Menu Zavřít

Máme malou kapacitu sítě a společnost je vůči nim zaujatá, říká na téma většího rozvoje větrných elektráren v Česku Peťura z Rezolv Energy

17. 5. 2023
Doba čtení: 9 minut
Autor: Rezolv Energy

Přejede-li člověk hranice s Německem, vidí je všude. U nás jim však pšenka (zatím) moc nekvete. Větrných elektráren je v Česku poskrovnu, a to navzdory skutečnosti, že podmínky pro jejich výstavbu, tedy alespoň ty přírodní, jsou zde více než dobré. Co přesně většímu rozvoji větrných, a potažmo i solárních parků v tuzemsku brání? Jaký je optimální energetický mix a jaký podíl na výrobě elektřiny budou obnovitelné zdroje tvořit na konci současné dekády? Na to a mnohé další odpovídá v rozhovoru pro Euro.cz Jiří Peťura, obchodní ředitel firmy Rezolv Energy spadající pod křídla mezinárodní investiční společnosti Actis.

Povězte mi prosím na úvod, proč v Česku není tolik větrných elektráren jako například v sousedním Německu? Co konkrétně brání jejich výstavbě ve větším měřítku? Předpokládám, že povětrnostní podmínky to nebudou.

Povětrnostní podmínky to skutečně nejsou, ty jsou totiž zejména v příhraničních oblastech velmi příznivé. Důkazem toho jsou právě větrné elektrárny v Německu, které kolikrát přímo sousedí s českými hranicemi. Potenciál větrné energie tu tedy máme, podle studie Akademie věd ČR může být v Česku pokryto větrnými elektrárnami až 28 procent spotřeby elektřiny. Problémem však je kapacita distribuční sítě, povolovací proces a obecně nálada veřejnosti.

Česko trpí chronickým nedostatkem kapacity sítě, což je důsledkem i různých spekulantů, kteří si volnou kapacitu zarezervují, aniž by měli v ruce reálný projekt. Povolovací proces často naráží na blokace od různých zájmových sdružení či spolků, ale i na nezájem obcí vydávat stavební povolení či schvalování změn územního plánu. Bojí se, že budou spojováni s novodobými solárními barony. Osobně jsem slyšel i vyjádření vysoce postavených politiků, že větrné elektrárny u nás nikdy nebudou vítány, protože ničí krajinný ráz. Otázkou je, zdali více ničí krajinný ráz větrná elektrárna, kterou za 30 let rozeberete a odvezete bez dalších vlivů na životní prostředí, nebo spíš elektrárna uhelná.

Jaký podíl na celkové výrobě energie v Česku budou podle vás obnovitelné zdroje reálně tvořit v roce 2030? A jaký je dle vašeho názoru optimální energetický mix?

V současnosti mají obnovitelné zdroje na u nás vyrobené elektřině zhruba 17procentní podíl. Na to, jak tomu bude v roce 2030, existují různé scénáře a studie. Obecně se hovoří o 32 až 35 procentech, nicméně osobně se domnívám, že úspěchem bude i 30 procent. A to právě z důvodu nedostatečné kapacity v síti a nezájmu realizovat větší solární či větrné projekty.

Blackout v Česku? Podle odborníků spíše nehrozí, vyloučit ho však nelze. S nahozením proudu v krizi pomůžou Orlík i Dlouhé stráně
Přečtěte si také:

Blackout v Česku? Podle odborníků spíše nehrozí, vyloučit ho však nelze. S nahozením proudu v krizi pomůžou Orlík i Dlouhé stráně

Optimální energetický mix se mění v čase a s rozvojem technologií. Ale myslím si, že ideální je z jedné třetiny vyrábět elektřinu z jádra a plynu a zbytek z obnovitelných zdrojů. Jádro i plyn považuji za čisté zdroje energie a nevyhnutelnou součást energetického mixu. Pokrývají základní zatížení soustavy a plyn případně plní i regulační funkci. Jsou zde i studie, že právě takový energetický mix kolem roku 2050 potřebujeme k zabránění větších klimatických změn.

Dělá podle vás stát dostatek, aby podpořil výstavbu těchto druhů elektráren?

Začínají zde být kroky správným směrem. Třeba novela energetického a stavebního zákona přezdívaná Lex OZE I či vznik Modernizačního fondu. Chybí ale přímá podpora státu pro větší investiční celky. Například identifikovat vhodné pozemky s volnou kapacitou v síti a udělat výběrové řízení na dodavatele projektu. Chybí rovněž veřejný systém s volnými kapacitami, jako je tomu v jiných zemích. Česko je poměrně specifické tím, že zde máme polostátní skupinu, která sama rozhoduje o volných kapacitách pro obnovitelné zdroje a zároveň tyto projekty staví. V takovém Rumunsku, kde jsme jako firma hodně aktivní, je to jednodušší, protože provozovatel sítě je nezávislý od samotného výrobce energie.

Inspiraci je zároveň možné hledat v Německu, kde si všimnete solárních projektů všude vedle dálnic. Německo má totiž do 150 metrů od dálnice či železniční tratě preferenční pásmo pro projekty z obnovitelných zdrojů a stavební povolení se vydává ve zjednodušeném řízení.

Nový evropský rekord

Rezolv Energy aktuálně v Rumunku realizuje projekt, na jehož konci vznikne nová největší fotovoltaická elektrárna v Evropě. Povězte mi o ní víc. Jaký bude mít výkon, kdy bude uvedena do provozu, kolik činí náklady na její výstavbu a kdo z ní bude těžit především?

Nyní dokončujeme design elektrárny, který počítá s kapacitou zhruba 1300 megawattů. Pro představu, největší solární elektrárna v ČR má výkon 38 megawattů. Rozloha našeho projektu je 1062 hektarů, což je zhruba půldruhého tisíce fotbalových hřišť. Uvedení do provozu plánujeme v polovině roku 2025. Samotné náklady na výstavbu, které budou financovány kombinací vlastní ekvity a bankovního úvěru, se pohybují kolem jedné miliardy eur (přibližně 23,5 miliardy korun). Projekt stavíme při dodržování nejpřísnějších mezinárodních standardů pro posuzování vlivu na životní a společenské prostředí.

Vyřeší Maroko evropskou energetickou krizi? Africká země sází na výstavbu obrovských solárních a větrných elektráren
Přečtěte si také:

Vyřeší Maroko evropskou energetickou krizi? Africká země sází na výstavbu obrovských solárních a větrných elektráren

Těžit z něj přitom bude hned několik subjektů. Tak především samotní odběratelé, se kterými budeme uzavírat dlouhodobé smlouvy na dodávky zelené elektřiny (takzvané PPA smlouvy). Tito odběratelé jsou typicky z řad velkých firem a kontraktem si zasmluvní elektřinu na mnoho let dopředu. Dohodnutá cena je přitom hluboko pod aktuální tržní cenou, což jim výrazně ušetří provozní náklady. Z projektu budou významně profitovat i samotné municipality, jelikož vydání stavebního povolení a jiných dokumentů k výstavbě je v Rumunsku zpoplatněno nemalou částkou odvíjející se od hodnoty investice. A v neposlední řadě samozřejmě přispěje ke vzniku několika stovek nových pracovních míst a zvýšení kvalifikace lokálních pracovníků. 

Jak se vaše firma k této zakázce, respektive projektu vůbec dostala?

Zakázka byla připravována jedním z předních developerů z Rumunska, který finalizoval development projektu a aktivně hledal investora, jenž by jej odkoupil a postaral se o výstavbu a provoz. S tímto developerem jsme se znali velmi dobře z předchozí spolupráce, oslovil nás tedy napřímo. Zahájili jsme jednání, udělali due diligence projektu a nakonec jsme ho v listopadu 2022 celý odkoupili. Za normálních okolností bychom takto velký projekt ani nezvažovali a nepovažovali jej za reálný, ale jelikož jsme věděli, že se jedná o velmi zkušeného developera, šli jsme do toho.

Chystá se nějaký podobný projekt výhledově i u nás?

Byli bychom moc rádi, kdyby ano. Pokud by se v Česku nalezl vhodný pozemek, chtěli bychom mít naše investice v co největší míře zde. Solární i větrný potenciál u nás je. Česko má samozřejmě bonitnější půdu než například Rumunsko a jsou zde navíc koncepce pro dvojité využití, takzvanou agro-fotovoltaiku, kdy je možné pozemek využívat nejen jako solární elektrárnu, ale také pro zemědělské účely. Západní Evropa tyto projekty významně podporuje, ale Česko stále čeká na změnu legislativy, která by agro-fotovoltaice dala zelenou.

Turbíny se zvětšují rychleji, než jsme předpokládali

Nejvýkonnější větrnou elektrárnou u nás jsou Kryštofovy Hamry. Mají výkon 42 megawattů a výška jednotlivých turbín činí 119 metrů. Na světě se přitom najdou turbíny, které jsou i více než jednou tak vysoké. Kam tím mířím? Zajímá mě, jestli existuje nějaká mez toho, jak velkou turbínu lze vlastně zkonstruovat…

Velmi dobrá otázka, na kterou v tuto chvíli nikdo nezná správnou odpověď. A hned vysvětlím, proč. 

Pokud byste se mě zeptal před čtyřmi roky, odpověděl bych, že na limit narazíme v roce 2035 a maximální kapacita jednotlivých on-shore větrných turbín bude 5,5 megawattu a výška včetně vrtule 217 metrů. Takové byly vědecké prognózy. Nyní jsme v roce 2023 a naše větrné parky v Rumunsku s celkovým výkonem přes tisíc megawattů mají mít turbíny o kapacitě 6,4 megawattu a výšku necelých 250 metrů. Petřínská rozhledna má pro představu 58 metrů. 

Za pouhé čtyři roky jsme tedy technologicky dokázali předstihnout limit, který měl být dosažen až o více jak 10 let později. A největší off-shore větrná turbína má dokonce kapacitu 15 megawattů a výšku 280 metrů. Řečeno jinak, obdivuhodný technologický pokrok a tyto limity se neustále posouvají.

Je technologicky náročnější vybudovat větrnou elektrárnu, nebo naopak elektrárnu solární?

Určitě větrnou elektrárnu. Z hlediska developmentu je zde mnohem více environmentálních vlivů, které musíte zvažovat. Třeba studie pro dopad na ptactvo v dané lokalitě. Nebo větrná měření v dané lokalitě po dobu minimálně 12 měsíců. U solární elektrárny do minuty víte z veřejných zdrojů a historických dat její solární potenciál. Doba developmentu je tedy u větrných elektráren delší a komplikovanější. I vytvoření designu větrné elektrárny je náročnější, musíte dobře zvážit její vizualizaci s ohledem na krajinný ráz a zohlednit různá větrná proudění. To samé platí u výstavby, řešíte přepravu 150metrových turbín, pro které musíte vybudovat velmi pevné základy.

Čistá energie z jaderné fúze láká stále více společností. Izraelští NT-Tao chtějí reaktor vměstnat do přepravního kontejneru
Přečtěte si také:

Čistá energie z jaderné fúze láká stále více společností. Izraelští NT-Tao chtějí reaktor vměstnat do přepravního kontejneru

Jaké povětrnostní podmínky jsou vlastně pro výrobu elektřiny z větru, respektive slunce nejideálnější? Jak silný musí být vítr, potažmo teplo?

Vždy bude záležet na ekonomice daného projektu. Pokud budou nadále ceny panelů klesat a jejich efektivita se zvyšovat, pak nám stačí i nižší sluneční záření. Důkazem toho je fotovoltaika ve Švédsku. Paradoxně účinnost panelů se s klesající teplotou zvyšuje. Tedy panel při stejném slunečním záření bude při okolní teplotě vzduchu pět stupňů Celsia produkovat více, než když bude venku pětadvacet. A co se větru týče, u něj by v současnosti měla minimální průměrná rychlost dosahovat alespoň pěti metrů za vteřinu.

Jak moc velkou výhodou disponují v tomto ohledu státy, které mají přímý přístup k moři? Dá se nějakým způsobem vyčíslit, o kolik je větrná elektrárna na moři výkonnější než ta samá větrná elektrárna nacházející se ve vnitrozemí? 

Určitou výhodu tyto státy mají. Obecně lze říci, že roční využití výkonu větrných elektráren (takzvaný load factor) je u on-shore projektů mezi 25 až 35 procenty. U off-shore projektů toto využití dosahuje procent až padesát. Vítr na pobřeží či na moři je konzistentnější. Pokud prostupuje přes vnitrozemí, pak zpravidla dochází k povrchovému tření – máme zde větrné turbulence a obecné zpomalení větru. Na moři konstantnímu větru nic nebrání, přičemž i jeho předvídatelnost je snazší. Ale samozřejmě existují výjimky, takže lze najít místa, kde je tomu naopak.

Evropa zaspala, na výrobní řetězec solárů má monopol Čína

Jak je to s výrobou jednotlivých součástek pro solární elektrárny? Jsou Česko, respektive Evropa v tomto ohledu soběstačné? Nebo se spoléháme na dodávky z třetích zemí? 

V tomto ohledu máme nedostatky. A to nejen jako Česko, ale i celá Evropa. Příliš dlouho jsme spoléhali na globalizaci a na možnost zajistit si dodávky ze zemí s levnější pracovní silou. Naší preferencí je samozřejmě používat dodavatele a produkty z Evropy, na druhou stranu platí, že solární byznys je velmi specifický v tom, že Čína má jakýsi monopol na výrobní řetězec. Například kolem 90 procent všech panelů na světě se vyrábí v Asii, z čehož 75 procent přímo v Číně. Na Evropu připadají pouze zhruba tři procenta. A waferů (nedílná součást solárního panelu) se vyrábí v Asii téměř 99 procent celosvětové produkce.

Pro náš projekt v Rumunsku budeme potřebovat zhruba 2,2 milionu takových panelů a nízká evropská produkční kapacita by pro tento objem mohla být nedostatečná. Podobný stav je i u střídačů, další klíčové komponenty.

Solární panely z měsíčního prachu? Společnost Blue Origin dosáhla významného technologického pokroku pro život na jiných planetách
Přečtěte si také:

Solární panely z měsíčního prachu? Společnost Blue Origin dosáhla významného technologického pokroku pro život na jiných planetách

Evropa si tento problém uvědomuje a plánuje do nových výrobních kapacit výrazně zainvestovat. Některé nosné konstrukce a transformační stanice na střední napětí vyrobené na starém kontinentu už začínají být i konkurenceschopné.

Jak se na poptávce po zelených zdrojích energie podepsala válka na Ukrajině, respektive současná energetická krize? Přeci jen se několik měsíců nazpět psalo o tom, že řada lidí se kupříkladu vrací k vytápění dřevem či fosilními palivy. Jak to vnímáte vy? Došlo obecně k dočasnému upozadění zelených zdrojů, nebo se naopak v důsledku těchto okolností podařilo poptávku akcelerovat? 

CONTENT24

Domnívám se, že válka na Ukrajině a energetická krize tuto poptávku spíše urychlily. Přece jenom nejlevnějším zdrojem energie je slunce a vítr. Tyto projekty nabízejí dodávky elektřiny za stabilní ceny, které nepodléhají tržním výkyvům. Společnost si rovněž uvědomila potřebu být energeticky nezávislý a disponovat zdroji na vlastním území. Slunce a vítr tu budete mít vždy, ale co když vám někdo opět omezí dodávky fosilních paliv?

Mnoho firem chce také odebírat zelenou elektřinu z vlastního přesvědčení či naplňování ESG kritérií. Jsem přesvědčen, že tento trend bude pokračovat.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).