Zatímco v dubnu uzavřela administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa s Kyjevem dohodu, která dala USA přístup k ukrajinským nerostným zdrojům, nyní je na stole další přelomový kontrakt. Ve Washingtonu právě jedná ukrajinský tým vedený náměstkem ministra obrany Serhijem Bojevem s představiteli Pentagonu a ministerstva zahraničí o sdílení bojem prověřené dronové technologie výměnou za licenční poplatky či jiné formy kompenzace.
Připravovaná dohoda, která má podporu amerického prezidenta i jeho ukrajinského protějšku Volodymyra Zelenského, by znamenala milník ve vztazích mezi Washingtonem a Kyjevem v oblasti bezpečnosti. Ovšem má to drobný háček, tentokrát bude muset Ukrajina zajistit přístup k technologiím a systémům od soukromých ukrajinských dronových firem, kterých je v zemi podle Ukrajinské rady zbrojařů více než tři stovky, uvádí The Wall Street Journal.
Ukrajinské drony vs. americké zbraně
Ačkoli americké firmy vyrábějí některé vysoce sofistikované bezpilotní prostředky, Ukrajina je výrazně napřed v masové produkci levných dronů UAV (Unmanned Aerial Vehicle), jež se osvědčily přímo na bojišti. „Je to prostě realita, že v USA potřebujeme ukrajinskou dronovou technologii,“ říká k tomu William McNulty z UA1, přičemž tento americký fond rizikového kapitálu investoval do osmi ukrajinských obranných společností.
Plánovaná dohoda má kromě toho i politický rozměr, protože Kyjev usiluje o upevnění vztahů s Bílým domem, jehož podpora byla dosud nejistá. Cestu k těsnější spolupráci nyní otevírá i Trumpovo stále větší znechucení z eskalace útoků ze strany ruského prezidenta Vladimira Putina a odmítání mírových rozhovorů. Podle Zelenského je navíc smlouva součástí širšího „megadealu“, v jehož rámci chce Ukrajina nakoupit americké zbraně za desítky miliard dolarů – od systému Patriot přes raketomety Himars, raketový systém dlouhého doletu Atacms až po víceúčelové stíhačky.
Právě využití Atacms proti cílům v Rusku přezkoumával Pentagon a od nástupu Trumpa do úřadu nebyly odpáleny na ruské území žádné rakety. Podle amerických představitelů se nyní zvažuje žádost Kyjeva o střely dlouhého doletu a schválena byla i podpora ve formě zpravodajských informací pro dronové útoky na ruské energetické cíle. Zároveň je ovšem nutné řešit problém čínských součástek v ukrajinských dronech, protože firmy z USA je kvůli bezpečnosti dodavatelským řetězců nemohou používat.
Bojiště jako laboratoř inovací
Ukrajina vsadila na drony od samého počátku ruské invaze, kdy se bránila početně i technicky silnějším ruským silám. Od té doby země využívá námořní i levné FPV (First Person View) útočné drony a umělou inteligenci. Jen loni dosáhla výroba více než dvou milionů kusů. Navíc je dokáže vyrábět za 20 až 30 procent nákladů západních výrobců, což je podle analytiků schopnost, kterou Západ nejvíce potřebuje.
Američtí představitelé by tak uzavřením dohody těžili z ukrajinského dronového průmyslu, který Washington už roky tiše podporuje. Například v roce 2024 administrativa prezidenta Joe Bidena vyčlenila 1,5 miliardy dolarů (téměř 34 miliard korun) dodatečné podpory pro ukrajinské UAV a raketové programy, včetně dodání klíčových komponentů.
„Věřili jsme, že bude strategicky zásadní, aby Ukrajina měla udržitelnou a masivní zásobu účinných dronů. Teď ale máme příležitost učit se z ukrajinských inovací sami,“ říká David Shimer, který působil jako ředitel pro ukrajinskou politiku v Radě národní bezpečnosti za Bidenovy administrativy.
Zapojuje se i Evropa
K obdobnému závěru dospěli také investoři a firmy v Evropě. O sdílení technologií a výrobě ukrajinských dronů se dohodly Velká Británie a Kyjev s tím, že obě strany už plánují v ostrovním království masovou výrobu systému Octopus. Ten umí zachytávat ve vzduchu drony. Také Kodaň umožní ukrajinským zbrojovkám vyrábět drony a zbraně v Dánsku.
Do ukrajinských výrobců dronů vkládají peníze i evropské firmy a investoři. Například německá firma Quantum Systems koupila v ukrajinské společnosti Frontline desetiprocentní podíl s možností navýšit ho až na 25 procent. Frontline, která vyrábí autonomní pozemní a vzdušné prostředky, navíc hledá možnosti, jak rozšířit výrobu mimo válečné území. A rozhodně není sama – o svou zahraniční základnu usilují i další ukrajinské firmy, třeba výrobce průzkumného dronu Raybird s dobou letu přes 28 hodin Skyeton už jedná o zřízení továrny v jižní Anglii.
Západní vlády a firmy však nehledají jen ukrajinské technologie, ale i data a zkušenosti z bojiště. „Každá firma, která v bojující zemi nemá tým, nechápe současné podmínky bojiště pro drony a robotiku,“ uzavírá šéf novozélandského výrobce dronů pro pevninu a moře Syos Aerospace Sam Vye.
