Zatímco svět sleduje celní války amerického prezidenta Donalda Trumpa, závody v umělé inteligenci či geopolitické problémy nejen na Blízkém východě, Čína v relativní tichosti rozjíždí megaprojekt, který může přepsat energetickou mapu Asie, ale zároveň i vyvolat regionální napětí v Indii a Bangladéši. Na východním okraji Tibetské plošiny totiž zahájila podle oznámení tamního premiéra Li Čchianga výstavbu největší vodní elektrárny světa.
Megapřehradu na dolním toku řeky Jarlung Cangpo (též Brahmaputra), kde tento veletok na úseku padesáti kilometrů padá o dva tisíce metrů, bude tvořit pět kaskádových vodních elektráren s roční produkcí okolo 300 miliard kilowatthodin elektřiny. To by dle Reuters pokrylo loňskou roční spotřebu Velké Británie. Podle státní agentury Sin-chua si projekt zároveň vyžádá investice ve výši nejméně 170 miliard dolarů (v přepočtu téměř 3,6 bilionu korun).
Jde o nejambicióznější čínské vodní dílo od výstavby přehrady Tři soutěsky. A ačkoliv by jeho provoz měl začít až v průběhu třicátých let, už nyní se kolem něj rojí spousta kontroverzí. Vlnu nevole vzbuzuje zmíněný projekt zejména v sousední Indii a Bangladéši, které se obávají možných dopadů na miliony lidí žijících po proudu. Zastání přitom nalézají i u neziskových organizací a ekologů, kteří varují před ohrožením rozmanitého prostředí Tibetské plošiny.
Ekonomický stimul
Nehledě na možné environmentální důsledky, čínské trhy vnímají zahájení výstavby obřího projektu jako ekonomický stimul, což způsobilo pondělní růst cen akcií i výnosů státních dluhopisů. Například tamní index stavebnictví a inženýrství CSI vyskočil o čtyři procenta na sedmiměsíční maximum.
Podle lidí z oboru by nový projekt mohl zvýšit poptávku po stavebních materiálech a výbušninách, které se na podobných stavbách běžně používají. To potvrzuje i cementárna Xizang Tianlu nebo firma Tibet GaoZheng Explosive, jež se pro změnu zabývá výrobou trhavin. Jejich akcie během jediného dne posílily o 10 procent, přičemž významný růst zaznamenal také výrobce zařízení pro stavbu tunelů Hunan Wuxin Tunnel Intelligent Equipment a některé další stavební společnosti.
„Z investičního pohledu nabízejí zavedené vodní projekty výnosy podobné dluhopisům,“ podotkl partner společnosti Shanghai Zhuozhu Investment Management Wang Čuo. Zároveň však varoval, že spekulativní nákupy podobných akcií by mohly být nadhodnocené.
Nová pracovní místa, ale také přesídlování
Vybudování takto rozsáhlé přehrady by se pochopitelně neobešlo bez účasti veřejného sektoru. Vláda v Pekingu si přitom od vynaložení rozsáhlých státních investic neslibuje nic menšího než další hospodářský růst. Což potvrzuje i odhad banky Citi: „Při předpokladu desetileté výstavby by tento projekt mohl zvednout poměr investic k HDP o 120 miliard jüanů (více než 350 miliard korun) ročně. Skutečný ekonomický přínos však může být ještě vyšší.“
Čínští politici každopádně zatím žádný odhad počtu nových pracovních míst nezveřejnili. A stejně tak chybějí i informace o tom, kolik obyvatel bude muset kvůli přehradě opustit své domovy. Jen pro představu, dvacetiletá výstavba Tří soutěsek podle státních médií vytvořila až milion pracovních pozic, ale zároveň přinutila podobný počet lidí k přesídlení.
Negativní dopady
Řeka Jarlung Cangpo teče za čínskými hranicemi dále do Indie, kde se nazývá Brahmaputra, a poté do Bangladéše. Obě země se proto, jak už bylo naznačeno, dopadů čínské megastavby obávají.
Tak obrovská přehrada, vzdálená pouhých 50 kilometrů od hranice, by mohla snížit průtok řeky až o 80 procent, varoval představitel indického státu Arunáčalpradéš Pema Khandu s tím, že v níže položených oblastech Arunáčalu a sousedního Ásámu mohou zároveň hrozit záplavy. Někteří experti se také obávají faktu, že se projekt nachází v seismicky aktivní oblasti, kde se setkávají indická a euroasijská kontinentální deska.
Peking nicméně tyto argumenty odmítá a tvrdí, že přehrada pomůže pokrýt rostoucí poptávku po elektřině v Tibetu i v Číně, aniž by významně ovlivnila zásobování vodou v sousedních zemích nebo zatížila životní prostředí. Premiér Li Čchiang, který označil přehradu za „projekt století“, dokonce zdůraznil, že „je třeba klást zvláštní důraz na ochranu životního prostředí, aby nedošlo k ekologickému poškození“.
