Restaurace Kuchyň: koncept, který požírá sám sebe

Spolumajitel podniků Ambiente Tomáš Karpíšek o Kuchyni otevřené v létě v Salmovském paláci říká: „Jsme přesvědčeni o tom, že se na Pražský hrad může vrátit podnik pro Čechy. Chceme hostit rodiny s dětmi i výletníky zvyklé na vysoký standard.“ Otázkou je, jestli Češi opravdu stojí o to, dát si lečo nebo segedín s šesti kousky masa za 245 korun a jestli taková jídla mají s vysokým standardem vůbec něco společného.

Umístění podniku je exkluzivní. Vstup do areálu restaurace Kuchyň je hned za sochou TGM, proti hlavní bráně Pražského hradu. Není nápadný, ale najdete ho snadno. Hned za ním je venkovní sezení, které je velkou devízou restaurace. Nabízí totiž výhled jako málokteré jiné místo v Praze. A protože Ambi na to jde v tomhle směru chytře, dobře ošetřené velké pivo s dechberoucím pohledem na celou Prahu tu pořídíte za 49 korun. Nekupte to! Cizincům to bude připadat směšně levné a Češi se s takovou cenou s ohledem na lokalitu snadno smíří.

U stolu

Co platí pro pivo, neplatí podle mého pro jídlo. Kuchyně je postavená na hotovkách. Výběr je omezený na přibližně šest jídel. Některé položky, jako řízky a hovězí veverka na červeném víně a kořenové zelenině, jsou stálicí. Jiná jídla se mění podle sezony a dodávek surovin. Jídelní lístek tu neexistuje.

---

Skrytá krása Prahy: seznamte se s neznámou

---

Po vstupu na zahrádku či do restaurace se vás ujme obsluha a přidělí vám místo. Může se stát, stejně jako mně, že zahrádka bude plná, uvnitř budou prázdné stoly, ale obsluha se vás bude snažit vypoklonkovat s tím, že bez rezervace bohužel místo nedostanete. Když budete zarputilí, usadí vás a zjistíte, že rezervovaná nejsou ani ostatní místa. Jen je hezké počasí, zahrádka na podzim nečekaně plná a jídlo pomalu dochází. Okamžitě po usazení obvykle přichází obsluha s nabídkou nápojů, předkrmů a polévky. Zatímco pivo je „levné“, za ostatní si připlatíte. Třeba dvě deci hroznového džusu se sodou vyjdou na 68 korun, stejně jako 0,7 litru filtrované vody nebo šálek filtrované kávy. Polévky a předkrmy obsluha vyjmenuje.

Předkrmy jsou v nabídce tři, všechny po 148 Kč. V posledních týdnech to byl sladkokyselý rajčatový salát s cibulkou nebo třeba tlačenka, smaženice či paštika tak rustikálně játrová, že by jí určitě prospělo nějaké tučné zjemnění. Polévka je každý den pouze jedna. Podává se ve velké porcelánové terině a z jedné porce by se najedli i tři. Potíž je v tom, že ke mně se polévka opakovaně dostala vlažná. Teplota byla v tomto případě ale jediným nedostatkem. Obří porce dobré, naposledy čočkové polévky plné zeleniny mi za 78 korun přišla až levná. K polévce a játrové paštice jsme dostali ošatku s chlebem, ve které byl jeden lehce okoralý krajíc rozkrojený na čtvrtiny. To opravdu není Ambi standard a vysoký standard už vůbec ne.

U plotny

Po dojedení předkrmů si po kratší nebo delší chvíli přichází pro hosty obsluha, která je dovede k plotně v přední části restaurace. Budete-li mít štěstí na některou ze známých tváří z Čestru nebo jiných podniků sítě, může to být i zábava.

Bude-li vás obsluhovat stejná slečna jako nás minulý týden, budete chtít okamžitě odejít a už se nikdy nevrátit. Tak protivnou servírku jsem v žádném Ambi podniku nezažila a Kuchyň naplno ukazuje, že personální krize se nevyhýbá ani velkým jménům. Už prostě není kde brát a zdaleka se to neprojevuje jen tady. U restaurace, která je postavená na komunikaci obsluhy s hosty víc, než je obvyklé, to je ale velký problém. V měděných hrncích a pekáčích na plotně čekají připravené pokrmy. Místo jídelního lístku vybíráte přímo z hrnců. Obsluha zvedá pokličky a jídlo i přílohy vyjmenovává hostům. Když si uvědomíte, že restaurace má i se zahrádkou kolem dvou set míst, a kdo se chce najíst, ten musí vybírat u plotny, asi si dovedete představit, že to není úplně povznášející zážitek.

---

Čtěte také: Skvělé jídlo je všude. Užijte si cesty po světě prostřednictvím lokálních chutí a vůní

---

Bylo-li původním záměrem, aby si host přivoněl a jídlo prohlédl, zřejmě nikdo nevzal v potaz, kolik lidí se najednou kolem hrnců bude motat a že budou hosté rádi, pokud si při rychlém představování jídel na přeskáčku s jinou skupinou hostů vůbec zapamatují, co v hrncích je. Ti, kteří často vyhrávají v pexesu, jsou tady určitě ve výhodě. O co snazší a plynulejší by bylo, kdyby do hrnců chodili nahlédnout jen ti, kteří o to mají zájem a ostatní si mohli objednat pěkně od stolu z denního jídelního lístku. V době obědů a večeří tenhle koncept prostě nefunguje a pro normálního hosta, který se přišel najíst, je otravný a nepraktický. Zvlášť pokud sedí na úplně opačném konci restaurace.

Na talíři

Ostatně ono na zadělávaných dršťkách, zeleninovém guláši, hovězím guláši s cuketou, segedínu a řízcích zas tolik k vidění není. V nabídce jsou klasická jídla občas něčím ozvláštněná, doplněná o speciality (345 korun). Jednou to byla třeba kachní prsa na červeném zelí, minulý týden zase šneci s hrachovým pyré. Šneky jsem neochutnala a kachnímu prsu pobyt na plotně rozhodně neprospěl. Bylo propečené durch a šedivé.

Chuťově si jídla drží dobrý standard. Problém bývá s jejich teplotou, a to se týká hlavně příloh, které současně nejsou při delším čekání v hrncích zrovna v top kondici. Bramborové placky jsou místy oschlé, místy zase vlhké, pokud čekaly vespod. Ale především téměř studené. Chlupaté knedlíky ke guláši zase tak tuhé, že by se před slavným nadýchaným vídeňským nokem musely studem zase schovat zpátky do hrnce. Zkrátka Kuchyň si nevybrala snadnou disciplínu. Chápu vyšší ceny, které odpovídají lokalitě a zřejmě i výši nájmu, ale nechápu to, co za ně dostanu. Protože segedín se šesti malými kousky masa nebo zeleninový guláš je za 245 korun pro českého hosta opravdu drahý. Pro turisty, kteří se projdou Hradem a za deset eur dostanou rychlé a relativně dobré jídlo, je to určitě fajn. Ale proč by měl do Kuchyně chodit Čech, který si totožné jídlo za zlomek ceny udělá doma sám, mi není jasné. Kromě toho piva s výhledem.

Z food blogu Kláry Donathové dále čtěte:

Proč (ne)chodit na gastrofestivaly

Gastrozábava v letní Praze. Náplavka už nudí, teď je in Manifesto

Všechno je v „Topu“

Plzeň pro Pražáky

Buďme dobrými hosty

Brno, v břiše i v srdci plno

Najedeno

Kam se schovat před zimou