Zatímco havárie v Černobylu byla dána kombinací lidských chyb a nestability reaktoru, ve Fukušimě za ni mohlo silné zemětřesení a následná vlna tsunami. Nic to však nemění na skutečnosti, že tisíce lidí se v důsledku toho musely sbalit a opustit své domovy.
Oblast do 30 kilometrů od černobylské elektrárny totiž byla prohlášena za neobyvatelnou a uzavřena, u fukušimské elektrárny se jednalo o 20kilometrový úsek. Po explozi v Černobylu byla radioaktivním spadem v různé míře zasažena velká část Evropy, nejvýrazněji Ukrajina, Rusko a Bělorusko.
Výbuch, požár a masivní únik radiace v Černobylu
K havárii v Černobylské jaderné elektrárny V. I. Lenina nacházející se na severu Ukrajiny došlo v sobotu 26. dubna 1986 v časných ranných hodinách poté, co se z útrob čtvrtého reaktoru ozvaly dva hlasité výbuchy. Ty vedly k rozmetání velkého množství jaderného paliva do přilehlého okolí.
Vzápětí na místě propukl požár grafitu, který hasiči nebyli schopni celých 10 dní uhasit. Zároveň došlo k uvolnění obrovského množství radioaktivních částic, jež se nedařilo zcela zastavit ještě dalších šest měsíců.
Dle odhadů se mělo celkově jednat o asi pět procent veškerého štěpného materiálu nacházejícího se v reaktoru. To představuje zhruba 5 300 petabecquerelů (PBq), což je 200krát větší dávka radiace, než kterou uvolnila bomba v Hirošimě. Havárie v Černobylu byla výsledkem řady nedostatků, od nevhodné konstrukce reaktoru až po pochybení personálu.
Sto lidí vystavených dávce přes 1 000 mSv
O důsledcích černobylské katastrofy, i tom, že se vůbec odehrála, vláda veřejnost dlouho neinformovala. Obyvatele přilehlých oblastí nechaly úřady ještě několik dní konzumovat kontaminované potraviny a mléko.
Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty Images Embed from Getty ImagesAkutní nemoc z ozáření postihla 134 pracovníků a hasičů. Krátce po nehodě zahynulo třicet jedna lidí, přičemž devětadvacet z nich právě na následky ozáření. Dalších devatenáct osob z této skupiny skonalo v nadcházejících letech. Celkový počet obětí zemřelých v důsledku černobylské havárie se dle odhadů Světové zdravotnické organizace pohybuje okolo čtyř tisíc, přičemž jsou v nich započítáni i lidé, kteří zemřeli na rakovinu vyvolanou radiací.
To je v ostrém kontrastu s druhou nejzávažnější jadernou havárií, k níž došlo ve zmíněné Fukušimě 11. března 2011, kde zemřely pouhé dvě osoby. Nutno navíc podotknout, že nešlo o důsledek ozáření, ztráty na životech měla na svědomí až hromadná evakuace z oblasti postižené zemětřesením, které havárii vyvolalo a kterému padlo za oběť kolem tisíce lidí, převážně z řad seniorů.
Většina z pracovníků fukušimské elektrárny totiž nebyla vystavena dávce vyšší než 170 milisievertů (mSv), pouze u několika z nich byla zaznamenána hodnota 590 či 640 mSv, z čehož kromě zvýšeného rizika výskytu rakoviny jiné následky neplynou.
Naproti tomu v případě černobylské elektrárny bylo přes sto přítomných lidí vystaveno dávce přesahující 1 000 mSv – tedy dost na to, aby tělo zachvátil akutní radiační syndrom, mezi jehož příznaky patří nevolnost, zvracení, krvácení a průjem. Zároveň při něm vzrůstá riziko vzniku rakoviny.
Fukušimu smetla 14metrová vlna tsunami
Zemětřesení, které před 15 lety zasáhlo elektrárnu Fukušima I, mělo sílu devíti stupňů Richterovy stupnice a způsobilo čtrnáctimetrovou vlnu tsunami. Samotné otřesy sice zařízení výrazně nepoškodily – všechny bezpečnostní systémy odvedly svoji práci a reaktory automaticky odstavily –, osudnou se ji ale stala právě velká voda, jež zaplavila dieselagregáty napájející bezpečnostní systémy elektrárny po ztrátě elektrického napětí z vnější sítě. Zničením záložního zdroje elektřiny došlo k odpojení chladicího systému, následná havárie nastala v důsledku přehřátí aktivní zóny po ztrátě jejího chlazení.
V reaktorech a ochranných obálkách se musel snížit tlak, kvůli čemuž se v budovách začal hromadit vodík, který explodoval. Ty nacházející se u bloků 1 a 3 vážně poškodil, samotné reaktory a jejich obálky ale zůstaly z velké části zachovány, i když už také zcela netěsnily – reaktory byly poškozeny především kvůli ztrátě chlazení po zaplavení dieselgenerátorů, kdy došlo k jejich přehřátí a částečnému tavení paliva, výbuchy hlavním problémem nebyly. Jejich poškození nicméně nebylo tak závažné jako v Černobylu, přičemž právě proto nedošlo ani k tak rozsáhlému úniku radiace.
Úniky z poškozených bloků se navíc v následujících týdnech podařilo podstatně snížit. A stejně tak se technikům povedlo obnovit chlazení a odvést zbytkové teplo z jaderného paliva.
Také reakce japonské vlády byla ve srovnání s tou sovětskou diametrálně odlišná. Místní byli před kontaminovanými potravinami včas varováni a stahování inkriminovaných produktů z oběhu začalo v podstatě ihned. Lidem byly navíc poskytnuty jódové tablety sloužící k ochraně štítné žlázy.
Havárie v Černobylu si podle Drábové zasloužila přehodnocení
Radiační situace v okolí Fukušimy se postupem času začala zlepšovat. Únik radiace u tamní elektrárny činil 520 PBq, což znamenalo, že byl přibližně desetkrát menší než u té černobylské. Přesto byl oběma jaderným haváriím přiřazen nejvyšší sedmý stupeň.
Jak je to možné, vysvětlila již dříve v rozhovoru pro idnes.cz jaderná inženýrka Dana Drábová: „Havárie v jaderných zařízeních se zařazují podle určitých stupňů. Jakmile hodnoty dosáhnou určitého kritéria, příslušný státní dozorce v zemi musí stav klasifikovat daným stupněm. Nutno podotknout, že v této situaci bychom Černobyl potřebovali přehodnotit nejméně na osmičku nebo devítku.“
Velká část uvolněné radiace z Fukušimy se dostala do Tichého oceánu a nad něj, kde se rozptýlila ve vodě a atmosféře, díky čemuž ve větších vzdálenostech neznamenala pro obyvatele významnější riziko. Pro srovnání, podobné dávky, jaké byly naměřeny v okolí elektrárny Fukušima zhruba měsíc po výbuchu, byly v případě Černobylu objeveny stovky kilometrů daleko od místa havárie.
Zdroje: sujb.gov.cz, elektrina.cz, temelin.cz, who.int
