Pohřeb na fotbalovém hřišti aneb Poslední lajk

Jen málokterá oblast je tak svázaná tradicemi jako pohřebnictví. I tam však pronikají nové trendy. Jedna konstanta se však nemění: největším problémem zůstává tělo.

Jedním z moderních trendů posledních let jsou pohřby pořádané s ohledem na životní prostředí. Pozůstalí tak stále častěji vybírají ekologické rakve a urny bez škodlivých laků a umělých hmot. Nebožtíky je možné také obléknout do biologicky odbouratelných šatů. Tento trend je stále silnější především ve vyspělých zemích.

Bosý nebožtík, ekologický nebožtík

„Boty do rakve již nedáváme. Zatěžují půdu, neboť se ani po letech pod zemí zcela nerozloží,“ citovala agentura DPA Michaela Biesemanna, majitele pohřebního ústavu v západoněmeckém městě Wesel. Ve své provozovně nabízí rakve bez škodlivého laku natřené přírodními oleji a využívající přírodní klih vyrobený z kostí.

Bio rakve tvoří již třetinu z celkového množství, které si pozůstalí objednávají. Podobně nabízejí také urny ze dřeva, včelího vosku nebo keramiky. Jinde se používají urny z bramborového škrobu nebo cukru.

Přečtěte si:

Rozpuštěný a rozemletý. V Kalifornii se bojuje o legalizaci tekuté kremace

Pohřeb budoucnosti: rubáš z hub ekologicky rozloží lidské ostatky

Nádoba se pak v zemi bez problému rozloží. To se týká i těch keramických, které se však pro tyto účely musejí vypálit jen z poloviny.

Největším překážkou pro stoprocentní bio pohřby jsou podle odborníků samotná lidská těla. Ta obsahují často zbytky léčiv, zubní výplně se rtutí nebo jiné náhrady. Po pohřbu se tak do země dostávají látky, které mohou být pro životní prostředí a přírodu škodlivé. Řešením není ani kremace, protože namísto do půdy se pak škodliviny dostávají do ovzduší. Zřejmě k největší dokonalosti dovedla směr ekologických pohřbů americká designérka Jae Rhim Leeová. Nabízí pohřební rubáš z biologicky rozložitelné tkaniny obsahující spory hub, které umějí ekologicky rozložit tělo.

Poslední lajk

Poslední rozloučení šetrné k přírodě není jediným trendem posledních let. Anglická krematoria například před časem zjistila, že stále více lidí se nemůže zúčastnit pohřbu svého blízkého, ať už kvůli pracovním povinnostem, nebo ze zdravotních důvodů. Pohřby tak pro tyto truchlící začala přenášet s pomocí internetu.

Za poplatek několika desítek liber obdrží zájemci heslo, které jim umožní sledovat v jen nepatrně zpožděném přenosu smuteční obřad, který zaznamenávají kamery umístěné v zadní části krematoria. Záznam pohřbu je pak na síti k dispozici ještě následujících sedm dní. Za další desítky liber si zájemci mohou zakoupit ještě DVD s nahrávkou pohřbu, zvukový záznam je pak o polovinu levnější.

„Úměrně tomu, jak se bude zlepšovat technologie, jsem si jistý, že bude naše služba čím dál tím oblíbenější,“ říká Alan Jeffrey, ředitel britské společnosti Wesley Music, která začala službu nabízet. Podle něj tomuto trendu nahrává také to, že mnohé rodiny jsou v současnosti roztroušené po celém světě více než kdykoli předtím. Obdobná služba funguje také v Austrálii, Brazílii nebo USA.

Věnec jako půllitr

Také květinová výzdoba na samotných pohřbech nebo při svátcích Všech svatých prochází v poslední době modernizací. Klasické tvary věnců, které se začaly objevovat zhruba v 17. století, nyní nahrazují i výstřednější modely. Kromě tvaru trojúhelníku nebo koule si pozůstalí objednávají také věnce ve tvaru kytary, kajaku nebo půllitru piva.

Vytvářet podobné kreace je přitom pro aranžéry náročné nejen po stránce výtvarné, ale i fyzické. Jen chvojí na klasický věnec totiž váží kolem dvaceti kilogramů, na rozměrnější aranže pak i výrazně více.

Nové trendy se nevyhýbají ani vlastnímu uložení nebožtíků. Zrnko popela zemřelého například nosí lidé v přívěsku nebo náhrdelníku. Lidé si také nechávají udělat otisk prstu svého blízkého nebo zasadit pramínek vlasů do památečního skla.

Mění se i místa posledního rozloučení. Kromě klasické obřadní síně či kostela může jít také o oblíbená místa zemřelého, jako jsou fotbalové hřiště, sad nebo hasičská stanice. Pohřební služba umí často zorganizovat rozloučení doma, na zahradě nebo na chalupě. Popel nechávají pozůstalí rozptýlit nejen na pietním prostranství na hřbitově, ale také z letadla nebo do moře.

Další trendy mohou přibýt v budoucnu. Sklář Dalibor Novák z České Lípy sestrojil pietní strom vzpomínek, jehož křišťálové listy v sobě mají zatavený popel zemřelých lidí. Strom pojmenovaný Eiwa může nést popel i tisícovky zemřelých a má být alternativou k někdy depresivně působícím a občas kýčovitým kolumbáriím. Pozůstalí navíc budou moci „svůj“ lístek rozsvítit na dálku přes internet jako alternativu k zapálení svíčky.

Zájem nedávno vyvolaly také „optimistické“ rakve olomouckého designéra Jiřího Ďuriše. Ty mají moderní tvary inspirované funkcionalismem a jejich různobarevné provedení nepůsobí tak smutně jako klasické pohřební truhly.

Nezájem až za hrob

Zatímco technické inovace a hi-tech či bio pohřby představují jednu stránku pohřebnictví, ta druhá zahrnuje nezájem příbuzných a často nekorektní konkurenční boj pohřebních služeb. Na nepříliš lichotivou pozici Česka ukazuje například vysoký podíl zpopelnění, který se pohybuje mezi 70 až 80 procenty, ve velkých městech pak přesahuje i 95 procent.

Zdroj: MMR

Samotná volba typu obřadu sice sama o sobě vztah k nebožtíkovi neurčuje, u zpopelnění však výrazně přibývá pohřbů bez obřadu, kdy si příbuzní pouze vyzvednou urnu s popelem a odnesou si ji v tašce. Bez piety, bez vzpomínky a hlavně bez výdajů, které stále většímu počtu lidí připadají jako zbytečné. Přibývá také zemřelých, ke kterým se příbuzní nehlásí vůbec. Náklady na pohřeb tak musí platit stát. Za deset let, od roku 2007 do 2017, se počet takzvaných sociálních pohřbů zvýšil ze 140 na 1450, tedy více než desetinásobně.

Války funebráků

Přestože nový zákon o pohřebních službách měl kultivovat oblast pohřebnictví, poslední kontrola České obchodní inspekce zjistila řadu nedostatků. ČOI loni odhalila pochybení u 63 pohřebních služeb ze 74 kontrolovaných. Podle kontrolorů pohřební služby často neuváděly správné ceny služeb a výrobků, někde vydávaly pozůstalým těla zemřelých za poplatek. K dalším závadám patřily nevyhovující podmínky pro uložení těl nebo špatná hygiena.

Ministerstvo novelou před dvěma lety zakázalo také možnost reklamy pohřebních služeb v nemocnicích a domovech důchodců. Přesto některé společnosti tvrdí, že tato oblast zůstává zdrojem korupce a zaměstnanci těchto zařízení za úplatu doporučují pozůstalým jen vybrané pohřební ústavy. Neprůhledná válka funebráků, kterou měla novela ukončit, tak pokračuje dál.

Článek vyšel v magazínu Profit