Zatímco většina světa letos na jaře sháněla jakoukoli dostupnou ropu, Blízký východ jí měl takové přebytky, že prakticky nevěděl, co s ní. Zablokovaný Hormuzský průliv totiž způsobil, že navzdory enormní poptávce neměly některé státy Perského zálivu téměř žádnou možnost, jak tuto surovinu dodávat svým zákazníkům. Třeba Írán, Irák a Kuvajt proto musely produkci černého zlata téměř zastavit a čekat, až se situace zlepší. To jim samozřejmě způsobilo značné finanční ztráty.
Díky nedávnému znovuotevření Hormuzského průlivu už mohou dodávky z Perského zálivu opět proudit do celého světa, přičemž dané země by toho chtěly pořádně využít a nahradit nedávný výpadek svých příjmů. To ovšem podle CNN není tak jednoduché, protože Teherán, Bagdát i Kuvajt jsou členy OPECu, jenž ve snaze o zajištění vyšších světových cen této komodity stanovil takzvané produkční kvóty určující, kolik barelů ropy mohou členské státy každý den vytěžit.
Odpor dotčených zemí vůči aktuálně platným limitům přitom v posledních týdnech nabírá na intenzitě. Konkrétně třeba Irák, který je druhým největším producentem suroviny v rámci kartelu, má aktuálně povolenou těžbu 4,5 milionu barelů denně. Tamní vláda by ale chtěla co nejdříve navýšit svoji denní produkci na rekordních pět milionů barelů a dlouhodobě pak dokonce až na sedm milionů.
„Naše země se bude muset rozhodnout, zda zůstaneme členem OPECu i za situace, kdy se produkční kvóty dramaticky nezvýší,“ řekl koncem června agentuře Bloomberg irácký ministr ropného průmyslu. Z toho vyplývá, že OPEC bude v nejbližších měsících čelit zásadní volbě: buď navýší produkční kvóty, a tedy pošle ceny ropy dolů, nebo bude riskovat rozpad téměř 70 let staré organizace. Tak jako tak, výsledek by byl stejný – veškeré kvóty by skončily a ropa by prudce oslabila.
Saúdové kvóty navyšovat nechtějí
Asi nejzásadnější vliv na budoucí vývoj celé situace bude mít Saúdská Arábie, která je zdaleka největším členem OPECu a nad skupinou má také největší kontrolu. Oproti Íránu, Iráku a Kuvajtu přitom země žádné navýšení těžby nepotřebuje. Během konfliktu na Blízkém východě totiž dokázala svoji produkci poslat ropovody do přístavu Yanbu u Rudého moře, díky čemuž se saúdské příjmy z prodeje snížily podstatně méně, než tomu bylo u okolních států.
Největší země na Arabském poloostrově je navíc podle odborníků v situaci, kdy má díky celkově nižší globální poptávce po černém zlatě nižší zisky z jejího prodeje, přičemž zvýšení těžby by mohl současný stav věcí ještě více zhoršit. „V této situaci se zdá být kontraproduktivní zaplavovat trh a tlačit ceny dolů,“ uvedl Dan Pickering, zakladatel a investiční ředitel společnosti Pickering Energy Partners.
I proto se vedení OPECu nechalo slyšet, že sice bude vést dialog se svými členskými státy o navýšení těžby, ale rozhodně nic neuspěchá. Během prvního červencového víkendu se uskupení OPEC+ (zahrnující Rusko a některé další nečlenské státy OPECu) dohodlo na zvýšení celkové denní produkce o pouhých 188 tisíc barelů. To v praxi znamená, že Irák dostal místo požadovaného půl milionu barelů „navíc“ jen zhruba 26 tisíc, což tamní vládu pochopitelně nepotěšilo.
Svět se učí fungovat bez ropy
Aktuální situace je samozřejmě velmi komplikovaná, přičemž i pokud by OPEC masivní navýšení těžby ropy schválil, nikde není psáno, že budou mít Irák a další země svoji produkci komu prodat. Mnoho států se totiž kvůli uzavřenému Hormuzskému průlivu rozhodlo urychlit přechod na elektřinu, přičemž podle expertů je možné, že poptávka po černém zlatě se na předválečnou úroveň už nikdy nevrátí. „Trh navíc aktuálně čelí riziku dočasného přebytku, protože uvězněná ropa se konečně vrací do systému, který se přitom již měsíce učil fungovat bez ní,“ vysvětlila Natasha Kanevová, vedoucí globální komoditní strategie v JPMorgan.
Jedinou naději na zvýšení poptávky podle ní představuje fakt, že globální rezervní zásoby se v posledních měsících značně snížily, a to zejména ve Spojených státech a Číně: „Tyto země samozřejmě budou muset své zásoby doplnit. K tomu však pravděpodobně dojde spíše až v roce 2027, protože obě vlády vyčkávají, jakým směrem se ceny ropy vydají v nejbližších měsících.“
Pokles až ke 40 dolarům za barel?
Jednou z nejzásadnějších otázek samozřejmě zůstává, kam až může ropa v důsledku aktuálního sporu uvnitř OPECu potenciálně klesnout. Pro firmy i řidiče je určitě skvělou zprávou, že podle analytiků by mohl barel Brentu i díky kombinaci nižší poptávky a vyšší produkce zlevnit takřka až o polovinu. „Příští rok můžeme očekávat ropu za 60 dolarů a v roce 2028 by mohla klesnout na 50 dolarů za barel,“ řekl Kieran Tompkins, hlavní ekonom pro komodity z Capital Economics.
Za takové situace by se OPEC pravděpodobně, neshodám mezi jednotlivými členy navzdory, nerozpadl. Důvodem je Saúdská Arábie, která pokud by nakonec se zvýšením těžebních kvót souhlasila, znamenalo by to, že její vlastní produkce vzroste natolik, že by se ropa prodávala třeba jen za 40 dolarů za barel. Takto nízké ceny by ovšem ze všech členů OPECu bez větší újmy přečkali právě a jen bohatí Saúdové.
„Saúdský korunní princ Mohammed bin Salman by mohl říct: ‚Když mě zatlačíte příliš daleko, možná také zvýšíme produkci‘. Není to sice nejpravděpodobnější scénář, ale i to se může stát. A pokud by k tomu došlo, přešli bychom od ropného šoku k historickému přebytku nabídky, což by bylo až hořce ironické,“ uzavřel Vikas Dwivedi, globální stratég pro ropu a plyn ze společnosti Macquarie Group.
