Zatímco na prvním programu České televize skončila druhá série První republiky, my všichni se více či méně dobrovolně ocitáme v repríze velmi špatného filmu Druhá republika. Tedy v situaci, kdy velká část veřejnosti podkopává podstatu demokratického státu, a ještě se z toho raduje.
Nálady v prosinci 1938 a o 79 let později jsou až mrazivě podobné. Nenávistné útoky na demokratické politiky a média, opovržení vůči „zrádnému“ establishmentu, „prohnilému“ Západu a tak dále. V závěru roku 1938 se ideály zhroutily vinou mnichovské dohody a následného zmrzačení Československa o územní nároky Německa, Maďarska a Polska. Dnes je to horší, demokratické ideály se hroutí jaksi samovolně.
Důkazním materiálem je výsledek říjnových voleb do sněmovny, kdy antisystémové strany ANO, SPD a KSČM získaly polovinu hlasů a 115 z 200 poslaneckých mandátů. Na Ostravsku či v mnoha oblastech severních Čech pro ně hlasovaly dvě třetiny voličů. Je pravda, že tradiční politické strany ztratily na atraktivitě a neuměly voliče oslovit. Ale vysvětlit celý posun nálad ve společnosti tím nelze.
Díra na trhu
Nejedná se jen o obyčejné a nevzdělané lidi; stačí si přečíst, co na twitteru vypouštějí například publicista Ondřej Neff či další autoři webu Neviditelný pes („Pravda a Láska a iniciativy dvacet let ječely, jaká je to hrůza a že by to mělo být jinak. Načež ono dneska je.“), aktivistický investor Michal Šnobr (o Jiřím Pospíšilovi: „Není tak typickým socialistickým eurohujerem kalouskovské Topky“) nebo třeba v Praze usazený britský žurnalista Erik Best a jeho příběhy o „ČSSD, a. s.“.
Komentář: Komentář: Je to kampaň! A to zásadně odmítám
S podobnými věrozvěsty soumraku polistopadové demokracie se ocitáte v převráceném, možná až orwellovském světě.
Úhlavním nepřítelem je zde Miroslav Kalousek, zatímco Babiš a Okamura jsou celkem „v pohodě“. Hlavními šiřiteli fake news jsou v tomto světě Česká televize a Český rozhlas, s Parlamentními listy ani s pochybnými proruskými weby tito lidé problém nemají. Nemůže chybět masivní dávka útoků na Evropskou unii a vše pocházející z Bruselu, naopak Putinovo Rusko v podstatě nikomu nevadí.
Otázkou je, zda příčinou obratu jsou Andrej Babiš a Tomio Okamura. Nejsou spíše důsledkem vývoje nálad ve společnosti?
Co když je to tak, že tito protřelí byznysmeni vycítili prostor na „politickém trhu“ a rychle jej obsadili? Kde je zákazník, tam se dříve nebo později objeví prodejce. Hlavně u druhého jmenovaného je otázkou, nakolik se jeho skutečný názorový svět překrývá s tím, co tvrdí jako politik.
Pachuť a veselé historky
Bohužel po 28 letech prožíváme podivnou únavu z demokracie a z návratu do civilizované Evropy. Něco podobného by bylo logické v době ekonomické krize, kdybychom tu měli aspoň milion zoufalců bez práce a perspektivy. Jenže my Češi umíme být nespokojení i v době, kdy nezaměstnanost je skoro nulová, ekonomika meziročně roste o pět procent a mzdy o sedm.
„Takhle jsem si užíval.“ Šéf bezpečnostního výboru Koten sloužil před rokem 1989 u pohraničníků
Ano, pravda je, že stále zůstává pachuť z vládnutí pravicových vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase, kdy se prvotní očekávání opakovaně změnilo v pocit zmaru a trapnosti. Ani sociální demokraté nevyužili příležitosti, které se nabízely. Všechny úspěchy koaliční vlády si přivlastnil Andrej Babiš a neúspěchy hodil na hlavu sociálních demokratů, aby je na poslední chvíli dorazil pseudokauzou o ukradeném lithiu.
Snad to vyléčí čas a lidé z opojení silnými vůdci vystřízliví. Ostatně pokud tuto zemi povedou lidé jako Andrej Babiš, Miloš Zeman a Tomio Okamura, můžeme se „těšit“ na skandály, proti kterým budou sbírka kabelek Jany Nagyové Nečasové či toskánský mejdan Mirka Topolánka s Markem Dalíkem působit jen jako veselé historky.
Dále čtěte:
Vláda odborníků
Vyřízeno k dennímu pořádku
Blekota, šiřitelka poplašných zpráv a sběratel titulů. Kdo jsou Okamurovi poslanci?
Noví asistenti poslanců SPD: hazardní lobbista a průvodkyně na cestě poznání
ČLÁNKY DO MAILU