ZJIŠTĚNÍ PROFITU * 15 tisíc korun S malými příjmy je výhodnější zaměstnání Řidič Josef a kadeřnice Kateřina mají zhruba stejně vysoké hrubé příjmy. Zatímco Josef si z hrubé mzdy zaplatí pouze část sociálního a zdravotního pojištění (zbytek mu hradí jeho zaměstnavatel) a pravidelně každý měsíc odvádí zálohu na dani z příjmu, Kateřina to má složitější - nejen administrativně.
ZJIŠTĚNÍ PROFITU
* 15 tisíc korun S malými příjmy je výhodnější zaměstnání
Řidič Josef a kadeřnice Kateřina mají zhruba stejně vysoké hrubé příjmy. Zatímco Josef si z hrubé mzdy zaplatí pouze část sociálního a zdravotního pojištění (zbytek mu hradí jeho zaměstnavatel) a pravidelně každý měsíc odvádí zálohu na dani z příjmu, Kateřina to má složitější - nejen administrativně. Musí si sama zaplatit sociální a zdravotní pojištění v zákonem dané výši, může si odepsat nějaké výdaje (pro toto srovnání použijeme paušální odpis ve výši 25 procent) a ze zbytku odvede daň. Tu není třeba platit každý měsíc, ale vždy jednou za rok. Zároveň si z daňového základu musí odečíst takzvanou nezdanitelnou složku mzdy, která v přepočtu na měsíc dosahuje výše 3170 korun.
Výsledek je takový, že zatímco Josefovi každý měsíc zbude z 15 tisíc korun hrubé mzdy 12 080 korun, Kateřině pouze 11 517 korun. Nutno ještě dodat, že každý z modelových případů má jedno dítě a může si tak odepsat částku 500 korun z vypočtené daňové povinnosti. Jak už ale bylo řečeno, podnikatel má řadu dalších možností jak ovlivnit výši svého čistého příjmu. Pokud by paní Kateřina vlastnila auto a měsíčně ujela pro potřeby svého podnikání 500 kilometrů, snížilo by to její daňový základ natolik, že by se hypotetická čistá mzda zvýšila na 11 825 korun. Na druhou stranu by ji přibyla administrativa spojená s placením silniční daně.
* 30 tisíc korun Podnikateli pomohou odpisy
V další zvolené kategorii - hrubý měsíční příjem 30 tisíc korun - se ovšem situace obrací. V našem příkladě je pan Jaroslav vedoucím skladu, zaměstnaným na řádný pracovní poměr. Pan Zdeněk se už před léty rozhodl vybudovat malou stavební firmu a na poměry malého města se mu nedaří vůbec špatně. Jak dopadne porovnání jejich příjmů?
Jaroslav odvede z uvedené hrubé mzdy státu na sociálním pojištění 2400 korun, zdravotní pojištění činí 1350 korun. Znovu ale připomeňme, že za zaměstnance platí sociální i zdravotní pojištění ještě zaměstnavatel, což se projeví později například při stanovování výše důchodových dávek. Daňová povinnost Jaroslava činí 4410 korun měsíčně a jelikož má jedno dítě, může si ji ještě snížit o 500 korun. Jeho čistá měsíční mzda tedy dosáhla částky 22 340 korun.
Pan Zdeněk si měsíčně vydělá rovněž 30 tisíc korun hrubého. Z této částky si může odečíst daňově uznatelné výdaje (v tomto případě používáme paušální odpočet ve výši 25 procent příjmů), konkrétně 7500 korun. Na sociálním pojištění zaplatí 2997 korun, zdravotní pojištění ho pak vyjde na 1367 korun. Zapomenout by neměl ani na odpočet jedné dvanáctiny nezdanitelné částky mzdy, tedy 3170 korun. Výsledná měsíční daň dosáhne částky 2538 korun, z ní si však může ještě odečíst 500 korun za jedno dítě. Čistá mzda pana Zdeňka vychází na 23 598 korun.
V případě, že by pan Zdeněk používal k podnikání automobil a měsíčně najel v průměru 500 kilometrů, opět by se mu to, stejně jako v případě paní Kateřiny, významně promítlo do výsledného příjmu. Jelikož se o zhruba 4500 korun zvýší paušální výdaje, sníží se o 600 platba sociálního pojištění a o přibližně 200 korun placení zdravotního pojištění. Měsíční daň tedy klesne na 1802 korun ještě před odečtením částky na dítě. Čistá mzda se tak vyšplhá na 25 158 korun.
Nutno dodat, že s provozem služebního vozu souvisí například povinnost platit silniční daň. Pokud pan Zdeněk vlastní malý užitkový automobil, dosahuje výše této daně ročně řádu několika tisíc a rozpočtená do 12 měsíců nijak výrazně celkový výsledek neovlivňuje.
* 60 tisíc korun Rozdíl? Čtyři tisíce
Poslední příjmovou kategorií, kterou jsme pro srovnání zaměstnance a podnikatele vybrali, je 60 tisíc korun hrubého. Ukázalo se, že také při této příjmové variantě se teoreticky vyplatí spíše podnikat, než být zaměstnán.
Paní Jana si uvedenou sumu vydělá jako ředitelka střední firmy, kde pracuje na hlavní pracovní poměr. Pan Karel vlastní poradenskou firmu v lukrativním oboru počítačových sítí a podniká na živnostenský list.
Ředitelka Jana odvede z hrubé mzdy celkem 4800 korun na sociálním pojištění a dalších 2700 korun na zdravotním pojištění. Celých 12 511 korun jí sebere finanční úřad na dani z příjmu. Tuto částku si může snížit maximálně o 500 korun za jedno dítě ve své péči. Výsledná čistá mzda zaměstnané ředitelky Jany je tedy 40 489 korun.
Karel si může odečíst od hrubé mzdy výdaje ve výši 25 procent, což dává částku 15 tisíc korun. Na sociálním pojištění musí státu odvést 5994, na zdravotním pak dalších 2734 korun. Po odečtení nezdanitelné částky mzdy (3170 korun) mu vyjde daňová povinnost ve výši 7296 korun měsíčně. Od ní si odečte ještě 500 korun, neboť má také jedno dítě, a každý měsíc mu zbude 44 477 korun.
Rozdíl mezi zaměstnancem a podnikatelem je tedy v této příjmové kategorii zhruba čtyři tisíce. Pokud by pan Karel při podnikání používal ještě služební auto, tak se to v této příjmové kategorii prakticky příliš neprojeví.
NEJDE JEN O PENÍZE
Srovnávat příjmy či výdaje podnikatele a zaměstnance není zdaleka jednoduché. Obě kategorie se liší zejména možností odpisů výdajů, které ovlivňují výši daně a tedy i výši čisté mzdy.
Přesto se o porovnání Profit pokusil. Za pomoci daňové poradkyně Evy Hýskové-Hánové jsme vybrali tři zaměstnance a tři podnikatele, kteří se liší zejména výší svých příjmů.
Zdůrazňujeme, že jde skutečně pouze o teoretické porovnání. Nezohledňuje například fakt, že podnikání je výrazně administrativně náročnější než zaměstnání, neexistuje v něm pracovní doba „od-do“, nárok na placenou dovolenou ani další zaměstnanecké požitky. Podnikatel musí také znát celou řadu různých zákonů, vyhlášek a nařízení. Pracuje s rizikem, že přijde o všechny vložené peníze a skončí v konkurzu, čímž dává na trh vlastní kůži. A to navíc za stavu, kdy se pravidla pro podnikání stále mění. Naopak pro zaměstnance je základní normou pouze zákoník práce, který jim dává řadu práv.
Tabuka
* zaměstnanec Josef
Hrubý příjem: 15 000
Sociální pojištění: 1 200
Zdravotní pojištění: 675
Daň: 1 545
Odpočet na dítě: 500
Čistá mzda: 12 080
* podnikatelka Kateřina
Hrubý příjem: 15 000
Paušální odpisy: 3 750
Sociální pojištění: 1 499
Zdravotní pojištění: 1 143
Odpočitatelná položka: 3 170
Daň: 1 341
Odpočet na dítě: 500
Čistá mzda: 11 517
Srovnání pana Josefa a paní Kateřiny, kteří si měsíčně vydělají zhruba 15 tisíc korun hrubého, vyznívá lépe pro zaměstnance.
* zaměstnanec Jaroslav
Hrubý příjem: 30 000
Sociální pojištění: 2 400
Zdravotní pojištění: 1 350
Daň: 4 410
Odpočet na dítě: 500
Čistá mzda: 22 340
* podnikatel Zdeněk
Hrubý příjem: 30 000
Paušální odpisy: 7 500
Sociální pojištění: 2 997
Zdravotní pojištění: 1 367
Odpočitatelná položka: 3 170
Daň: 2 538 Odpočet na dítě: 500
Čistá mzda: 23 598
Srovnání pánů Jaroslava a Zdeňka, kteří si měsíčně vydělají 30 tisíc korun hrubého, vyznívá lépe pro podnikatele.
zaměstnankyně Jana
Hrubý příjem: 60 000
Sociální pojištění: 4 800
Zdravotní pojištění: 2 700
Daň: 12 511
Odpočet na dítě: 500
Čistá mzda: 40 489
* podnikatel Karel
Hrubý příjem: 60 000
Paušální odpisy: 15 000
Sociální pojištění: 5 994
Zdravotní pojištění: 2 734
Odpočitatelná položka: 3 170
Daň: 7 296
Odpočet na dítě: 500
Čistá mzda: 44 477
Srovnání paní Jany a pana Karla, kteří si měsíčně vydělají 60 tisíc korun hrubého, vyznívá výrazně lépe pro podnikatele.
Foto autor| foto: Profit - Martin Siebert (7x)
O autorovi| Strany 12-19 připravil TOMÁŠ JOHÁNEK
