Počet českých firem, které v uplynulém roce zbankrotovaly, se opět zvýšil. Vyplývá to z nové analýzy společnosti Coface, podle níž bylo loni v tuzemsku podáno celkem 1 189 insolvenčních návrhů, což představuje meziročně o 8,7 procenta více. Dynamika růstu bankrotů je kvůli tomu nejvyšší od roku 2019.
Nepříliš pozitivní zpráva o vysokém počtu krachů je podle odborníků v kontrastu se současným stavem české ekonomiky. Ta si totiž v loňském roce dle předběžného odhadu Českého statistického úřadu polepšila ve srovnání s předloňskem o 2,5 procenta, díky čemuž by si člověk mohl na první pohled pomyslet, že by firemních bankrotů naopak mělo ubývat.
„V Česku se vloni zvýšil ekonomický růst, máme tu poměrně nízkou inflaci i nezaměstnanost a rostoucí mzdy, což se projevuje také zvyšující se poptávkou ze strany domácností. Objem bankovních úvěrů podniků se sice loni zvýšil o čtyři procenta, přesto ale firmy bankám dluží méně, než kolik u nich mají uloženo. A rovněž podíl nevýkonných úvěrů, u nichž je ohroženo splácení, byl vloni nejnižší za minimálně posledních deset let,“ shrnula pro Euro.cz Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.
Situace už byla mnohem horší
Jedním z důvodů, proč navzdory dobrému stavu zdejšího hospodářství počet krachujících firem neklesá, ba naopak roste, je podle odborníků skutečnost, že bankroty jsou obvykle reakcí na situaci, která v dané zemi panovala o zhruba dva až tři roky dříve, tedy v tomto případě v letech 2022 až 2023.
„Loňský nárůst souvisí s jistým časovým posunem, kdy se společnosti snaží svoji situaci zachránit a vyhnout se úpadku. Z těchto důvodů dochází ke zpožděním mezi krizí a následnou insolvencí podniku. Z dat vidíme, že do insolvenčních řízení často vstupují subjekty, jejichž problémy začaly s energetickou krizí či covidovou pandemií a následným poklesem poptávky,“ vysvětlila naší redakci Kateřina Schwarzová z firmy Insolcentrum, která se specializuje na analýzu insolvenčních dat.
Důvodů vyššího množství krachů českých společností je ale ve skutečnosti mnohem více. „Nejčastěji vstupují do insolvence firmy z oblasti stavebnictví a maloobchodu. Podíl stavebnictví trendově klesá zejména díky déle trvajícímu pozitivnímu vývoji v odvětví, podíl insolvencí v maloobchodě naopak trendově roste navzdory zvyšujícím se tržbám. Příčinou jsou strukturální změny v retailu. Spotřebitelé se přesouvají k větším hráčům a do toho přichází velmi agresivní konkurence online tržišť z Číny,“ řekl ředitel úpisu rizik v Coface pro ČR a Slovensko Martin Procházka.
Podle Kameníčkové je zásadní rovněž fakt, že počet firemních bankrotů v uplynulých letech stoupal napříč prakticky celou Evropskou unií, takže se dalo čekat, že vlna insolvencí záhy dorazí i do Česka. Vzhledem k relativně dobrému stavu tuzemské ekonomiky se každopádně není třeba nijak zvlášť znepokojovat. Ostatně mezi lety 2013 až 2017 byl počet firemních bankrotů v Česku ještě mnohem vyšší než loni, a ani tehdy to nezpůsobilo žádné větší komplikace.
Zásadní je vývoj v Německu i výše úrokových sazeb
Co se týče výhledu na letošní rok, odborníci žádný zvrat neočekávají. „Počet insolvencí neklesne, pouze přestane zrychlovat. Z pohledu českých firem budou hrát klíčovou roli především dvě témata. Prvním je ekonomická situace v Německu a druhým pak úvěrová politika českých bank,“ doplnil Procházka.
S jeho názorem víceméně souhlasí i Kameníčková s Schwarzovou. Také podle nich počet bankrotů zdejších firem letos mírně naroste, přičemž jako příčinu uvádějí zejména efekt onoho zpoždění úpadkové situace a jejího řešení.
Záležet ale bude i na konkrétní výši úrokových sazeb – firmy totiž zůstávají po letech nadměrného zadlužování mimořádně citlivé, co se nákladů na financování týče. I relativně malé zvýšení sazeb o 25 bazických bodů, tedy o čtvrt procentního bodu, by proto mohlo vést k nárůstu globální platební neschopnosti až o dvě třetiny.
„Takový scénář by se dotkl zejména evropských ekonomik, včetně českých firem. Důvodem je vysoký podíl dluhů s variabilní úrokovou sazbou a koncentrace rizika v odvětvích s nízkou schopností dluh obsluhovat, jako je stavebnictví, chemický či textilní průmysl. Vývoj platební neschopnosti v roce 2026 tak bude záviset především na tempu měnové korekce. Náklady na financování budou skutečně rozhodujícím faktorem,“ uzavřel Procházka.
