Projekt Port7 ale není jen příběhem současné architektury, připomíná také industriální minulost místa, které po desetiletí utvářely železnice, panelárna, přístav a nedaleký most, jak se o tom můžete přesvědčit v naší další fotoreportáži.
Historie lokality ovšem sahá mnohem dál. První písemná zmínka o zdejší obci je z roku 1228 a dlouho si zachovávala svůj vesnický charakter. Skutečný zlom v jejím vývoji nastal ve druhé polovině 19. století s příchodem průmyslové revoluce. Po připojení Holešovic k Praze v roce 1884 se z původně rybářské a zemědělské obce na břehu Vltavy začala rychle stávat jedna z nejvýznamnějších industriálních čtvrtí metropole, kterou postupně zaplnily továrny, železnice, přístav i různé dílny.
Na přelomu 50. a 60. let minulého století pak poblíž řeky vznikla panelárna Prefa Holešovice. Moderní výrobní závod s vlastní betonárnou, výrobními halami i železniční vlečkou vyráběl betonové prefabrikáty pro výstavbu sídlišť a dalších staveb po celém Československu. V roce 1994 podnik po privatizaci převzala německá společnost Wolf System.
Další rozvoj výrobního závodu ale zastavil nový územní plán z roku 1999, který předpokládal jiné využití území. Po ekonomické krizi začala výroba postupně upadat a v roce 2013 byla definitivně ukončena. Z bývalé panelárny se stal opuštěný brownfield, jehož budoucnost byla dlouho nejistá. Právě na jeho místě dnes stojí prémiový kancelářský komplex Port7.
Architektura, která myslí i na minulost
Jen málokterý pražský developerský projekt je s historií místa spojen tak těsně jako Port7. Komplex společnosti Skanska vznikl mezi Trojským mostem a mostem Barikádníků na pozemcích bývalého závodu Wolf Prefa a od roku 2023 nabízí zhruba 36 tisíc metrů čtverečních kancelářských a obchodních ploch, restaurace, fitness centrum, coworkingové prostory a další služby včetně oční kliniky.
Pod architektonickým návrhem je podepsáno studio DAM architekti, přičemž hlavním architektem byl Jiří Havrda. Celkový půdorys Port7 připomíná ruku otevřenou směrem k řece – tři vyšší administrativní budovy vytvářejí pomyslné „prsty“, které se rozevírají k Vltavě. Směrem k železniční trati tvoří objekty přirozenou akustickou bariéru, zatímco k řece se zástavba záměrně otevírá nižšími budovami a veřejnými prostranstvími.
Architekti se přitom nesnažili průmyslovou minulost lokality vymazat, naopak ji využili jako hlavní inspiraci. Na fasádách budov se objevují motivy připomínající koleje přilehlého nádraží, vlnité plechy bývalých výrobních hal či přiznaný beton odkazující na někdejší výrobu prefabrikátů. Součástí areálu zůstala i plastika Budovatelů a industriální charakter mají i interiéry, grafický informační systém nebo některé prvky veřejného prostoru. Proměna lokality přitom nespočívala jen ve výstavbě nových kanceláří s výjimečnými ESG parametry.
Součástí projektu bylo i vyčištění zanedbaného brownfieldu, vybudování téměř dvouhektarového veřejného parku, nové náplavky i prodloužení podchodu pod železniční stanicí Nádraží Holešovice. „Má to být takové světlo na konci tunelu, které se vám otevře, když půjdete z nádraží směrem k řece,“ vysvětluje Havrda. Ve spolupráci s městskou částí vzniklo též nové propojení parků U Vody a Stromovka, díky němuž se dříve nepřístupný břeh Vltavy stal přirozenou součástí rekreační zóny Prahy 7 s venkovním barem, volejbalovým hřištěm, komunitní zahradou a řadou dalších prvků občanské vybavenosti.
Od provizoria k nové dominantě
Příběh místa doplňuje i sousední Trojský most. Jen málokdo dnes tuší, že ještě před současnou elegantní stavbou zde stál provizorní tramvajový most. Ten vznikl v roce 1977 poté, co byly tramvaje kvůli přestavbě mostu Barikádníků vyvedeny z původní trasy. První provizorium však vydrželo jen krátce a kvůli technickým problémům bylo po několika letech nahrazeno novou konstrukcí, která měla opět sloužit jen dočasně. Nakonec ale vydržela více než tři desetiletí. Pražané mu přezdívali „Rámusák“, protože při průjezdu soupravy vydával charakteristický dunivý hluk.
Současný Trojský most byl otevřen v roce 2014 jako součást městského okruhu a tunelového komplexu Blanka. Architektonicky přitom patří mezi nejvýraznější pražské mosty posledních desetiletí. Jeho architektem byl Roman Koucký, statikem renomovaný mostní inženýr Jiří Stráský. Působivý síťový most s jediným obloukem nepotřebuje žádný pilíř přímo ve Vltavě, což zlepšuje průtok vody i podmínky pro lodní dopravu. Po svém dokončení získal několik českých i mezinárodních ocenění.
Z oken Port7 je přímý výhled nejen na most, ale přes Vltavu i na zelené svahy Troje. S tím architekti počítali už při návrhu celého areálu. Industriální charakter budov, železniční infrastruktura i moderní přemostění řeky tak společně vytvářejí prostředí, které se od běžných kancelářských čtvrtí výrazně liš, přičemž zachovává jedinečný genius loci této části Holešovic.
Další kapitola
Tím ale příběh nekončí. Před pár týdny dokončila společnost AFI akvizici celého kancelářského komplexu od firmy Skanska za 130 milionů eur, tedy více než 3,15 miliardy korun. Součástí transakce nebyl jen samotný Port7, ale i vedlejší pozemek směrem k řece se stavebním povolením na 150 ubytovacích jednotek. Na něm AFI plánuje výstavbu ve druhé polovině příštího roku jak pro Euro.cz potvrdila Project Development Manager AFI Renata Součková.
Nový vlastník chce navázat také na zdejší komunitní charakter, který byl jedním z hlavních pilířů projektu už od jeho otevření. „Chceme, aby Port7 nadále žil a rozvíjel se. Komunita nájemců je pro nás klíčová: proto pro ně hned od září připravujeme akce, které propojují sport, zábavu a networking,“ uzavírá CEO AFI v Česku Karin Shalev Shogol.
ČLÁNKY DO MAILU