Společnost Hyperloop One (později známá jako Virgin Hyperloop), jeden z průkopníků technologie, jež se měla stát alternativou k letecké dopravě, svoji činnost sice již několik let nerozvíjí, myšlenka kapsle svištící „podtlakovým“, potažmo „vakuovým“ tunelem rychlostí až 1 200 kilometrů v hodině ale žije dál. Pracuje na ní totiž hned několik společností v Evropě a Číně.
Jak uvádí server CNN, výzkum hyperloopu podporuje i samotná Evropská unie, přičemž první linka by se mohla v ostrém provozu otevřít zhruba za 10 let. Pravda, financování ani budování potřebné infrastruktury rozhodně není jednoduché a mnozí odborníci jsou vůči této možnosti skeptičtí. Stejně tak se ale najde i řada jejích podporovatelů, kteří věří, že během dvou nebo tří generací půjde o zcela běžný způsob dopravy.
Desítky let vývoje
Jakkoliv se to na první pohled nemusí zdát, faktem je, že hyperloop, respektive nápad přesunout přepravu lidí či nákladu do jakéhosi tubusu, kde panuje zmíněný podtlak, potažmo úplné vakuum, pochází minimálně již z 19. století. Právě tehdy totiž jistý Alfred Beach z Manhattanu přišel s myšlenkou obří pneumatické trubice, která měla vést pod Broadwayí a která se podobala zvětšené verzi vakuových trubicových systémů v obchodních domech či nemocnicích.
O mnoho let později, konkrétně v roce 2013, na tuto ideu nepřímo navázal mnohem známější vizionář, kterým nebyl nikdo jiný než Elon Musk. Americký byznysmen představil světu systém vzdáleně připomínající vlak, respektive vagón, jenž se pohyboval uvnitř vakua a měl být schopen dopravit cestující z New Yorku do Washingtonu, D.C. za pouhých 30 minut.
Ve snaze snížit odpor a případné turbulence spojil Musk své vakuové trubky s technologií magnetické levitace (maglev), která se mnoho let úspěšně používá zejména v Asii. Výsledkem mělo být zařízení pohybující se takřka rychlostí zvuku a s mnohem menší spotřebou energie (a téměř bezhlučným provozem), než mají dnešní vysokorychlostní vlaky nebo právě zmíněné maglevy.
Konec krátkodobého trendu?
Muskův koncept, který slavný miliardář záměrně nepatentoval, okamžitě vzbudil zájem po celém světě. Hyperloop nebyl vnímán pouze jako vylepšení vysokorychlostní železnice, ale právě i coby alternativa letecké dopravy. A i když odborníci byli spíše opatrní, investoři z celého světa tento projekt svými financemi vehementně podporovali, a tak do roku 2017 vznikly návrhy na celkem 35 tras v 17 různých zemích.
Postupem času se jedním z největších hráčů na trhu stal Hyperloop Technologies, jenž se později přejmenoval na Hyperloop One, do kterého v roce 2017 investovala skupina Virgin podnikatele Richarda Bransona. Spolupráce pomohla zajistit investice v hodnotě více než 400 milionů dolarů, jenže ani to nakonec britskému byznysmenovi nezabránilo v tom, aby z projektu o pět let později vycouval. Vedení Hyperloop One se následně rozhodlo vrátit ke svému dřívějšímu názvu a zaměřit se na přepravu nákladu v bezpilotních kapslích. O rok déle ale i tak firma svoji činnost ukončila.
Musk mezitím v roce 2022 oznámil, že jeho podnik Boring Company se „v příštích letech“ pokusí jeden funkční hyperloop postavit. Zatím se ale zdá, že se soustředí na jiné projekty, včetně spolupráce se společností Amtrak, která v Las Vegas provozuje autonomní vozy Tesla. Řečeno jinak, i 12 let od Muskova původního návrhu je myšlenka hyperloopu jako dopravního prostředku spíše teoretická.
„Hyperloop je neproveditelný,“ tvrdí dle CNN expert na železnici Christian Wolmar, podle kterého by postavení potřebné infrastruktury bylo neuvěřitelně drahé. Tím spíš když není zaručená ani dostatečná kapacita, díky níž by zařízení mohlo konkurovat vysokorychlostním železničním tratím nebo leteckým společnostem.
Velké sny
Přestože ani velcí hráči v podobě Muska s Bransonem hyperloop ve skutečnost proměnit nedokázali, nedá se úplně říct, že by myšlenka jako taková zcela zanikla. Faktem je, že několik společností po celém světě na něm stále pracuje. Nejvíce se nyní technologie prosazuje v Evropě, kde se jejím rozvojem vážně zabývají minimálně čtyři firmy. Generálním ředitelem jedné z nich je Roel van de Pas, jenž hyperloop, navzdory před chvílí uvedenému, skutečně za chybějící článek železnice a jedinou „proveditelnou a udržitelnou alternativou”, krátkých letů na vzdálenosti delší než 500 kilometrů považuje.
„Hyperloop je o 90 procent efektivnější než létání, provozní náklady a náklady na údržbu jsou mnohem nižší než u konvenčních vysokorychlostních železnic a jako uzavřený autonomní systém není ovlivňován vnějšími faktory,” kontruje šéf společnosti Hardt Wolmarovi. Dle jeho názoru jde jen o další typ železniční dopravy, nikoli o náhradu klasických vlaků. Konvenční železnici sám vnímá jako nejlepší řešení pro města a regiony, vysokorychlostní vlaky se z jeho pohledu osvědčily na vzdálenosti zhruba 300 až 500 kilometrů, zatímco hyperloop může fungovat na kontinentální úrovni.
Evropské pojetí hyperloopu
Staronová technologie žije dál zčásti díky Evropskému programu rozvoje hyperloopu (HDP), který společně financuje veřejný a soukromý sektor za podpory Evropské unie. Vizí HDP je zprovoznit první část komerčních linek nejpozději do roku 2040 a do poloviny století je ještě rozšířit. Odhaduje se, že na síť o délce 24 tisíc kilometrů mezi 130 evropskými metropolemi by se do té doby mohlo přesunout 66 procent cestujících z krátkých letů. Tím by se ušetřilo mezi 113 a 242 miliony tun emisí oxidu uhličitého.
Hlavní uzly sítě by byly rozptýleny po celém kontinentu od Londýna po Berlín, od Madridu po Bělehrad a ze Sofie do Atén, počítá se však i s obsloužením Skandinávie, pobaltských států i střední Evropy.
Pokud jde o náklady, odhady se pohybují okolo 981 miliard eur (téměř 24 bilionů korun). Samotné kaple sloužící cestujícím, které by dodávaly externí společnosti, jako je například zmíněný Hardt Hyperloop, nicméně do této částky zahrnuty nejsou.
Dle nynějších plánů by jezdily v intervalu několika sekund na trasách z bodu A do bodu B a přepravovaly vždy až 40 pasažérů. Cestou z Londýna do Stockholmu by navíc například mohly obsluhovat i nizozemský Amsterdam nebo německý Hamburk, díky čemuž by v každém směru za jednu hodinu dopravily až 20 tisíc osob.
První úspěchy
Vedení Hardtu se letos v září nechalo slyšet, že společnost úspěšně provedla „přepnutí tratí“, kterýžto úkon kapslím umožňuje pohyb mezi tunely, a tím i snadnější cestu do různých destinací. Překonala tak jednu z hlavních překážek, jež až donedávna technologii brzdila.
Jistých vylepšení se navíc v posledních měsících dočkalo i samotné testovací vozidlo. Jeho tah se zvýšil o polovinu, zatímco hmotnost podvozku šla naopak o 45 procent dolů, aby bylo možné dosáhnout zrychlení z nuly na 85 kilometrů za hodinu na vzdálenosti přibližně 137 metrů. Díky tomu je Hardt první společností na světě, která dosáhla ověřitelného pokroku v realizaci hyperloopu.
„Dokázali jsme, že jde o škálovatelné řešení,“ zdůrazňuje van de Pas. „Dalším krokem je vývoj integrované testovací dráhy, kde bude možné ověřit fungování všech zařízení včetně výhybek, stanic, napájecích systémů a tak dále,“ prozrazuje.
Plány do budoucna
Zástupci projektu HDP doufají, že první plnohodnotná zkušební trať o délce přibližně pět kilometrů by mohla být v provozu do konce roku 2029. Následně na ni má navázat 30 až 50 kilometrů dlouhé testovací prostředí, které bude replikovat všechny aspekty každodenního provozu.
Společnost Hyperloop Italia mezitím investuje do zkušební tratě mezi Benátkami a Padovou v hodnotě až 800 milionů eur (přes 19 miliard korun). I ta by přitom mohla být zprovozněna do čtyř let. Další testovací trasy pro ověření životaschopnosti technologie se řeší i v Německu, Španělsku, Indii nebo Číně.
Hyperloop se těší podpoře i předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové. „Chci, aby Evropa převzala vedoucí úlohu v oblasti inovací a dopravy budoucnosti,” napsala loni v září šéfka EK v dopisu adresovaném tehdy novému komisaři pro udržitelnou dopravu a cestovní ruch Apostolosovi Tzitzikostasovi. Zároveň jej požádala, ať pro inkriminovanou technologii navrhne strategii, včetně harmonogramu a investičního plánu.
Tzitzikostas o dva měsíce později prohlásil, že i on sám si přeje, „aby Evropská unie byla místem, kde se nové technologie vyvíjejí, testují a uvádějí na trh.“ Jako jeden z nejdůležitějších bodů přitom vyzdvihl právě hyperloop.
