Ve skandinávských zemích se s termínem zelená ocel setkávají dlouhodobě, v Česku s ní tolik zkušeností nemáme – byť je pravda, že v poslední době se začíná čím dál více prosazovat právě i u nás. V menší míře vyrábějí nízkoemisní ocel například Třinecké železárny nebo strojírenská firma ŽĎAS. A nově její dovoz odstartovala i společnost Sev.en Global Investments ze skupiny Sev.en Group, která patří Pavlu Tykačovi, jednomu z nejbohatších Čechů vůbec.
První zásilka z Norska o objemu zhruba 1 100 tun pochází z produkce severské ocelářské firmy 7 Steel Nordic, jež do portfolia Sev.en Global Investments přibyla v loňském roce. Dodávky by přitom měly být pravidelné.
Pro infrastrukturu i developery
Dovezený materiál zahrnuje především výztužné tyče a svitky, tedy klíčové prvky pro stavebnictví. Uplatnění najde zejména v dopravní infrastruktuře, konkrétně při dostavbě dálnic D11 a D35, a také v rezidenčních projektech v Praze, Brně a Ostravě. Právě stavebnictví přitom patří mezi sektory, kde tlak na snižování uhlíkové stopy jednotlivých materiálů s každým dalším rokem narůstá.
„První dodávky oceli míří do Hradce Králové, do společnosti Feri, která nás zařadila mezi své dodavatele, a rozšířila si tak portfolio o nízkoemisní produkty. Dohodu jsme uzavřeli už vloni v srpnu, pak jsme ale museli projít certifikačním auditem, abychom vůbec do Česka mohli stavební ocel dovézt,“ doplnila pro Euro.cz mluvčí Sev.en Global Investments Veronika Diamantová.
Cílem společnosti je nyní vybudovat dlouhodobý obchodní kanál a postupně navyšovat objemy, jak potvrdil šéf ocelářské divize Libor Černý. V dlouhodobém výhledu pak bude rozhodovat podle Diamantové i zdejší zájem.
Severská výroba
Samotná výroba oceli probíhá v norském Mo i Rana. Tamní závod k její produkci využívá recyklovaný ocelový šrot, který taví v elektrických obloukových pecích napájených elektřinou z vodních elektráren. Díky tomu má výroba vykazovat až o 97 procent nižší emise CO₂ oproti výrobě tradiční, jež sází na metalurgické uhlí a železnou rudu.
Ročně severská firma vyprodukuje okolo 700 tisíc tun oceli a zrecykluje asi 770 tisíc tun šrotu – jen pro představu, jde o objem odpovídající zhruba dvěma roztaveným Eiffelovkám týdně. Nový materiál se pak nejčastěji využívá pro stavebnictví, infrastrukturu, železnici, potažmo větrné elektrárny.
„Česká republika je první zemí ve střední Evropě, kam budeme nízkoemisní ocel vyvážet,“ uvádí manažer prodeje 7 Steel Nordic Halvard Meisfjord s tím, že společnost se dosud zaměřovala na lokální trhy. To znamená Norsko, Finsko, Švédsko a Dánsko nebo také Island.
Dražší materiál, ale sázka na budoucnost
Největší slabinou zelené oceli v současnosti zůstává její ekonomika. Výroba je nákladnější než u konvenční produkce a trh stále omezený. Přesto zájem roste. Firmy stále více reagují na očekávaný vývoj regulace, včetně evropského uhlíkového cla nebo přísnějších emisních standardů.
Zajištění přístupu k nízkoemisnímu materiálu však může být do budoucna i konkurenční výhodou. Například ve Skandinávii je environmentální stopa při výběru dodavatelů stavební oceli jedním z klíčových parametrů, u státních zakázek je dokonce absolutní prioritou.
„V České republice zatím neplatí, že jsou zákazníci ochotni akceptovat u zelené oceli vyšší cenu než u té, která byla vyrobena tradičním způsobem z uhlí a s vyššími emisemi CO₂. Na našem trhu je určitá cenová hladina, kterou jsme museli respektovat,“ uzavírá Diamantová s tím, že Česko je pro firmu zajímavé v období, kdy je severské stavebnictví kvůli mrazivému počasí v útlumu.
