Richard a Maurice McDonaldovi, přezdívaní Dick a Mac, ve skutečnosti z Kalifornie nepocházeli. Narodili se v americkém Manchesteru ve státě New Hampshire. Na západní pobřeží USA se přestěhovali ve 20. letech s tím, že zkusí štěstí ve filmovém průmyslu. V Hollywoodu se jim ovšem prorazit nepodařilo, proto se přeorientovali na oblast pohostinství, aby si otevřeli nejprve stánek s hot dogy a později i malou kavárnu.
Následně oba bratři usoudili, že se jim v tomto oboru bude pravděpodobně dařit mnohem lépe než ve světě showbyznysu, a tak si 1. května 1940 nechali ve zmíněném San Bernardinu zaregistrovat zbrusu nový podnik, který stál na rohu 14. ulice a E Street, tedy poblíž legendární silnice Route 66. O dva týdny později byla jejich restaurace oficiálně otevřena a pojmenována jako McDonald's Famous Barbecue.
Jednalo se o klasický americký drive-in, kam zákazníci přijeli autem a kde obsluha (takzvaní carhops) přiběhla k okénku, zapsala objednávku a následně ji strávníkovi přinesla, aniž by on musel vozidlo opouštět. Tehdejší nabídka čítala něco málo přes 20 položek – od grilovaného vepřového masa po hovězí burgery. A nutno podotknout, že to opravdu fungovalo, neboť se podnik se těšil velké oblibě, zejména u teenagerů, pro které se stal oblíbeným místem k setkávání. Jenže právě tady se začal rýsovat problém, jenž bratry přiměl k radikálnímu přehodnocení celého konceptu jejich podnikání.
Náčrt nové kuchyně na tenisovém kurtu
Po druhé světové válce začala v San Bernardinu přibývat konkurence, kvůli čemuž museli bratři pečlivěji prostudovat vlastní čísla. Hodně je překvapilo, že přes 80 procent tržeb pocházelo z hamburgerů, nikoli z barbecue, kvůli kterému restaurace původně vznikla. „Čím více jsme se soustředili na barbecue, tím více hamburgerů jsme prodávali," cituje server Ancestry.com výrok Richarda McDonalda z knihy Johna F. Lovea McDonald's: Behind the Arches.
Na podzim roku 1948 došli sourozenci k rozhodnutí, od něhož je odrazovali jejich blízcí i zákazníci: na tři měsíce podnik zavřeli a pustili se do radikální přestavby. Všechny zaměstnance propustili, nabídku zredukovali na pouhých devět položek – hamburger, cheeseburger, tři druhy nealkoholických nápojů, mléko, kávu, bramborové lupínky a jablečný koláč – a celou kuchyni předělali do stylu výrobní linky po vzoru závodů Henryho Forda v Detroitu.
Richard si vzal kus křídy a půdorys nové kuchyně načrtl přímo na tenisový kurt. Zaměstnanci pak jednotlivé pozice fyzicky procházeli a simulovali dané úkony, aby se ověřilo, že všechny pohyby dávají smysl a navzájem si nepřekáží. Každý z nich měl totiž specificky vymezenou činnost: jeden otáčel burgery, druhý opékal housky, třetí přidával omáčku.
Výsledkem byl koncept nazvaný jako The Speedee Service System, kdy byla příprava jednoho hamburgeru zkrácena z několika minut na desítky sekund. A náklady na jeho výrobu klesly ze 30 na 15 centů.
Papírové tašky místo talířů
Systém bratrů McDonaldových byl revoluční i v tom, že zmizely talíře, příbory a sklenice. Díky zavedení papírových sáčků a jednorázových obalů odpadla potřeba myčky nádobí a číšníků. Zákazník mohl jednoduše přistoupit k okénku, objednat si a odejít s hotovým jídlem pryč. Tento model byl výhodný, co se týče úspory nákladů, a navíc si mohli zákazníci koupit levnější jídlo.
Nový McDonald's se po znovuotevření v prosinci 1948 setkával nejprve s rozpaky, protože místní byli zvyklí na obsluhu u auta a výdej u okénka, kde si jídlo převzali do ruky, jim byl cizí. Postupem času ale zájem rostl a brzy na to se už fronty strávníků táhly kolem celého bloku.
Obchodní cestující s mixérem přišel s nápadem na franchising
Nápad bratrů McDonaldových zůstával lokální záležitostí až do roku 1954, kdy do jejich restaurace zavítal obchodní zástupce z Chicaga jménem Ray Kroc. Tehdy prodával multimixéry, respektive stroje na přípravu mléčných koktejlů, a zaujalo ho, že bratři objednali hned osm přístrojů najednou. Přijel se proto osobně podívat, jak to u nich vypadá, a byl ohromen. „Tu noc jsem ve svém motelovém pokoji hodně přemýšlel o tom, co jsem přes den viděl. Hlavou mi procházely obrazy restaurací McDonald's rozmístěných po křižovatkách po celé zemi,“ prohlásil Ray Kroc ve své knize Grinding It Out, jak uvádí web Liveabout.com.
Kroc přesvědčil bratry, aby ho jmenovali jejich franchisovým agentem, a 15. dubna 1955 otevřel první pobočku McDonald's vlastní výstavby v Des Plaines ve státě Illinois. Tržby z prvního dne činily 366 dolarů a 12 centů. O dalších šest let později se pak rozhodl za 2,7 milionu odkoupit od bratrů veškerá práva ke značce a pustil se do dobývání světa vlastními silami.
Na místě původní restaurace stojí muzeum
Richard a Maurice McDonaldovi si z odkupu rozdělili po jednom milionu dolarů, zbytek pohltily daně a poplatky. Svůj původní podnik v San Bernardinu si podrželi a přejmenovali ho na Big M. Ray Kroc jim to oplatil po svém – otevřel nedaleko vlastní pobočku McDonald's, která je nakonec vytlačila z trhu.
Dnes stojí na místě původní restaurace na rohu 14. ulice a E Street muzeum, jež připomíná skromné počátky největšího fastfoodového řetězce světa. Nenajdete tam však typické zlaté oblouky, nýbrž jen příběh křídy na tenisovém kurtu, hamburgeru za 15 centů a také dvou bratrů, kteří de facto krmí svět i mnoho let po své smrti.
Zdroje: Britannica.com, Corporate.mcdonalds.com, Pbssocal.org, Thestreet.com, Ancestry.com, Liveabout.com
