Jedná se o rozsáhlý projekt za 300 milionů dolarů (téměř 6,4 miliardy korun), který zabírá plochu přibližně 9 300 metrů čtverečních. Nahradil původní muzeum National Geographic, jež bylo uzavřeno před třemi lety. Právě zmíněný časopis proslavený žlutým rámečkem přitom vychází už od roku 1888, kdy vznikla nezisková organizace National Geographic Society.
Ta od té doby podporuje tisíce objevitelů a průzkumníků – vědců, pedagogů, ochránců přírody i vypravěčů příběhů – s cílem „odhalovat a chránit zázraky našeho světa“. A ze stejné myšlenky vychází i koncepce nového muzea. Návštěvník nemá být jen pozorovatelem, místo „zaprášeného“ archivu zde najde prostor postavený na zážitku, od imerzivních projekcí až po interaktivní instalace.
Imaginární expedice
Ještě před samotnou budovou příchozí uvítá nádvoří plné soch zvířat v životní velikosti: jaguár pronásledující kapybaru, tučňák pečující o své mládě nebo sup jako připomínka neúnavných „uklízečů“ přírody. Po vstupu do haly se zakřivené dřevěné stěny mění v pohyblivou galerii obrazů, na kterých nechybí ledovce, hlubokomořské příkopy i odlehlé komunity kočovníků. „Naše muzeum vypráví příběhy úžasných lidí, kteří objevovali svět od našeho založení v roce 1888, až po ty, kteří dnes pracují přímo v terénu,“ uvedla pro CNN šéfka kampusu Emily Dunhamová.
Jsou to právě fotografie, co definuje National Geographic již déle než sto let. A právě jim je věnována velká část prvního patra a také obrovská digitální stěna se všemi titulními stranami časopisu. Lidé tak mohou sledovat celý proces vzniku reportáže od zadání až po publikaci nebo si vyzkoušet práci v digitální temné komoře.
Ikonické snímky pak připomene výstava „In Focus“, v rámci níž se mohou návštěvníci těšit na vůbec první noční fotografie volně žijících zvířat nebo dojemný okamžik rozloučení ošetřovatele se Sudánem, posledním samcem bílého nosorožce, který uhynul v roce 2018.
Svou vlastní dobrodružnou trasu zde najdou i děti. Za tajnými dveřmi na ně čekají vzdělávací zóny včetně prostoru „Geoverse“ s projekcí, která je přenese do mlžných lesů Peru nebo do australských pouští. Jen o pár kroků dál se nachází jedna z nejatraktivnějších instalací celého muzea.
V temné místnosti září stovky barevných portrétů zvířat. Expozice „Photo Ark: Animals of Earth“ obklopuje návštěvníka ze všech stran a představuje projekt fotografa Joela Sartoreho, jehož cílem je zdokumentovat každý druh živočicha chovaného v lidské péči. Dosud jich zachytil více než 18 tisíc.
Za hranice poznání
Druhé patro nabízí možnost zažít svět očima lidí, které National Geographic podporuje. Tamní expozice ukazuje jejich příběhy i vybavení, bez něhož by se expedice neobešly. Část zdejších exponátů patří ochráncům přírody a průzkumníkům zapojeným do programu Rolex Perpetual Planet. Je mezi nimi i Steve Boyes, jenž strávil deset let mapováním povodí Okavanga v jižní Africe. K vidění jsou třeba dalekohledy jeho dědečka, které používal, nebo úzká vydlabaná kánoe mokoro, v níž jeho tým urazil během expedic přes 32 tisíc kilometrů.
Trasami skutečných expedic pak příchozí provedou interaktivní mapy. Pomyslně na nich mohou sledovat například výpravu z roku 2019, která poblíž vrcholu Everestu instalovala nejvýše položenou meteorologickou stanici na světě, nebo projekty mapující vodní cesty Amazonky od And až k Atlantiku.
Mezi exponáty nechybí ani replika přetlakového potápěčského skafandru JIM, jejž koncem 70. let použila legendární oceánografka a ochránkyně oceánů Sylvia Earleová. Díky němu se mohla pohybovat pod hladinou bez spojovacího lana v hloubce 381 metrů. Jen tak mimochodem, její rekord nebyl dodnes překonán.
Když se setmí…
Ani se zavírací dobou zážitky nekončí. Každý večer se nádvoří promění v projekční scénu a fasáda muzea ožívá. Stěny jako by zaplavilo moře, mezi návštěvníky proplouvají virtuální ryby, tučňáci a také mládě keporkaka se svou matkou. Projekt každopádně nemá být jen velkolepou podívanou, ambicí muzea je probudit v lidech chuť objevovat a převzít odpovědnost za svět kolem sebe.
„Lidé sem nemají chodit jen proto, aby sledovali, co děláme my výzkumníci. Potřebují cítit, že i oni mohou být objeviteli – na vlastní zahradě, v parcích kolem sebe. Když objevujete, začnete chápat a vážit si druhů, které s vámi žijí. A potom je chcete chránit,“ uzavírá biolog a odborník na tučňáky Pablo „Popi“ Garcia Borboroglu.
