KOMUNÁLNÍ PIVOVARY Z PUDU SEBEZÁCHOVY

Nová Paka, Třeboň, Protivín a Domažlice chtějí udržet místní značky

Směsice pivního sentimentu i tvrdé ekonomické reality dráždí mysl radních v některých českých městech. Řeší otázku, zda mají pasivně přihlížet krachu staletých místních pivovarů, či se pokusit zachránit je pomocí veřejných prostředků. V druhém případě hrozí, že městské kasy vykrvácejí. Privatizační koule. „Výroba zatím stále běží, čekáme, jak se situace vyvine. Ve vhodný okamžik městská rada určitě zareaguje. Máme zájem na tom, aby vaření piva bylo u nás zachováno, komentuje starosta Nové Paky Petr Kuřík situaci v místním pivovaru, na jehož majetek byl 9. března prohlášen konkurs. Nejvyšší představitel radnice neopomene připomenout, že pro město na Jičínsku, které nemá hrad či jinou významnější pamětihodnost, je pivovar něco více než jen průmyslový podnik. Novopacký pivovar má ve svém názvu slovo „městský , ale město v něm drží jen čtvrtinový podíl, zbytek patří podnikateli Petru Ostrihoňovi. Od privatizace v roce 1996, kdy se podnik vyčlenil ze státních Pivovarů Hradec Králové, za sebou táhne těžkou kouli v podobě relativně vysokých finančních závazků (na začátku zhruba 36 milionů korun) a přes veškerou snahu se jich nedokázal zbavit. Nebýt toho, větší problémy by asi neměl. Loni zvýšil výstav ze 48 na 65 tisíc hektolitrů, což v procentech znamenalo jeden z největších nárůstů produkce piva v republice. Starosta Kuřík věří tomu, že se ve spolupráci se správcem konkursní podstaty podaří najít nového strategického partnera. V případě nutnosti je město připraveno vložit se do záchrany pivovaru vlastními silami. „Dovedu si to určitě představit, ale musela by tomu předcházet důkladná ekonomická analýza prostá emocí, dodává starosta. Zbytečný Regent a Platan. V nezáviděníhodné situaci jsou nyní radnice na jihu Čech, v Protivíně a Třeboni. Dostala je do ní svou neuváženou obchodní politikou společnost Jihočeské pivovary, která v Třeboni vlastní pivovar Regent a v Protivíně Platan. Záměr zbavit se těchto dvou podniků se datuje již od konce roku 1998, od doby, kdy se majoritním akcionářem Jihočeských pivovarů stala společnost ČAS–FIN podnikatele Františka Chvalovského. Její zájem se od počátku soustředil výhradně na třetí pivovar ve skupině, českobudějovický Samson. Již 5. února 1999 akcionáři na valné hromadě schválili návrh na prodej „části podniku . Která by to měla být, tehdy oficiálně nezaznělo. V první fázi však mělo jít o třeboňský Regent. Bývalý ředitel Jihočeských pivovarů Milan DeMillan k tomu tehdy řekl, že prodej je otázka velmi krátké doby, protože zájemců je řada. K obchodu však ani po roce a čtvrt nedošlo. Proč? Hlavně asi proto, že firma měla velké oči. Nabízenou cenu neodvíjela od reálné hodnoty podniku působícího ve spíše ztrátovém odvětví. V první fázi chtěla údajně za Regent 580 milionů korun. Během roku 1999 se vyjednávací cena sice dostala na úroveň zhruba 200 milionů, ale vzhledem k tomu, že celé Jihočeské pivovary loni šly s výstavem o téměř 30 procent dolů (EURO 5/2000), ani tato cena nebyla pro investory zajímavá. Navíc firma měla k prodeji nabízet pouze nemovitosti a technologie, nikoli zásoby, obchodní síť a známku. Tedy podnik doslova oholený na kost. Záměr prodat také Protivín měl následovat za prodejem Třeboně až s určitým odstupem. Minulé úterý valná hromada, svolaná novým majoritním akcionářem, pražskou firmou Egada (má jít jen o prostředníka, spekuluje se o tom, že by budoucím vlastníkem mohla být japonská Nomura), plán managementu na prodej obou pivovarů schválila. Pokud se rychle nepodaří najít kupce, výroba v obou „nepotřebných pivovarech bude ukončena. Z nouze ctnost. O množství zájemců se již na jihu Čech dávno nehovoří. Nové vedení Jihočeských pivovarů v čele s generálním ředitelem Miroslavem Leštinou nabídlo pivovary k prodeji městům Třeboň a Protivín. Šéf podniku tento model obhajuje zkušenostmi z Německa, kde jsou městské pivovary běžným jevem. „Pokud by pivovar vlastnilo město, přispělo by to k zachování místní zaměstnanosti, navíc to zvyšuje loajalitu obyvatel ke značce, tvrdí. Pozorováno z vnějšku to spíše vypadá jako určitá forma nátlaku: Buď si pivovary koupíte za cenu, kterou nabízíme, nebo je zavřeme. Lidé přijdou o práci a město o jednu ze svých tradic. U obou podniků se přitom stále hovoří o prodejních cenách kolem 200 milionů korun. Zvláště pro Protivín, jehož celkové letošní příjmy dosáhnou zhruba 35 milionů korun, by to představovalo obrovskou finanční zátěž. Jak sdělil místostarosta Zdeněk Růžička, městská rada 7. března ustavila zvláštní komisi, která se bude budoucností místního pivovaru zabývat. Protivín si dělá naděje, že by mu sousední Písek či Vodňany mohly vypomoci. Mezitím již sto zaměstnanců pivovaru dostalo výpověď. Život podniku je odpočítáván. Postavení Třeboně je nepochybně silnější. Město s rozpočtem 202 milionů, majetkem ve výši kolem tří miliard korun a zkušenostmi z oblasti podnikání (vlastní veškeré třeboňské lázeňské kapacity) může být troufalejší. „Situaci sledujeme, mapujeme a čekáme na akceptovatelnou cenu, sděluje starosta Jiří Houdek. Prodejní cena je podle něj důležitá i proto, že rozhodne o celkovém úvěrovém zatížení a potažmo i o tom, zda zbudou nějaké prostředky na obnovení ztracené pozice na trhu a obchodní sítě. „Rozhodně nechceme jít do něčeho, co by pro nás automaticky znamenalo ztrátu, prohlašuje Houdek. Podle starosty není nutné, aby samo město pivovar provozovalo. Spíše se přiklání k myšlence, že by provoz pronajalo nějakému v této činnosti zkušenějšímu podnikateli. Turistické lákadlo. Cestou pronájmu asi půjdou i Domažlice. Místní pivovar v roce 1996 uzavřel jeho vlastník Plzeňský Prazdroj. Poté se mezi plzeňskou firmou a městem rozpoutal spor o majetek, protože část pozemků a budov v areálu pivovaru městu historicky patřila. Letos se obě strany dohodly, že Prazdroj Domažlicím vlastnická práva postoupí za pět milionů korun, tedy spíše za symbolickou částku. Většina výrobního zařízení však již byla převezena jinam či prodána. Starosta Jan Látka tvrdí, že v jedné části již dosti zchátralého areálu chce vedení radnice zřídit minipivovar s restaurací. Počáteční výstav by měl být kolem tří až pěti tisíc hektolitrů ročně. Ve zbylých prostorách plánuje zřízení takzvaného podnikatelského inkubátoru, přičemž doufá, že s pomocí státu v něm naleznou místo hlavně malé začínající firmy. „Pivovar u nás existoval již od roku 1341. Lidé jsou patrioti a přejí si, aby tu opět nějaký byl. Myslíme, že by to ocenili i turisté, zdůvodňuje znovuobnovení výroby starosta Látka. Radnice se chce spojit s podnikatelem, který by výrobě piva rozuměl, sama do podniku hodlá vložit jen majetek a know–how (pivovar ponese označení městský). Pouze jedna z variant. Z dvaasedmdesáti českých pivovarů, v nichž se na začátku devadesátých let vařilo pivo, již dvaadvacet není v provozu. Proto podobné dilema jako v Nové Pace, Třeboni, Protivíně či Domažlicích mohou brzy řešit i jinde. Petr Keřka, náměstek primátora v Karlových Varech, nepopírá, že by město mělo zájem o areál místního pivovaru, v němž byla výroba utlumena v loňském roce. „Leží na velmi atraktivním místě, určitě by se dal využít. Průmyslové pomníky tu rozhodně nechceme. Není však již přesvědčen, že by se v areálu muselo opět vařit pivo. „Pokud by byla možnost objekt získat, byla by to pouze jedna z mnoha variant dalšího využití, dodává. V ČTK se v minulých dnech objevila i velmi obecná informace, že provozování pivovaru připravuje také město Liberec. V takovém případě by v úvahu přicházel nedaleký, Pražskými pivovary uzavřený pivovar Vratislavice nebo možná i pivovar ve Svijanech (ten však funguje dobře a svého soukromého vlastníka má). Tisková mluvčí libereckého magistrátu Mileva Sláviková informaci rozhodně popřela: „Žádný takový záměr neexistuje.“