Evropské zemědělství stojí na křižovatce. Stále častější sucha, požáry a extrémní teploty ohrožují tradiční plodiny a nutí farmáře hledat nové způsoby, jak přežít. Klimatická krize zasahuje producenty v celém Středomoří – od Španělska přes Francii až po Řecko. Právě tamní vinař Stellios Boutaris, jehož rodina vlastní vinice v Naousse, Amyndeonu i na ostrově Santorini, pro The Guardian připomíná, že budoucnost zemědělství nelze postavit na způsobu hospodaření předků.
Boutaris je sice odhodlaný pokračovat v tradici a rodinný podnik udržet, přiznává však, že „situace nevypadá dobře“. Podle něj i dalších farmářů budou muset spotřebitelé počítat s tím, že levné středomořské produkty jako víno, olivy, citrusy a zelenina z trhu postupně zmizí.
„Levné víno už nebude tak snadno k dostání. Dříve se pro Evropu vyrábělo na jihu Francie, ve Španělsku a Řecku, teď ale bude velmi těžké soutěžit cenou,“ dodává. V Řecku přitom byla letošní sezona pro vinaře po dvou náročných letech relativně dobrá. Přesto kvůli častým požárům mnozí malí pěstitelé s pokračováním váhají.
Investice do nových odrůd
Řecký vinař reaguje sérií investic do zavlažovacích systémů, zásobníků vody i nové vegetace, která pomáhá půdě lépe zadržovat vláhu a zároveň snižuje teplotu mezi vinicemi. Současně rozšiřuje pozemky ve vyšších polohách a hledá odrůdy révy odolnější vůči extrémnímu počasí. Do zavlažovacích technologií už vložil statisíce eur a další prostředky plánuje investovat do projektu na 40 hektarech vinic na Santorini, což se samozřejmě nakonec promítne i do konečných cen v obchodech.
Takto rozsáhlé investice si ale nemůže dovolit každý, zvlášť bez podpory ze státních fondů. Boutaris upozorňuje, že v některých řeckých regionech už farmáři a vinaři půdu opouštějí a hledají jiné způsoby obživy. Podobný trend je navíc patrný i ve Španělsku, kde část pěstitelů své pozemky přeměňuje na solární farmy, zatímco jiní nahrazují tradiční citrusové sady plodinami méně náročnými na vodu, například pšenicí, kukuřicí nebo olivami.
Hrozivá čísla do roku 2050
Analýza Evropské investiční banky a Evropské komise odhaduje, že do roku 2050 vzrostou průměrné roční ztráty úrody v EU až o dvě třetiny na 24,8 miliardy eur (přes 600 miliard korun). Největší nárůst rizika sucha čeká jih Evropy, zejména Španělsko, Itálii a Řecko, kde má být až devětkrát více dní extrémního sucha než v roce 1990.
Právě tyto země mají zaznamenat největší absolutní ztráty – více než miliardu eur ročně (téměř 25 miliard korun). Dokládá to i příklad z roku 2022, kdy výnosy z kukuřice klesly v rámci celé Unie meziročně téměř o čtvrtinu, přičemž největší ztráty neslo právě zmíněné Španělsko, následované Francií, Itálií a Rumunskem.
Nutno navíc podotknout, že sucho pocítili už i koncoví spotřebitelé, respektive jejich peněženky. Ve Španělsku, Itálii a Portugalsku, odkud Evropa dováží v zimě značnou část ovoce a zeleniny, rostly ceny v době, kdy dříve klesaly. Tento efekt je patrný také u exotických plodin s náročnými pěstitelskými podmínkami, jako je káva a kakao. V bohatých zemích sice dostupné jsou, avšak postupně zdražují.
Voda jako klíčový problém
Jak vážná současná situace je, dokládají nedávné zprávy z Velké Británie. I tamní farmáři se totiž v průběhu letošního jara a léta museli vypořádávat s nedostatkem vody. Postiženy přitom byly i plodiny, které se běžně nezavlažují, tedy obilí, brambory či mrkev.
Na druhé straně Evropy ve Středomoří mezitím vysychají už i vodní nádrže. Na jihu Španělska jsou podle odborníků některé z nich zaplněny sotva z poloviny, přičemž rostoucí poptávka po vodě znamená, že změny musejí přijít co nejrychleji. V regionu proto začaly vnikat projekty zaměřené na její efektivnější ukládání a využívání – od moderních systémů zavlažování až po inovativní způsoby hospodaření s krajinnými zdroji.
Velcí producenti olivového oleje ze španělské Andalusie, italské Apulie, Sicílie, Řecka či Turecka jsou nuceni investovat do nových skladovacích kapacit a diverzifikovat zdroje surovin směrem k Latinské Americe. Přesto platí, že ani nejlepší technologie pravidelný přísun deště nenahradí.
Podle analýzy Rabobank se v Evropě během příštích pěti let zastaví růst zemědělské produkce na hektar, čímž skončí období zvyšující se efektivity. „V posledních pěti letech ceny čerstvých potravin držely krok s inflací nebo ji převyšovaly, v dalších pěti letech ji budou minimálně kopírovat,“ říká analytik Lambert van Horen. To podle něj přinese vyšší náklady na adaptaci, například na stavbu skleníků či skladů, což může u levnějších komodit, jako jsou obilniny, ohrozit konkurenceschopnost evropského zemědělství.
