Trendy posledních let hovoří jasně. Obnovitelné zdroje se stávají čím dál oblíbenější, zatímco tradičnější druhy získávání energie, včetně jádra, jsou naopak na ústupu. Ovšem ani tak nelze jaderné elektrárny zcela odepsat – tím spíš když řada zemí, včetně Česka, počítá s výstavbami nových bloků. A jak se zdá, své zastoupení by jádro mohlo mít již relativně brzy, respektive ještě dříve, než se myslelo, i ve vesmíru. Naznačují to alespoň současné plány americké vesmírné agentury NASA.
Spojené státy chtějí v následujících deseti letech vybudovat vůbec první základnu na Měsíci, jež má sloužit k trvalému pobytu lidí. Na provoz tohoto lunárního habitatu bude samozřejmě potřeba určité množství energie, přičemž to má zajistit právě jaderný reaktor. Ten by se měl podle aktualizovaných cílů NASA stát skutečností nejpozději do konce roku 2030.
„Abychom mohli řádně rozvíjet trvalá lidská osídlení na Měsíci, podporovat budoucí lunární ekonomiku a posílit naši národní bezpečnost ve vesmíru, je nezbytné, aby agentura jednala rychleji,“ okomentoval podle BBC nynější urychlení plánů americký ministr dopravy Sean Duffy, jehož prezident Donald Trump jmenoval dočasným šéfem NASA. Ve svém vyjádření pak Duffy vyzval komerční společnosti, aby začaly předkládat návrhy na výstavbu vesmírných reaktorů, které by dokázaly generovat alespoň 100 kilowattů energie.
Podobný záměr má i Rusko a Čína
Ačkoliv současný ambiciózní termín zprovoznění některé odborníky překvapil, myšlenka na vybudování kosmických atomových elektráren rozhodně není novinkou. Už v roce 2022 NASA uzavřela se třemi společnostmi kontrakty v hodnotě pěti milionů dolarů (téměř 111 milionů korun) právě na návrh reaktoru vhodného pro provoz ve vesmíru. Stejný záměr pak má i Čína a Rusko, jež chtějí společně postavit automatizovanou jadernou elektrárnu na Měsíci do roku 2035.
Za velkým zájmem všech zmíněných zemí na vybudování vesmírného jaderného reaktoru stojí podle řady vědců především fakt, že se pravděpodobně jedná o jediný způsob, jak zajistit nepřetržitou dodávku energie na měsíčním povrchu. Jeden lunární den se totiž rovná čtyřem týdnům na Zemi, což znamená, že na Měsíci dva týdny nepřetržitě svítí slunce a další dva je tam tma. To značně ztěžuje využití solární energie, jelikož bezproblémový provoz habitatu by potřeboval obrovské baterie.
„Vybudování i skromného lunárního prostředí pro malou posádku by vyžadovalo výrobu energie v megawattovém měřítku. Solární panely v kombinaci s bateriemi nemohou tyto požadavky aktuálně spolehlivě uspokojit. Jaderná energie tedy není jen žádoucí, je nevyhnutelná,“ uvedl Sungwoo Lim, výzkumník zabývající se vesmírem na univerzitě v Surrey.
Problém představuje omezený rozpočet
Ještě před spuštěním prvního jaderného reaktoru na Měsíci bude muset NASA vyřešit hned několik problémů. Asi tím největším je skutečnost, že mise Artemis 3, která má v roce 2027 vyslat lidi na měsíční povrch, v poslední době čelí řadě zpoždění a také nejistotě ohledně jejího budoucího financování. Trumpova administrativa totiž nedávno oznámila, že příští rok sníží rozpočet úřadu o celých 24 procent.
Kromě toho navíc existují určitá rizika ohledně bezpečnosti celého projektu. „Přeprava radioaktivního materiálu přes zemskou atmosféru s sebou nese jisté bezpečnostní obavy. Je k tomu zapotřebí i speciální licence, na druhou stranu to ale není nic nepřekonatelného,“ řekl Simeon Barber, specialista na planetární vědy na Open University.
I přes všechny zmíněné komplikace každopádně odborníci tvrdí, že současný plán NASA je za určitých podmínek proveditelný. „Umístit reaktory na Měsíc do roku 2030 technicky možné je, ovšem jen za předpokladu dostatečného množství finančních prostředků. Zároveň je také nutné rychle rozběhnout program Artemis, abychom byli schopni vybudovat na Měsíci infrastrukturu potřebnou pro samotné umístění reaktoru,“ uzavřel Lionel Wilson, odborník na vesmír z Lancasterské univerzity.
