„Můj oblíbený fotbalový klub právě vstoupil na burzu, tak si jdu rovnou jako správný fanda koupit nějaké jeho akcie. Je slavný a výsledkově se mu daří, takže na tom určitě vydělám.“ Jenže ono, ejhle!
O tom, že emoce do investování nepatří a že je důležité řídit se rozumem a nikoliv srdcem, toho bylo napsáno již hodně. Ne nadarmo má investování pověst „sucharského“ oboru, kde vládnou čísla a grafy a kde pro něco dalšího není příliš místo. Ale je tomu opravdu tak? Opravdu nelze spojit ono pověstné příjemné s užitečným?
Václav Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust, která platí za jednu z největších servisních organizací pro finanční poradce na českém trhu, tento úzus do jisté míry vyvrací. „V kuchyni platí, že jídlo chutná lépe, když člověk vaří s láskou. A vztáhnout to můžeme i na investiční portfolio. Ale pozor: stejně jako při vaření je potřeba vybírat správné ingredience, nepřehnat to s kořením a mít ideálně osvědčený recept,“ poznamenává s tím, že spojit svoji vášeň s výnosy a dividendami mohou jak fanoušci fotbalu, tak milovníci lyžování, dobrého vína i zapálení hudebníci.
Zlaté pravidlo 80:20
Ačkoliv Pech spojitost mezi emocemi a investicemi a priori nevylučuje, důrazně podotýká, že vkládat peníze do věcí, které jsou člověku blízké, by mělo být spíše okrajovou záležitostí, jež poslouží jako dobrý diverzifikátor rizika: „Každý dobrý šéfkuchař ví, že bez pořádného vývaru se neobejde. V investicích je tímto základem klasická silná část portfolia. Tu mohou tvořit globální akciové indexy, diverzifikovaná ETF, podílové fondy, případně dlouhodobě stabilní akcie. Tohle je sice ta ,nudná‘ část portfolia, která vás nijak neohromí, ale udrží vás na nohou a poslouží i jako základ pro chuťově pestřejší omáčku.“
Nakoupili jste někdy akcie svého oblíbeného sportovního týmu?
Na investování do akcií či dalších finančních instrumentů, jež odrážejí to, co má člověk rád, doporučuje Pech vyčlenit nanejvýš pětinu celého portfolia. „Koření nesmí být nikdy víc než samotného jídla,“ radí. „Investiční ,talíř‘ pak z 80 procent zabírá výživná základní porce – ETF sledující světové indexy, státní dluhopisy nebo stabilní dividendové akcie – a zbylých ne více jak 20 procent jsou delikatesy, které máte rádi a které dodají talíři chuť,“ doplňuje s tím, že takové portfolio dává velice dobrou šanci na dlouhodobě solidní výnosy, ale zároveň dokáže i vyloudit úsměv na tváři, když při sledování vašeho oblíbeného sportu vstřelí váš oblíbený tým gól, který mu zajistí účast v play-off, což se může ve výsledku podepsat na růstu jeho hodnoty, a tedy i ceny akcií.
Od ManU po LVMH
S jakým konkrétním „kořením“ si mohou zájemci své investiční portfolio ochutit? Zejména v případě sportovních nadšenců je nabídka velice bohatá. Na burzách jsou totiž kótovány slavné fotbalové velkokluby typu Manchesteru United, Borussie Dortmund, Juventusu Turín či Ajaxu Amsterdam. „Není to sice zrovna zlatý důl, jelikož výsledky jsou kolísavé a kluby často prodělávají, ale pro fanouška je to unikátní možnost ,vlastnit kus svého týmu‘,“ tvrdí Pech.
Stejně tak lze ale investovat do sportovního byznysu obecně – tedy nekupovat akcie konkrétních oblíbených týmů, nýbrž rovnou celých lig či světoznámých stadionů. Takový je případ třeba společností Formula One Group nebo newyorské Madison Square Garden Sports.
Na své si každopádně přijdou i ti, co sport více či méně aktivně provozují a nekonzumují ho jen z pohodlí gauče. Vášniví lyžaři tak mohou zvážit investice do amerického provozovatele tamních středisek Vail Resorts, pod něhož spadají slavné areály ve Vailu, Beaver Creeku či Whistleru. Tedy všude tam, kde se jezdí závody světového poháru, potažmo konaly olympijské hry. Stejně tak se ale dá investovat i evropských skiareálů, jako třeba do společnosti Compagnie des Alpes, která stojí za francouzskými středisky Tignes či Val d’Isère.
Milovníkům módy se zase nabízí značky jako LVMH, Kering či Hermès, potažmo Nike nebo Adidas. „I když je značková móda často drahý špás, z pohledu investorů se dlouhodobě vyplácí,“ konstatuje Pech.
Konkrétně francouzský koncern LVMH, za kterým stojí miliardář Bernard Arnault, ale může přijít zajímavý i všem vinařům a vyznavačům koňaku, neboť pod něj spadají značky jako Moët, Dom Pérignon a Hennessy. „Tohle jsou byznysy, které často obstály i v krizích – protože lidé se možná uskromní na dovolené, ale sklenku vína si rádi dopřejí i v horších časech. A investor, který miluje víno, tak může spořit na stáří přímo v lahvích, respektive ve vinařských akciích,“ míní Pech.
Věcem, které máme rádi, často i dobře rozumíme
Dle Williama George Kubika, analytika J&T Banky, představují emoce pro investora obecně přítěž. Navzdory tomu ale existují situace, kdy se mohou naopak hodit, ba dokonce zajistit nadstandartní zhodnocení oproti vybraným akciovým indexům. Typickým příkladem přitom může být již jednou zmíněná společnost Hermès a její exkluzivní kabelky Birkin či Kelly, jež představují jednoho z nejvýraznějších zástupců trhu s luxusním zbožím.
„Představme si takovou exkluzivitu, že jsou na tyto produkty čekací listiny a s lehkou nadsázkou lze říci, že když na vás přijde řada, tak si často ani nemůžete vybrat barvu. To se pak samozřejmě promítá do jejich ceny. Například jedna edice Birkin Himalaya se aktuálně prodává okolo 11,5 milionu korun, což je zhruba 3,5krát více než v době jejího uvedení na trh. To odpovídá růstu ceny přibližně o 31 procent ročně,“ vypočítává Kubik v komentáři pro naši redakci a pokračuje: „Pro srovnání, Index SP500 za tu dobu celkově přinesl kolem 28 procent. A akcie firmy Hermés na tom byly ještě lépe. Ty se za tu samou dobu zhodnotily o přibližně 59 procent ročně. Emoce tak v některých segmentech nemusí být vždy špatné.“
Také spoluzakladatelka platformy Direct Fondee Eva Hlavsová je toho názoru, že emoce by v případě investování měly jít do značné míry stranou a přednost by mělo dostat racionální uvažování. I ona nicméně věří v některé jejich pozitivní aspekty, které mohou tu a tam přijít vhod.
„Výhodou je, že věcem, které máme opravdu rádi a o které se sami od sebe dlouhodobě zajímáme, pak časem také velmi dobře rozumíme a orientujeme se i na trhu s nimi jako málokdo. Zejména u specifických sběratelských předmětů se tak člověku mohou podařit opravdu dobré obchody,“ podotýká pro Euro.cz.
„Problém ale bývá obchodování s niche záležitostmi, protože nabídka i poptávka může být velmi malá. To bolí hlavně v okamžiku, kdy potřebuji rychle peníze a tudíž ,potřebuji prodat‘. To je zaručený způsob, jak přijít o jinak třeba i solidně uložené peníze. Univerzální rada proto říká, že do specifických srdcových či velmi rizikových investic je dobré vynakládat jen tu část jmění, kterou lze postrádat, a páteř rozpočtu a investic nechat v osvědčených a hlavně dobře zpeněžitelných nástrojích s rozumným rizikem,“ vrací se Hlavsová nepřímo k doporučení, která uvádí i Pech z Broker Trustu.
ETF namísto jednotlivých titulů
V souvislosti s investováním do věcí, které má člověk rád, Pech zmiňuje i několik nešvarů, jichž se lidé často dopouštějí a které jej ve výsledku mohou přijít velice draho. Jednou z pastí, na níž by si investoři měli dávat pozor, je „přepálené ocenění“.
„Oblíbené značky a kluby bývají drahé, protože fanoušci i méně zkušení investoři je kupují často kvůli slavnému názvu a osobním sympatiím právě spíš srdcem než hlavou. Je to, jako kdybyste za sklenku průměrného vína zaplatili cenu za Château Lafite – prostě to nedává smysl,“ vysvětluje.
Za pozornost ovšem stojí i dostatečná diverzifikace portfolia. O ni by se investor měl snažit vždy a za všech okolností: „Portfolio složené jen z vín, skipasů a módních bund je sice ,vášnivé‘, ale extrémně křehké. Stačí slabá zima bez sněhu nebo ekonomická recese a portfolio velmi rychle zhořkne.“
Kdo se zdráhá vkládat své našetřené peníze do jednotlivých značek a firem, může využít možností, které mu naskýtají již několikrát zmíněné ETF fondy. I ty totiž mívají specifické zaměření, díky čemuž si na své může přijít takřka kdokoliv – ať už jde o módu, sport, technologie či luxusní zboží. „Je to jako dát si degustační menu místo toho, abyste riskovali, že si dáte jedno jídlo, které vám nesedne,“ přirovnává Pech. Emoce do investování podle něj patří, tedy za předpokladu, že se to s nimi nepřehání.
„Pro drobného investora je to skvělý způsob, jak propojit své koníčky, případně svůj pohled na svět se světem financí. Díky tomu se z investování nestane jen honba za procenty, ale i příběh, u kterého vás těší sledovat nejen výsledky, ale i samotnou cestu. A když se to povede, chutná to dvojnásob – ,na jazyku‘ i na účtu,“ uzavírá analytik Broker Trustu.
