Startupy přinášejí to, co v současné obraně chybí. Rychlost, odvahu testovat nové věci a schopnost reagovat v reálném čase. Dnes se ale bohužel příliš často stává, že startup s reálně využitelnou technologií končí dřív, než vůbec získá příležitost. Ne proto, že by jeho řešení nefungovalo, ale protože nemá zdroje na to přežít přešlapování v byrokratickém kolečku a čekat roky na výsledek výběrového řízení. Zadávací procesy v evropském obranném sektoru jsou navržené pro dobu míru. Cyklus vývoje se v nich počítá na pětiletky. A to startupy nezvládnou.
Výsledkem je, že špičkové technologie často končí mimo Evropu, například v USA, Izraeli nebo jiných zemích, kde existuje systém, který s inovacemi počítá a kde funguje propojení mezi státem, soukromým kapitálem a výzkumnou sférou. Evropa tak ztrácí nejen technologické know-how, ale i šanci budovat vlastní soběstačnost v obraně.
Bez změny to nepůjde
Místo snahy o vývoj dokonalého řešení za zavřenými dveřmi potřebujeme změnit způsob, jakým Evropa nakupuje technologie. Důležité je také přejít na model takzvaného spirálového vývoje, kde se technologie vyvíjejí, testují a zdokonalují v terénu rychle a v přímé reakci na potřeby armády. Dnes máme naprosto opačný extrém, kdy běžní vojáci mají přímo zákaz se bavit s průmyslem a slouží k tomu jedno oddělení na ministerstvu. To je možná dobrý nástroj pro prevenci korupce, ale rozhodně to není prostředí podporující inovace. Sdílení informací mezi armádou, akademickým světem a byznysem musí být na všech úrovních a neustálé.
Dalším krokem je otevřít zakázky novým hráčům. Dnes startupy a malé firmy získávají méně než jedno procento obranných zakázek. Přitom už zakázka v řádu jednotek milionů eur může být pro technologický startup zlomová. Důležité je proto zkrácení a zpřehlednění procesů, cílené kvóty pro nové dodavatele, agilní testování, sdílení informací i přístup k testovacímu prostředí. To vše vyžaduje větší důvěru mezi sektory a jasná pravidla pro pilotní projekty. Právě takové propojení může odblokovat potenciál evropských technologií.
Startupy ale narážejí na další zásadní překážku – přístup k financování. Ačkoli v roce 2024 dosáhly investice do obranných technologií v Evropě rekordních 5,2 miliardy dolarů (necelých 126 miliard korun), většinu těchto prostředků přinášejí zahraniční fondy, zejména z USA. Evropě stále chybí robustní domácí systém, který by systematicky podporoval deep-tech firmy v rané i růstové fázi.
Dobrou zprávou je, že některé iniciativy už vznikají. Evropský obranný fond má pro období 2021–2027 vyčleněno osm miliard eur (asi 196 miliard korun). NATO Innovation Fund disponuje více než miliardou eur (24,5 miliardy korun) na podporu duálně použitelných technologií a například Litva vytvořila vlastní obranný VC fond MILInvest s přímou podporou ministerstva obrany. Cestou je právě propojení veřejných prostředků s privátním kapitálem a vytvoření rychlých, transparentních a srozumitelných nástrojů. Otázkou ale zůstává, zda se Evropě podaří vybudovat dostatečně robustní domácí ekosystém, který umožní vznik, růst a škálování obranných technologií bez nutnosti odcházet jinam.
Obranné technologie nejsou sprosté slovo
Další z méně viditelných, ale zásadních bariér je vnímání obranných technologií jako kontroverzního byznysu. Mnoho vývojářů a zakladatelů se jim vyhýbá, ať už z etických důvodů, nebo kvůli obavám z nálepkování. Jenže pokud chceme zůstat demokratickým a bezpečným kontinentem, musíme být schopni chránit sebe i své hodnoty. A k tomu je třeba změnit i způsob, jak o nich mluvíme.
Startupy jsou platformy pro řešení konkrétních problémů včetně těch nejvážnějších. Jako investoři máme v tomto směru odpovědnost. Pokud chceme, aby startupy měly šanci měnit svět nejen v oblasti fintechu nebo umělé inteligence, ale i v tak citlivém segmentu, jako je obrana, musíme jim pomoci překonat propast mezi prototypem a reálným nasazením.
Evropa má šanci vybudovat silný, sebevědomý a funkční inovační ekosystém i v oblasti obrany, založený na otevřenosti, spolupráci a technologické kompetenci. Ale potřebujeme nové finanční modely, reformu veřejných zakázek, spolupráci napříč sektory a také investory, kteří se nebojí přemýšlet dlouhodobě a strategicky. Kdo nechce být závislý, musí si poradit sám. Právě v tom startupy vždycky vynikaly.
