V Dubaji je, s dostatečně naditou peněženkou samozřejmě, možné, cokoli si zamanete. Třeba sjezdovku by v poušti hledal asi málokdo, a přece tam je. V jednom z největších a nejpopulárnějších nákupních center v Emirátech se tyčí pod vysokým stropem zasněžený svah, kde se fanoušci zimních sportů mohou, chráněni před okolním třicetistupňovým vedrem, oddávat této činnosti už od roku 2005.
Ve městě, které leží blízko obratníku Raka a kde v zimně průměrná denní teplota dosahuje 25 stupňů, samozřejmě opravdový sníh padá jen v extrémních případech. I tak ale zdejší lyžařské středisko láká davy turistů i místních. Ti sviští z 396 metrů dlouhého kopce na lyžích, snowboardech, sáňkách nebo bobech. Kromě toho si zde mohou třeba hrát s tučňáky nebo vyzkoušet zorbing - cokoli, aby se tady, v srdci pouště, zahřáli (aby se totiž sněhová pokrývka po celý rok udržela stabilní, chladí personál park na – 31, 5 stupně). Očividně se to vyplácí, protože resort je opakovaně jmenován nejlepším vnitřním lyžařským areálem na světě. Tento titul získal včetně letoška už šestkrát.
Ovšem Ski Dubai podle webu CNBC brzy získá konkurenta ze Saudské Arábie. Region známý svými megalomanskými projekty se totiž chystá na stavbu největší kryté sjezdovky a sněhové kupole na světě. Umístit ji Arabové chtějí rovněž do nákupního centra, a sice do obřího Mall of Saudi, které se aktuálně nachází teprve ve stadiu výstavby. Království, zabírající naprostou většinu Arabského poloostrova, plánuje uvnitř obchodního domu pokrýt sněhem prostor o rozloze 3716 metrů čtverečních.
Exkluzivní umělost
Zní to všechno krásně, ale pokud se na tato centra podíváme očima klimatologů, nutně si musíme uvědomit, že podobné atrakce jsou zoufale neudržitelné. I přes svou atraktivitu a prvoplánovou senzaci budí mezi veřejností kontroverze. Spotřebují totiž tolik energie jako obří ledničky, jimiž z podstaty jsou. Blízkovýchodní země navíc obrovské zábavní parky často ani nestaví pro své lidi, místo nich chtějí příslibem něčeho skutečně exkluzivního a extrémního přilákat hlavně bohaté turisty.
Opravdoví nadšenci do lyžování z tohoto regionu totiž dají přednost spíše libanonským svahům s výhledy na malebné vrcholky hor, jež pokrývá přírodní sníh od prosince do dubna. Ačkoli tamější zimní resorty schytaly od koronaviru tvrdou ránu, minimálně ty skutečně megalomanské komplexy, jako je třeba Mzaar, se už vzpamatovaly a opět fungují v plném provozu. Nedávno se totiž oblast dočkala velké nadílky bílého štěstí, a tak se sjezdovky hemží sportovci i dovolenkáři. Jediné, čemu se kvůli covidu musí hosté libanonských hotelů podrobit, je určitá forma rozestupů a nošení roušek na nejvytíženějších místech.
Nicméně všechny sjezdovky v areálu Mzaaru dohromady měří asi 51,5 kilometru a dělí se dle obtížnosti na ty určené pro začátečníky, pro pokročilé a na černě značené svahy, které jsou výzvou i pro dlouholeté lyžaře. S optimálním rozložením návštěvníků tedy žádný velký problém není.
Lyžování v Himalájích
Hledači opravdového dobrodružství se pak často vydávají do Pákistánu, kde mohou svištět po zasněžených úbočích Himalájí. Z monumentálního pohoří na obzoru spadne brada nejednomu zkušenému cestovali. Pro lyžařské středisko Naltar v regionu Gilgit-Baltistán na severních hranicích země to platí obzvlášť. Tohle místo se pyšní nejvýše položenou sedačkovou lanovkou v Pákistánu. Zdejší horská střediska leží ve výšce lehce pod tři tisíce metrů nad mořem a nad nimi se tyčí další zhruba čtyřtisícové vrcholy. Místo pravidelně hostí několik lyžařských, snowboardových a hokejových soutěží. Samotnou vesnici Naltar pak proslavily voňavé borovice, divoká příroda a nádherné výhledy.
Údolí Naltar. Foto: Saqibbali, CC BY-SA 4.0 via Wikimedia CommonsV zimě se dá lyžovat dokonce i v oblíbené destinaci prázdninových dovolených u moře – tedy v Turecku. Za zmínku stojí třeba Erciyes Dağı, hora sopečného původu, která leží v provincii Kayseri a dosahuje výšky 3 917 metrů nad mořem. V blízkosti města Kayseri pak vznikl zimní resort s celkovými 148 kilometry sjezdovek. Kromě toho tu stojí několik luxusních hotelů, včetně pětihvězdičkového Radisson Blu.
Jedinou vadou na kráse tohoto místa je skutečnost, že tu přirozeně nesněží – svahy z 80 procent pokrývá umělý poprašek. Na oplátku to ale přináší jistotu, že zde bude bílo po celou zimu. Zároveň středisko Kayseri nabízí ještě jednu vychytávku – široké rovné pláně, kde si lze užít prvotřídní snow-kiting a nechat se drakem unášet po rovině mnoho kilometrů s větrem o závod.
Poručíme větru, dešti…
A co již zmíněné Spojené arabské emiráty? Oproti svým sousedům mají tu nevýhodu, že přežívají hlavně na příjmech z ropy. Té ropy, která v se v západních zemích kvůli tlaku na klimatickou neutralitu stává bezmála sprostým slovem a zároveň je celosvětově součástí politických machinací. A taky chtě nechtě jednou dojde. Proto se vedení země dlouhodobě snaží se maximálně orientovat na cestovní ruch a přitahovat na své území co nejvíce turistů.
Za tím účelem podporuje stavbu nových atrakcí, jimiž sportovní centra beze sporu jsou. Čelní představitelé SAE si od budování perfektního zázemí pro lyžaře slibují přívaly milovníků zimy do jinak vyprahlé a horké krajiny. Kdyby se podařilo všechny projekty dotáhnout do zdárného konce, roční období v Dubaji přestanou platit – bude možné si tam užít zimních radovánek v létě, stejně jako aktivit tradičně spojených s jarem a podzimem během vánočních svátků.
Jako příklad místa, kde je možné se bavit jakkoli, poslouží třeba Meydan Hotel Dubai ležící poblíž slavného dostihového závodiště Meydan Racecourse. Právě zde Arabové provozují tenisovou akademii Tennis 360, jež je vybavena osmi osvětlenými kurty včetně mistrovského hřiště, třemi hřišti na padel a dvěma na plážový tenis. „Do hotelu Meydan budeme i nadále instalovat atrakce na světové úrovni a těšíme se na další spolupráci s Tennis 360, kterou jsme zahájili právě na začátku zimní sezóny,“ řekl místním médiím podle CNBC manažer hotelu Mohamed Shawky.
Více sportů, více zdrojů
Mimo výše zmíněné plánuje Dubaj na letošek též otevření EmiratesPadPro – tedy největšího padbolového hřiště na světě. Tento sport vznikl roku 2008 a obsahuje prvky fotbalu, tenisu, volejbalu a squashe. V současnosti se těší popularitě v mnoha zemích včetně Argentiny, Mexika, Španělska Austrálie či USA. Není proto divu, že chtějí Arabové kout železo, dokud je žhavé, a na trendové záležitosti vydělat tím, že hráče mladého sportu přitáhnou na hřiště umístěné v sídle Rady pro spolupráci v Zálivu.
Spoluautor tohoto nápadu Hussein Kapasi tvrdí, že účelem nového centra bude přitáhnout nastupující generaci sportovců i během zimní sezóny a ukázat jim výhody klimatu Perského zálivu. „Blízký východ je známý slunečnou oblohou a suchou chladnější polovinou roku, kdy nepadá sníh ani neprší. Což je ideální pro každého, kdo chce sportovat venku v klidu bez obav z počasí nebo dopravy, protože silnice jsou čisté a bezpečné,“ vysvětlil zmíněnému serveru.
S turismem to v tomto regionu obecně vypadá nadějně, covidu navzdory. Podle Světové rady pro cestování a cestovní ruch přivezli před pandemií turisté do kasy zemí Blízkého východu dohromady působivých 270 miliard dolarů (5,7 bilionu korun). Pak se sice růst na chvíli zastavil, ale loni země jihozápadní Asie podle dat stejné organizace s 36miliardovým (v korunách 766miliardovým) nárůstem výdělků z cestovního ruchu překonaly dokonce i Evropu a Latinskou Ameriku.
ČLÁNKY DO MAILU