Odvětví kosmických letů se v posledních letech stalo doménou především soukromých společností. Jejich ambice přitom sahají daleko za hranice současné dopravy, která se omezuje zpravidla na cesty na Mezinárodní vesmírnou stanici – již brzy by tyto firmy chtěly vozit astronauty třeba na Měsíc nebo dokonce na Mars.
Klíčovou součástí takových plánů nicméně je zprovoznění složitého systému, jenž by kosmickým lodím umožnil doplňovat palivo na oběžné dráze Země. Díky tomu by byly při startu výrazně lehčí, mohly by uvézt větší náklad, potažmo by byly schopné cestovat dále od naší planety.
O jak zásadní výhodu by se jednalo, dokazují údaje o předchozích vesmírných letech. Třeba raketa Saturn V, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vyslala astronauty NASA na jediný přirozený satelit Země, vážila při startu zhruba tři tisíce tun. Zhruba 2 500 tun z toho ovšem tvořilo právě letecké palivo potřebné na absolvování náročné zpáteční cesty.
Tedy jinými slovy, řada vesmírných odborníků je přesvědčena o tom, že chce-li lidstvo vysílat své zástupce i do vzdálenějších koutů nekonečného vesmíru, bez doplňování paliva „za letu“ to nepůjde. „Musí se to udělat, jinak budeme značně omezeni v tom, čeho můžeme v kosmu dosáhnout,“ uvedl podle listu The Wall Street Journal Dallas Bienhoff, který pracuje pro kalifornskou vesmírnou společnost OffWorld.
Palivo se ve vesmíru chová jinak
Na vzniku jakýchsi vesmírných benzínek a veškerých navazujících technologií v současnosti intenzivně pracují společnosti SpaceX Elona Muska a Blue Origin Jeffa Bezose. Pro obě tyto firmy jsou přesuny paliva ve vesmíru doslova ústředním bodem jejich plánů, jež počítají s kosmickými lety do vzdálených míst.
Ostatně SpaceX provedla vůbec první demonstraci přenosu paliva uvnitř kosmické lodi Starship už během jednoho ze svých loňských zkušebního letů, přičemž na příští rok si dala za cíl přesunout pohonné hmoty i mezi dvěma různými raketami. Blue Origin pak vyvíjí transportní vozidlo, které by přepravovalo palivo v blízkosti Země a zároveň sloužilo jako přestupní stanice mezi velkými vesmírnými plavidly a menšími přistávacími moduly.
Úspěšná realizace těchto plánů bude ale podle odborníků velmi obtížná. Vyžaduje totiž velmi přesné setkání dvou kosmických lodí na určitém místě, jejich následné propojení, a především schopnost dlouhodobě uskladňovat ve vesmíru velké množství paliva. Právě poslední zmíněná činnost přitom představuje asi vůbec nejtěžší výzvu, jelikož palivo musí být neustále skladováno při velmi nízkých teplotách, aby se nezačalo vařit, což činí jakoukoliv manipulaci s ním extrémně složitou.
„V podstatě musíte přečerpat palivo z jedné obrovské lednice do druhé. Něco takového by nebylo snadné ani na Zemi, a oni to teď chtějí udělat ve vesmíru,“ popsal Thomas Cooley, bývalý pracovník Výzkumné laboratoře vzdušných sil, jež spadá pod americké letectvo.
Jak doplnit zásoby do čerpací stanice?
Problémů bránícím rozvoji kosmického tankování je naneštěstí vícero. A patří mezi ně i skutečnost, že oproti situaci na Zemi se paliva ve vesmíru chovají zatím velmi těžko předvídatelným způsobem, což komplikuje jejich tankování do jiné lodě. „Vůbec nevíte, kde je vaše kapalina uložena. Pohonná hmota může být nahoře v nádrži, ale kde je vlastně nahoře v podmínkách mikrogravitace?“ zeptal se řečnicky William Notardonato, generální ředitel společnosti Eta Space, která se zabývá vývojem vesmírného skladu paliva.
Další neméně závažnou komplikací pak je, jakým způsobem se bude palivo dopravovat do té lodi, jež bude sloužit jako čerpací stanice. Soukromé vesmírné společnosti sice v posledních letech výrazně snížily náklady na lety do vesmíru, i přesto se ale jedná o velmi drahý počin, jenž navíc nemusí být vždy úspěšný. Dokazuje to mimo jiné fakt, že rakety Starship od SpaceX i New Glenn od Blue Origin stále zůstávají v experimentální fázi a do zahájení jakéhosi „pravidelného provozu“ mají ještě hodně daleko.
O tom, že si udržování vesmírné čerpací stanice v chodu, vyžádá obrovské množství letů do vesmíru, pochybuje jen málokdo. Odhady jednotlivých společností i nezávislých odborníků se ale značně liší. Jeden nejmenovaný vedoucí pracovník SpaceX se začátkem začátkem loňského roku nechal slyšet, že realizace plánované mise NASA na Měsíc by mohla zabrat přibližně deset letů právě a jen za účelem doplnění paliva. Konkurenční Blue Origin pak dosud podobné odhady raději vůbec nezveřejnil.
