Mamut srstnatý, běžný obyvatel Sibiře před desítkami tisíc let, nelétavý pták dodo z ostrova Mauricius nebo tasmánský tygr, poslední velký vačnatý predátor, který přežil do 20. století. Tato tři vyhynulá zvířata mají minimálně jednu věc společnou: o jejich oživení se pokouší americký startup Colossal Biosciences. Což je fascinující a svým způsobem i děsivé.
Zároveň je však potřeba zdůraznit, že ambice zmíněné firmy jsou ve skutečnosti ještě větší. Její vedení totiž mluví o potřebě biologického trezoru, kde budou uchovány zmrazené vzorky tkání, DNA či reprodukčních buněk a embryí ohrožených zvířecích druhů pro jejich případné „oživení v budoucnosti“, píše CNN.
Dallaská společnost, kterou založili podnikatel Ben Lamm a genetik z Harvard University Georg Church, na projektu spolupracuje se Spojenými arabskými emiráty (SAE), jež do startupu nedávno investovaly 60 milionů dolarů (1,222 miliardy korun). Celkové investice, které od založení v roce 2021 firma Colossal Biosciences získala, dosáhly již 615 milionů (více než 12,5 miliardy korun).
Muzeum budoucnosti v Dubaji
Uvedený „mrazák života“ vznikne v Muzeu budoucnosti v Dubaji a ponese název Colossal Biovault and World Preservation Lab. Má jít o první ze sítě podobných globálních zařízení, přičemž jeho smyslem je uchovávat miliony zmrazených vzorků z deseti tisíc druhů, včetně stovky nejohroženějších druhů ve světě i v SAE. A současně také vzdělávat. „Chceme laboratoře ukázat veřejnosti a přitáhnout k vědě děti i další nadšence,“ vysvětluje Lamm.
Genetická pojistka pro budoucnost
Lamm v rozhovoru pro CNN přirovnává nový projekt k „sejfu semen“ Svalbard Global Seed Vault na Špicberkách, který uchovává téměř 1,4 milionu rostlinných vzorků pro zajištění genetické rozmanitosti potravin. I zvířata podle něj potřebují podobnou ochranu.
„Musíme začít zálohovat veškerý život na Zemi, protože co se týče ochrany, příroda sice funguje, ale někdy není dost rychlá a některé druhy by mohly brzy vyhynout,“ míní. Své argumenty opírá o data Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN), podle jejíhož Červeného seznamu je z celkových 172 600 hodnocených druhů ohrožena vyhynutím více než čtvrtina.
Současně Lamm zdůrazňuje, že je důležité mít od každého druhu více vzorků najednou, neboť jedině tak bude zachována genetická rozmanitost. Pakliže by došlo na nejhorší a některé konkrétní druhy začaly vymírat, může dojít k narušení celých ekosystémů a potravního řetězce. „Ve skutečnosti každý den ztrácíme obrovské množství dat. Třeba ptáci mají mnohem lepší imunitní systém než lidé, takže bychom se z toho měli poučit a poznatky využít ve svůj prospěch,“ dodává.
Ve světě „zmrzlých zoo“
Podobných projektů, jako je Colossal spadající do iniciativy SAE za stovky milionů dolarů, bychom po světě nalezli hned několik. Například americká San Diego Zoo Wildlife Alliance provozuje „Frozen Zoo“, kde je uchováno více než 1 300 druhů a poddruhů. Také charitativní projekt The Frozen Ark uchovává ve Velké Británii zhruba 48 tisíc vzorků DNA ohrožených zvířat.
Zástupci zmíněné kalifornské zoo o přínosu Colossal Biovaultu nepochybují. Naopak jsou toho názoru, že rychlejší „kryokonzervace živých buněk je bezprecedentní příležitostí pro zajištění budoucnosti biologické rozmanitosti Země“, ačkoliv je podle nich zřejmé, že něco tak ambiciózního „nemůže žádná organizace zvládnout sama“. Současně akcentují potřebu řešit právní a regulatorní rámec podobných projektů a také jejich mezinárodní koordinaci a sdílení zkušeností s dlouhodobým uchováváním vzorků.
Ozývají se však i kritičtější hlasy. Na nedostatek dostupných informací o projektu upozorňuje třeba profesor Dusko Ilic z King’s College London, který by chtěl znát více detailů o druzích, typech vzorků, správě a přístupu, dlouhodobém financování a integraci s ochranou přírody: „Samotné kryobankovnictví není zárukou ochrany daného druhu. Pro veřejnost jsou ‚zmrzlé zoo‘ atraktivní a pomáhají zvyšovat povědomí o úbytku biodiverzity. V praxi jsou však spíš doplňkem než náhradou za ochranu zvířat v jejich přirozeném prostředí.“
To podle některých ostatně dokládá i mediálně hodně propíraný projekt „oživení“ pravlka obroského, který právě Colossal Biosciences v minulosti proslavil. Když totiž loni v dubnu startup oznámil, že z geneticky upravených buněk šedého vlka vytvořil tři mláďata pojmenovaná Romulus, Remus a Khaleesi, vyvolal mezi kritiky vlnu nevole. Podle jejich názoru se totiž firmě žádný vyhynulý druh vzkřísit nepodařilo, namísto toho „vytvořila“ pouze a jen dalšího, geneticky upraveného vlka šedého. Řada expertů proto podobné aktivity označuje spíše za genetický marketing než reálný vědecký průlom.
