na 100 miliard dolarů, přičemž stanice byla sestavena z celkem 42 modulů postupně dopravených na oběžnou dráhu. Tvůrci nových obydlí nicméně tvrdí, že dokážou cenu modulu pro 10 lidí stlačit na pouhých 100 milionů dolarů (necelé 2,1 miliardy korun).
Nafukovací moduly i samoskládací dlaždice
Jednou z dalších společností, která se vývojem nových vesmírných habitatů zabývá, je firma Max Space z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě. Ta vsadila na nafukovací obytný prostor připomínající tvar dýně, jež je vyrobený z kompozitních syntetických materiálů, které jsou pevnější a lehčí než hliník, titan či ocel – tedy materiály, z nichž vznikla ISS.
Při startu je modul Alpha velký asi jako dva palubní kufry. Na oběžné dráze se pak rozvine a nabídne prostor o velikosti 20 metrů krychlových, což stačí pro tři osoby. Obydlí má sloužit coby sklad nebo laboratoř, přičemž jako takové už dokonce úspěšně prošlo testy podle specifikací NASA a bude se umět připojit k ISS nebo jiné budoucí komerční stanici. Do vesmíru by Alpha měla být vynesena na raketě společnosti SpaceX v říjnu příštího roku.
Další projekt pak připravuje firma Aurelia Institute z Massachusetts. Ta vyvíjí modul složený z hexagonálních dlaždic, které se samy skládají do geodetické kupole. Menší verze má na ISS odletět rovněž v roce 2026, a to v rámci grantu NASA a Národní laboratoře ISS ve spolupráci s firmou Axiom Space. Cílem experimentu je otestovat, zda se dlaždice dokážou ve stavu beztíže samy spojit. Pokud se to potvrdí, plánuje Aurelia větší verzi pro čtyři osoby.
Okna s výhledem na Zemi
V rámci nové generace kosmických stanic vesmírní architekti často zdůrazňují roli oken. Například ve zmíněném Aurelia Institute plánují průzor s barevnými řasami, který by vypadal jako vitráž a zároveň mohl posádce vyrábět kyslík. Kalifornská společnost Vast, jež chystá komerční vesmírnou stanici se startem už příští rok, pak navrhuje do interiéru kupolovité okno o průměru 1,1 metru.
„Jediná věc důležitější než dobrá skříň je přístup k oknu,“ tvrdí bývalý astronaut NASA a nyní konzultant Vast Garrett Reisman, který strávil na ISS tři měsíce v roce 2008. Dodnes vzpomíná, jak mu světlo ze Země dopadalo na stěny spacího prostoru skrze malé okénko: „Viděli jste zelenou, modrou a bílou z oceánu a mraků. Bylo to skoro jako projektor, který dáte dětem do pokoje, aby na strop vrhal pěkné tvary. Byl to opravdu skvělý efekt.“
