S železnou pravidelností se v posledních letech objevovaly informace o obrovských zakázkách moravských leteckých firem - Letu Kunovice, Leteckých závodů a Moravanu Otrokovice - na různé typy letadel do řady zemí. Byly mezi nimi například Mexiko, Korea, Jemen, Makedonie, USA.
Letecké závody volají MAYDAY
Výroba letadel na jižní Moravě skomírá, kanadský investor zřejmě přišel o 200 milionů
Mělo jít o stovky kusů letadel - od cvičných větroňů až po nové dopravní letouny L 610. Většina z těchto obchodů se ale neuskutečnila. Otrokovický Moravan následoval špatný příklad Letu Kunovice. Moravan i Let jsou v konkurzu, Letecké závody vrávorají nad propastí.
Let s tvrdým přistáním
Let Kunovice byl státním podnikem, na akciovku se změnil v roce 1991. Jeho nejlepším vývozním artiklem byla letadla L-410. O pár let později se jeho majoritním akcionářem stal holding Aero, který se sám nyní potácí v potížích kvůli problémům při výrobě a odbytu vojenských cvičných L-159, které vojáci rádi nazývají bitevníky, ale ve skutečnosti jsou jejich bojové možnosti velmi omezené. V roce 1996 už měly Kunovice více než 200 věřitelů, kteří požadovali navrácení zhruba pěti miliard korun, které jim Let dluží. V roce 1998 se začalo mluvit o tom, že do firmy vstoupí americká společnost Ayres Corporation. Nakonec její investici odsouhlasil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a tak se zdálo, že Let čekají světlé zítřky. Americký investor se zavázal, že převezme dluhy v hodnotě 50 milionů dolarů a navíc bude ještě dalších 15 milionů investovat do rozvoje firmy. O dva roky později, na začátku března 2000, začalo nové česko-americké vedení firmy hovořit o tom, že podepsalo smlouvy na dodávku více než 100 kusů LM 200 Loadmaster. Letadla, o kterém se ani letečtí odborníci nevyjadřují zrovna pochvalně. Zakázka údajně měla jít pro americkou spediční firmu Federal Express - FedEx. Jen pár dnů po zveřejnění informací o údajné zakázce se však do médií dostala o něco méně příznivá zpráva. O tom, že zaměstnanci stále čekají na lednovou výplatu. Pak už začaly mít věci rychlý spád. Vedení firmy zaměstnancům řeklo: „Běžte na týden domů, pak přijďte. Nemáme peníze na uhlí.“ Dalších pár měsíců bylo ve znamení návrhů na konkurz a výstražných stávek zaměstnanců. Nakonec brněnský Krajský obchodní soud opravdu v říjnu 2000 konkurz vyhlásil a konkurzní správkyní ustanovil Zlatavu Davidovou, ta se rozhodla majetek firmy nabídnout zájemcům. Přihlásilo se jich devět, a to přesto, že na firmě viselo břemeno tří miliard dluhů. Soutěž vyhrála firma Moravan Aeroplanes v čele s Liborem Soskou a začalo další kolo potácení se v problémech. S odstupem času vidí zaměstnanci Letu, respektive Leteckých závodů, působení Ayres Corporation ve velmi špatném světle. „Názor většiny zaměstnanců byl, že trpaslík si vzal obra. Vždyť Ayres byla malá americká firma, která upravovala zemědělská letadla. To, myslím si, byl hlavní důvod, proč to skončilo,“ říká odborářský předák Leteckých závodů Milan Blažek.
Z jedné firmy v konkurzu do druhé
Paralelně s příběhem kunovického Letu v jen pár kilometrů vzdálených Otrokovicích se odehrával podobný příběh. S podobným koncem. Libor Soska je ve zlínském regionu známou postavou. Je čilým byznysmenem a podniká společně s dalšími muži především Patrikem Joachimczykem a Tomášem Štefánkem. Všichni jsou zhruba třicátníci. Působení této trojice v Moravanu Otrokovice, továrně na letadla, ale neskončilo zrovna šťastně. Moravan je totiž od 21. srpna loňského roku v konkurzu. Podíl viny na pádu Moravanu si však manažeři odmítají přiznat. Například Tomáš Štefánek, který byl členem představenstva Moravanu, říká: „Moravan byl původně součástí holdingu Aero, který se v roce 1994 dostal do područí IPB. Toto uskupení se vyvíjelo až do roku 1998. V tomto roce už lídři IPB připustili, že Moravan je na pokraji bankrotu. Když jsme přišli do společnosti my, tak se podařilo s tou situací vyrovnat. Řekl bych dokonce, že jednotlivé programy jsou velice dobře nastartované. Obava, že by tam mohlo dojít k něčemu neblahému, je lichá. Už došlo k jakémusi vyčištění těch záležitostí.“ Správcem konkurzní podstaty Moravanu je zlínská společnost Leges. Její zástupce Josef Orbes se zatím s muži z bývalého vedení Moravanu ještě nesetkal. Ne že by na jeho straně nebyl zájem. Podle jeho dosavadních zjištění má Moravan majetek jen za pár korun. Dva neprodejné kryty civilní ochrany a pár starých kuchyňských kotlů, které jsou prakticky neprodejné. Vše ostatní je prý už pryč. Orbes se bude snažit dokázat, že převody částí Moravanu byly účelové, a že se majetek musí vrátit zpět do firmy. Konkurzní správce tvrdí: „Převody majetku jsou podle mého názoru absolutně neplatné. Zapsal jsem veškerý vyvedený majetek do soupisu konkurzní podstaty a zahrnul jsem tam i další věci, o nichž jsme získali informace, že by měly být majetkem Moravanu. Všechny tyto věci jsou zapsány s poznámkou o vlastnických nárocích třetích osob,“ vysvětluje konkurzní správce Orbes a dodává: „V současnosti jsou za Moravanem pohledávky za zhruba dvě miliardy korun. Největším věřitelem je Česká konsolidační agentura. Nemůžu ale uvést, jakou pohledávku má. Dalším věřitelem je například Československá obchodní banka. Jsem ve velmi svízelné situaci, protože úpadce nespolupracuje, neměl jsem možnost ani prohlédnout majetky Moravanu. Podle zákona bych je měl zapsat a ocenit. Pan Soska, Joachimczyk a Štefánek se mnou vůbec nekomunikují, maximálně přes svého právního zástupce.“
Moravan v Letu, Let v Moravanu
Relativně složitá struktura propojení Moravanu s Letem Kunovice (viz rámeček) si zaslouží vysvětlení. Tak tedy: Zkrachovalý Moravan má stoprocentní dceřinou firmu Moravan Aeroplanes, ta ale v konkurzu není. Tato firma zase ovládá firmu Letecké závody Kunovice, což je z velké části původní Let, který Moravan Aeroplanes odkoupily a přejmenovaly. Proto má konkurzní správce Moravanu chuť na akcie Leteckých závodů. S jejich pomocí by prý mohl uhradit dluhy, které zůstaly po Moravanu. „Jsem přesvědčen, že akcie Leteckých závodů jsou v majetku Moravan Aeroplanes. A je-li majetek Moravan Aeroplanes v soupisu podstaty Moravanu, tak by rovněž ty akcie měly být součástí soupisu konkurzní podstaty,“ upřesňuje správce Josef Orbes. Moravan Aeroplanes, který sám neměl peníze na investice do firmy, si na pomoc přibral kanadskou firmu Frontier Petroleum Services. Tato společnost není, přes prohlášení o její serióznosti a velké ekonomické síle, vůbec dohledatelná na internetu. Její zástupci však mají v rukách dokumenty, které svědčí o její kvalitě. Jedním z jejích šéfů je navíc člověk, který má post prezidenta jedné z největších severoamerických těžařských společností. Dokumenty, kterými Frontier Petroleum operuje, také svědčí o jeho solidním investičním záměru. Ten byl původně zcela prostý. Jeho zástupci totiž hledali firmu, která by jim vyráběla letadlo ideální pro leteckou přepravu mezi jednotlivými vrty. Našli sice rozpracované ruské letadlo Finist, které splňovalo jejich požadavky, ale neměli, kdo by ho dokončil. Nakonec i díky slovenskému původu jednoho ze spolupracovníků Frontieru si tato společnost vybrala otrokovický Moravan Aeroplanes jako partnera pro výrobu letadla - teď už pod označením Z 400 Rhino. Zástupce Frontieru Jaroslav Sup vysvětluje záměr společnosti: „Frontier je druhá největší kanadská petrolejářská společnost a v rámci pohybu mezi jednotlivými těžními věžemi potřebují letadlo. Byl jim dám tip, že se vyvíjí jedno ideální letadlo v Moskvě. Petrolejářská firma ale nemohla přijít a říct, že chtějí koupit práva na letadla. Někdo jim doporučil, aby se obrátili na české výrobce, kteří se původně jevili jako solidní a kteří měli záměr koupit Let Kunovice v konkurzu. Frontier tedy uzavřel dohodu se zástupci Moravanu Aeroplanes, že společně odkoupí tuto firmu, že bude založena nová společnost, ve které budou mít 48% podíl. Podle smlouvy měli mít právo spolupracovat na vývoji nového letadla. Za akcie a možnost ovlivnit chod firmy Kanaďané zaplatili dohodnutých 203 miliony korun, podle našich propočtů smluvenou částku dokonce přeplatili o více než milion korun.“ Tato tvrzení zástupce Frontieru Jaroslava Supa odmítá Tomáš Štefánek, který je výkonným ředitelem Leteckých závodů. „Před dvěma lety byla uzavřena dohoda mezi Moravanem a Frontierem o jejich investici do našich společností s tím, že tato dohoda zahrnovala poskytnutí finančních zdrojů ve formě půjčky a případný vstup tohoto partnera až do výše 49 % akcií. Jestliže budou chtít, mohou samozřejmě akcie koupit. Zatím se nerozhodli pro žádnou variantu - ani pro nákup akcií, ani pro investici ve formě pětileté půjčky,“ říká Tomáš Štefánek a dodává: „Frontier prostě nesplnil dohodu, podle ní měl převést na náš účet 203 miliony korun, to neudělal. Převáděli totiž ty částky v různých měnách - v amerických nebo v kanadských dolarech a dokonce i v českých korunách. Některé platby se navíc mísily s platbami za vývoj letounů Z-400 Rhino, který mají podle dohody také financovat. My víme to, že nám poslali 183 miliony korun. Pokud chtějí mít možnost ovlivňování chodu firmy, tak musí splnit dohodnuté povinnosti. Když nedostojí svým závazkům, budou muset počkat, až vyprší lhůta pro tu půjčku, je to 5 let. O své peníze nikdo nepřijde.“ O tomto tvrzení ale lidé z Frontieru pochybují. Podle dopisu Jaroslava Supa z prosince loňského roku adresovanému Moravan - Aeroplanes měla firma hradit od srpna úroky z úvěru. „Dosud však náš klient neobdržel od vás žádnou platbu úroků. Tím se Vaše společnost dostala do prodlení s pěti měsíčními splátkami úroků. Při úrokové sazbě 6 % ročně činí roční částka úroku 12 180 000 korun, měsíčně 1 015 000. Celkem tedy na úrocích k dnešnímu dni dlužíte 5 075 000 korun,“ píše Sup. Na začátku letošního roku Libor Soska odpověděl: „Upozorňujeme Vás na skutečnost, že naše společnost má za společností Frontier Petroleum Services pohledávku v částce 1 112 523 USD, kterou představují neuhrazené náklady spojené s vývojem letounu Z 400. O zaplacení této částky jsme Vašeho klienta rovněž několikrát požádali a jsme připraveni tuto částku vymáhat.“ Tomáš Štefánek vysvětluje odmítnutí placení úroku z půjčky podobně: „Ty úroky jsou spláceny nyní tím, že my se podílíme na financování některých prací na Z 400. Ty nám ale podle smlouvy měly být hrazeny Frontierem. Dalším důvodem k neplacení úroků je rozdíl mezi těmi přislíbenými 203 miliony korun a skutečně poukázanou částkou 188 milionů korun. Až se tento rozdíl dorovná, tak budeme úroky platit.“ Jaroslav Sup však pochybuje o tom, že Kanaďané se někdy dostanou ke svým penězům. Tvrdí, že podnik už teď jen na výplaty zaměstnanců spotřebuje více, než kolik vydělá prodejem letadel a služeb. Potíže firmy s penězi může potvrzovat i zpráva ze začátku března o tom, že Letecké závody dluží Jihomoravské energetice tři a půl milionu korun. Energetika dokonce firmě hrozila, že jestliže nezaplatí, vypnou proud. Vedení Leteckých závodů sice popřelo jakékoli dluhy vůči energetikům, ale už samotná informace dobré jméno Kunovicím neudělala.
Doklady nedoklady
Zástupce Frontieru Jaroslav Sup dokládá svoji pravdu o platbách za nabytí částí podniku, jak už to bývá, odlišnou od pravdy manažerů Leteckých závodů, potvrzením největší kanadské banky, kde jsou uvedené jednotlivé platby Frontieru. Kanaďané prý i dokonce převedli tyto sumy do jedné měny a nechali si správnost údajů potvrdit Komerční bankou. Ani koruna z celé sumy údajně nebyla určena pro financování provozu podniku, všechno měly být platby za nákup podílu v Leteckých závodech. „V novinách říkají pánové Soskové a Štefánkové, že obdrželi 170 milionů, v dopise nám píší, že je to 188 milionů korun, těch 18 milionů rozdílu snad není tak legrační částka, aby pokaždé říkali něco jiného,“ zlobí se Jaroslav Sup. Podle něj byli zástupci Frontieru klidní, protože předpokládali, že když dostali Liborem Soskou, předsedou představenstva Leteckých závodů, podepsané hromadné akcie na 48 % podniku, tak budou moci kontrolovat jeho chod. „Jaké bylo ale jejich překvapení, když se dostavili na valnou hromadu Leteckých závodů v září loňského roku a oni je tam odmítli vpustit! Podali příslušný protest u notáře, a když získali záznam o této valné hromadě, tak s překvapením zjistili, že nejsou vůbec žádnými akcionáři. Většinový podíl, 51 %, má ve firmě totiž jakási společnost MMT plus. To je stotisícová s. r. o., která je vlastněná americkou společností Zlin-Let America. Ta to firma má jen tisícidolarové základní jmění,“ kriticky hodnotí poměry v Leteckých závodech Jaroslav Sup. Podle zápisu o vzniku firmy v Texasu, 4. října 2001, sestává její řídící výbor ze tří jmen - Libor Soska, Tomáš Štefánek a Patrik Joachimczyk. To by znamenalo, že Letecké závody tak vlastní prakticky jen tito tři lidé. Jestliže je situace opravdu taková, jak ji popisuje Jaroslav Sup, znamená to velmi paradoxní stav. Své majitele má totiž 148 % akcií Leteckých závodů, což i z hlediska té základní logiky je až příliš zvrácené.
Krach? To nevadí
O případ se kvůli trestnímu oznámení Frontieru začala zajímat i policie. Zatím však nikoho neobvinila. Podle tiskové mluvčí policejního prezidia Gabriely Škoulové začala během letošního ledna brněnská expozitura ekonomické kriminálky šetřit podezření ze spáchání řady trestných činů lidmi z Leteckých závodů. Kanaďané také kritizují ten fakt, že Soska, Joachimczyk a Štefánek nadále působí ve statutárních orgánech Leteckých závodů, přestože byli v představenstvu Moravanu, který měl podobný předmět podnikání a skončil v konkurzu. Podle zákona totiž není možné, aby se někdo dostal nově do statutárních orgánů jiného podniku, jestliže na ten původní byl vyhlášen konkurz. Tomáš Štefánek z Leteckých závodů však tvrdí, že jeho a další muže z vedení společnosti ve funkcích potvrdili akcionáři na valné hromadě firmy, a tak žádný zákon neporušují. Složení valné hromady však kanaďané zpochybňují.
Nezaměstnaní zaměstnanci
Let Kunovice měl v dobách svého největšího rozkvětu přes pět tisíc zaměstnanců, teď jich má ani ne pětinu. Prvního března navíc dostalo výpověď dalších 274 zaměstnanců. Podle ředitele Úřadu práce v Uherském Hradišti Richarda Janíčka by měl trh nezaměstnané absorbovat. „Při takovýchto propouštění k nám přijde zhruba polovina z celkového počtu lidí, část si totiž najde práci sama, někteří lidé jdou do důchodu. Odhaduji, že ta vlna by mohla mít asi 170 lidí. Tito lidé by mohli zvednout míru nezaměstnanosti v regionu o cca 0,2 % na 9,7 %.“ Podle Janíčka si uherskohradišťský region dokázal poradit i s většími propouštěními v Leteckých závodech na začátku 90. let, a tak by neměl mít problém ani s tímto. Už ne tak pozitivně se na propouštění dívají sami lidé, kteří byli nuceni z firmy odejít. Stejně jako Pavel Pavlinec, který do loňského prosince šéfoval týmu, který měl na starosti zástavbu motorů do trupů letadel. Pavlinec pracoval v Letu a posléze v Leteckých závodech bezmála čtyřicet let. Mimo jiné je autorem učebních osnov a odborné konzultace dával po celém světě. „Zažil jsem vzestup i pád Letu. Pamatuji na 70. a 80. léta, kdy Let produkoval 80 letadel ročně pro tehdejší Varšavskou smlouvu a RVHP. Vyráběli jsme především L-410, letoun určený především pro regionální přepravu a výjimečný některými svými vlastnostmi. Myslím, že byl prakticky bezkonkurenční. Celkem se jich prodalo přes jeden tisíc kusů. Bohužel ale postupně zanikaly jednotlivé východní trhy,“ vzpomíná Pavel Pavlinec. Nyní tento letecký inženýr zvažuje, že se dá zaměstnat jako řidič náklaďáku. „Chtěl bych rozvážet třeba rohlíky a chleba. No jo, takhle končí letečtí inženýři po třiceti letech praxe. Představte si, že nám nikdo ani nepoděkoval za to, že jsme pro podnik něco udělali,“ zlobí se Pavlinec, který stále věří v lepší budoucnost kunovických Závodů. „Je mi líto, že ten podnik se pomalu stává života neschopným pro výrobu, údržbu a prodej letadel. První, čeho se zbavuje, je vývojová základna, teď z toho zůstávají trosky. Stále ale věřím, že se jim podaří vyškolit nové specialisty a postavit firmu na nohy, držím jim palce,“ uzavírá Pavlinec. Odborářský předák podniku Milan Blažek tvrdí, že nálada ve firmě není dobrá, že možná i 90% zaměstnanců managementu nevěří. Tito lidé ale ve firmě zůstávají, protože by podobné zaměstnání jinde nenašli. „Myslím, že maximálně dvě třetiny zaměstnanců jsou opravdu vytíženi, pro zbytek se práce musí hledat,“ přiznává Blažek.
Vize tu jsou
Firma v současnosti vyrábí jen dva typy letadel. L-410 a větroně. Sektor malých dopravních letadel je však podle Tomáše Štefánka postižen ohromnou celosvětovou krizí. „Ta situace je dost katastrofální, za třicet let v leteckém průmyslu zřejmě nejhorší. Dneska mají Letecké závody ještě relativně slušné vykrytí. Pro představu, dnes máme v určitém stadiu rozpracování šest letounů. V loňském roce jsme jich chtěli prodat osm, podařilo se šest, i to je slušný úspěch v porovnání s výsledky našich konkurentů,“ obhajuje hospodaření firmy Štefánek. Podle něj se také chystá rozjezd výroby L-610, modernějšího a většího letadla v porovnání s L-410. Už několik let se prý jedná o kontraktu do Jižní Koreje. Problémem pro Letecké závody může být to, že jediný exemplář „šestsetdesítky“ je zadržován v USA jako zástava za dluhy zkrachovalého Letu. Letoun, který měla firma vyrábět pro severoamerický trh, Z-400 Rhino, zřejmě nevznikne. Přes veškeré nákladné přípravy jak u nás, tak i v USA se pravděpodobně celý projekt zamete pod koberec. Bude záležet na schopnosti manažerů Leteckých závodů, policie a zástupců kanadského Frontieru, jak celá akce dopadne. Je však očekávatelné, že sada rodinného stříbra českého leteckého průmyslu přijde o jeden drahocenný kousek.
Moravan Otrokovice, a. s. Moravan Safety Belts
v konkurzu od srpna 2002 Moravan Transport Systems
Moravan Technické služby
Moravan Containers
Moravan Aeroplanes Let Kunovice, a. s.
koupě části podniku z konkurzu
Letecké závody, a. s.
vznik nové společnosti
ČLÁNKY DO MAILU