Zatčení venezuelského vůdce Nicoláse Madura je bezpochyby nejvýznamnější geopolitickou událostí začátku nového roku a jako takové okamžitě vyvolalo řadu otázek ohledně jeho důsledků na trh s ropou, z jejíchž bohatých zásob se tato jihoamerická země těší. Prezident USA Donald Trump uvedl, že Spojené státy dočasně převezmou řízení Venezuely, dokud nebude možné zajistit bezpečný a řádný přechod, podle ekonomů nicméně tento zásah s největší pravděpodobností žádný okamžitý dopad na ceny energií mít nebude, uvádí BBC.
Většinu tamní produkce i ropných ložisek podle serveru CNBC prozatím kontroluje státní společnost Petróleos de Venezuela (PDVSA). V zemi působí též americká firma Chevron prostřednictvím vlastní těžby a společného podniku právě s PDVSA, stejně jako ruské a čínské společnosti zapojené do partnerských projektů.
PDVSA vznikla v 70. letech po znárodnění ropného průmyslu. Těžba ropy dosáhla vrcholu v roce 1997, kdy činila zhruba 3,5 milionu barelů denně. Dnes by se tento objem podle odhadů konzultantské společnosti Lipow Oil Associates měl pohybovat pod hranicí jednoho milionu barelů s tím, že na vývoz jde 550 tisíc barelů denně. Pokud by v zemi vznikla vláda více nakloněná USA a investicím, nejlepší pozici k rozšíření působnosti by měl již zmíněný Chevron, případně evropské firmy jako Repsol či Eni, které ve Venezuele také působí.
Aktuální dopady
CNBC píše, že jakákoli změna režimu ve Venezuele může narušit obchodní ropný řetězec, přičemž vzhledem k nejasné situaci ohledně převzetí moci hrozí dokonce i úplné zastavení exportu. To proto, že kupující nebudou vědět, komu platit. Vývoz navíc zasáhla poslední vlna amerických sankcí zaměřená na stínovou flotilu tankerů využívanou k přepravě ropy ze zemí, jako je právě Venezuela, ale také Rusko či Írán, v důsledku níž musel Caracas těžbu významně omezit.
Samotný Chevron bude nadále vyvážet okolo 150 tisíc barelů denně, což by mělo okamžitý dopad amerického vojenského zásahu na dodávky zjemnit. Šéf Lipow Oil Associates Andy Lipow každopádně v této souvislosti upozorňuje, že širší nejistota může v krátkém obdobípřidat rizikovou přirážku zhruba tři dolary (téměř 62 korun) za barel – třebaže na trhu aktuálně panuje spíše převis nabídky nad poptávkou, jenž obecně tlačí ceny dolů.
Otázka za miliardy dolarů
Experti nyní spekulují, zda venezuelský ropný průmysl dokáže zvrátit dvě desetiletí úpadku. Dle Lipowa by rychlá instalace nové vlády vedené opoziční lídryní Maríou Corinou Machadovou mohla vést ke zmírnění sankcí a krátkodobému nárůstu vývozu, trvalé oživení však naráží na limity.
Tamní infrastruktura je totiž v tak špatném stavu, že výrazný růst produkce je bez rozsáhlých investic nepravděpodobný. Helima Croftová z RBC dodává, že obnova bude dlouhá a nákladná. Poukazuje přitom na „desítky let trvající úpadek za režimů Madura a jeho předchůdce Huga Cháveze“. Podle šéfů ropných společností by bylo nutné investovat až 10 miliard dolarů (přes 200 miliard korun) ročně, přičemž nezbytnou podmínkou je stabilní bezpečnostní prostředí, které v případě chaotické změny příliš očekávat nelze.
Šéf firmy Malcom Finance, jež působí v oblasti logistiky, Jaroslav Ton je přesvědčen, že další vývoj na trhu s ropou může mít dva základní scénáře. „První, stabilizační, počítá se zmírněním sankcí a návratem investorů, což by ve střednědobém horizontu mohlo zvýšit export až na tři miliony barelů denně a vytvořit tlak na pokles cen,“ říká v komentáři pro Euro.cz.
Naopak chaotický scénář by dle jeho slov zahrnoval vleklou destabilizaci země, sabotáže infrastruktury či další zpřísnění sankcí. V takovém případě by se do cen promítala geopolitická riziková prémie, nikoliv však formou dramatického cenového šoku, ale spíše mírným a dočasným růstem v řádu několika dolarů za barel.
Klíčové riziko pro Evropu
Pro evropské dopravce a logistické firmy se klíčové riziko skrývá jinde než v samotné ceně ropy. „Dopravci totiž nenakupují surovou ropu, ale naftu, a mezi oběma komoditami stojí technologická bariéra v podobě rafinérií. Pokud by z trhu vypadly dodávky venezuelské ‚těžké‘ ropy, která je ideální pro výrobu dieselu, a byly nahrazeny americkou lehkou ropou, klesla by efektivita produkce nafty,“ vysvětluje Ton s tím, že rafinérie by pak z jednoho barelu vyrobily více benzinu, ale méně dieselu.
„Výsledkem by mohl být fyzický nedostatek nafty i v situaci, kdy je surové ropy na globálním trhu nadbytek. Tento nesoulad se následně promítá do růstu takzvaného dieselového spreadu, tedy rozdílu mezi cenou ropy a nafty, který může udržovat ceny u čerpacích stanic vysoko i v prostředí relativně levné ropy,“ uzavírá Ton.
