Vypadá to jako včela, váží to podobně jako včela, pohybuje se to jako včela, ale včela to rozhodně není. Řeč je o miniaturním robotovi, kterého vynalezli vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT). Při jeho návrhu se přitom inspirovali skutečným hmyzem, jehož vzhled i pohyby se snažili co nejlépe napodobit.
Unikátní stroj, který váží méně než kancelářská sponka, dokáže mávat křídly až 400krát za vteřinu a dosáhnout maximální rychlosti letu přes sedm kilometrů za hodinu. Kromě toho se také umí bez problémů otáčet či delší dobu vznášet na určitém místě. Poměrně komplikované létání zvládne robotická včela díky měkkým umělým svalům, jež se prodlužují a smršťují, což imituje mávaní křídly.
Výroba takto pokročilého a zároveň malého robota byla samozřejmě extrémně komplikovaná. Vědci museli vytvořit velké množství drobných mechanismů, které byly podobně velké jako součástky v hodinkách. I přesto se ale domnívají, že finální výsledek stál za to. „Chtěli jsme napodobit všechny ty úžasné manévry, které včely běžně dokážou,“ vysvětlil pro CNN doktorand z MIT Yi-Hsuan „Nemo“ Hsiao, jenž sám na robotech pracoval.
Problém představuje napájení
Vytvoření robotických včel samozřejmě nebylo samoúčelné. Už za pár let by tyto stroje mohly mít poměrně široké využití. Velmi perspektivní je především umělé opylování rostlin na různých místech, která nejsou pro běžný hmyz z různých důvodů vhodná.
„Naši roboti by mohli být nasazeni třeba ve vertikálních farmách, kde se nacházejí řádky plodin ve velké výšce, a navíc tam často bývá ultrafialové osvětlení. Pro včely je v takovém prostředí velmi obtížné přežít,“ uvedl Kevin Chen, docent na MIT a hlavní výzkumník v laboratoři Soft and Micro Robotics, která za novými roboty stojí.
Další ambice výzkumníků jsou pak ještě mnohem působivější. Ve vzdálenější budoucnosti totiž počítají s tím, že umělé včely zajistí opylování i na jiných planetách. „Pokud chcete na Marsu něco pěstovat, pravděpodobně tam nebudete kvůli opylování přivážet hmyz ze Země. A právě za takové situace by mohl přijít na řadu náš robot,“ doplnil Hsiao.
Než ale bude technologie připravena na nasazení ve vesmíru, může to podle výzkumníků z MIT zabrat klidně i 20 let. To proto, že nejprve je zapotřebí do robotů přidat senzory, které jim budou v reálném čase dodávat informace nezbytné k bezproblémovému opylování. Ještě větší problém ale představuje napájení, jelikož stroje se v současné době spoléhají na drát. „Je velmi obtížné vyvinout tak malou baterii, aby se vlezla do našeho miniaturního robota,“ objasnil Chen.
Kobylka pro opravu turbín
Robotická včela není ani zdaleka jediným strojem, při jehož vývoji se výzkumníci inspirovali hmyzem. Ve stejné laboratoři MIT aktuálně pracují také na robotovi podobnému kobylce, který dokáže vyskočit až 20 centimetrů do vzduchu a zvládá různé terény od trávy přes led až po listy. Hlavní výhodou tohoto zařízení má být skutečnost, že skákání je energeticky úspornější způsob pohybu než létání.
I kobylka z MIT je velmi malá, což podle výzkumníků představuje značnou výhodu v mnoha ohledech. S jejím nasazením se v budoucnu počítá třeba u pátracích a záchranných misí nebo při prozkoumávání velmi špatně dostupných míst, jako je vnitřek potrubí či plynových a parních turbín.
„Miliony let evoluce pomohly hmyzu a zvířatům vyvinout nejlepší řešení, zejména pro jakýkoli typ pohybu. Jsme tedy přesvědčeni, že právě z pohybu, ale i z chování a struktury hmyzu se můžeme při návrhu miniaturních robotů skutečně hodně naučit,“ uzavřel Hsiao.
