V roce 2013 čínský prezident Si Ťin-pching s velkou slávou představil gigantický projekt jménem Nová hedvábná stezka (anglicky Belt and Road Initiative), jenž se měl stát ústředním bodem zahraniční politiky Pekingu. Ambiciózní plán spočíval ve vytvoření jakéhosi obřího pozemního ekonomického koridoru, který měla tvořit rozsáhlá silniční, železniční, lodní a energetická infrastruktura. Právě její vybudování mělo přispět k lepšímu propojení Číny se zahraničím.
Hlavním cílem celého záměru bylo podle CNBC rozšířit a zintenzivnit čínský hospodářský a geopolitický vliv ve všech zúčastněných státech. Vláda druhé největší ekonomiky světa zemím v Asii, Evropě, na Blízkém východě, v Africe a v Latinské Americe poskytovala štědré půjčky, které měly spolu s přímými čínskými investicemi zajistit jejich rychlý růst.
A protože tyto vyhlídky byly velice lákavé, připojilo se do letošního roku k iniciativě prostřednictvím memorand o porozumění s Čínou celkem 150 zemí, které dohromady tvoří přibližně 40 procent světového hrubého domácího produktu. Velmi působivě se pak jeví i oficiální údaje, podle nichž Čína do Nové hedvábné stezky od roku 2013 vložila zhruba 1,308 bilionu dolarů (přes 27 bilionů korun), z čehož 775 miliard představovaly stavební zakázky a dalších 533 miliard investice. I přesto mnozí odborníci tvrdí, že celý projekt v poslední době spíše upadá.
Dluhy, korupce a nízká kvalita
Důvodů, proč už Nová hedvábná stezka neláká tolik jako v minulosti, je vícero. Asi tím nejdůležitějším faktorem pravděpodobně je, že rozvojové země s nízkými příjmy jsou nyní kvůli výstavbě obřích infrastrukturních projektů zatíženy velkými dluhy, které pro ně bude velmi obtížné splatit.
„Iniciativa Nová hedvábná stezka se vyznačovala velmi rizikovými projekty v zemích s mnoha problémy v oblasti státní správy, což vedlo k velkému dluhu a dalším souvisejícím potížím. Čínské společnosti navíc ne vždy splnily své sliby, což Pekingu způsobilo politické nepříjemnosti,“ uvedla Ilaria Mazzoccová, vedoucí pracovnice na katedře čínského obchodu a ekonomiky v Centru pro strategická a mezinárodní studia.
Kromě dluhové pasti se v souvislosti s Novou hedvábnou stezkou objevilo i mnoho dalších kontroverzí. Rozsáhlé infrastrukturní projekty často doprovázela korupce či obavy z nepříznivých dopadů na životní prostředí i nekvalitní výstavby. Všechny zmíněné problémy se týkají třeba vodní elektrárny Coca Codo Sinclair, již v Ekvádoru buduje čínská státní společnost Sinohydro.
Itálie a Panama už iniciativu opustily
Zklamání mnoha zemí z celého projektu pramení především ze skutečnosti, že původní očekávání byla přehnaná a mnohdy se nenaplnila. Dobře to ilustruje případ Itálie, která jako jediný členský stát G7 podepsala v roce 2019 memorandum o porozumění, protože doufala ve výrazné navýšení čínských investic na svém území a také v nárůst svého exportu do Číny.
K ani jedné z těchto věcí ovšem nedošlo, takže země nakonec z Nové hedvábné stezky v roce 2023 odstoupila. „Partnerství nám nepřineslo požadované účinky z hlediska obchodu a investic,“ okomentoval tento krok tehdejší italský ministr zahraničí Antonio Tajani.
O poznání odlišnější situace nastala v Panamě, která byla vůbec první latinskoamerickou zemí, jež se k iniciativě připojila. Letos se nicméně tamní vláda rozhodla své členství v iniciativě neobnovit, a to mimo jiné po tlaku ze strany Spojených států. Washington se totiž obával rozšiřování čínského vlivu v oblasti, již USA považují za velmi důležitou, a to především kvůli Panamskému průplavu.
Řada zemí nemá alternativu
Vzhledem k rostoucí nespokojenosti mnoha zemí s Novou hedvábnou stezkou se ji Čína snaží v posledních letech výrazně proměnit. Podpora rozsáhlých infrastrukturních projektů už ustoupila do pozadí, přičemž nyní se pozornost Pekingu soustředí spíše na menší stavby a iniciativy v zemích se stabilnější vládou, což výrazně snižuje riziko případných problémů. „Čína se v poslední době od veřejných, vysoce profilovaných a prestižních projektů posunula k opatrnějšímu přístupu, který jí může v dlouhodobém horizontu zajistit mnohem vyšší výnosy,“ vysvětlila Mazzoccová.
Že by byla Nová hedvábná stezka učiněným fiaskem, ale i přes mnohé kontroverze rozhodně tvrdit nelze. Zejména v Asii totiž iniciativa výrazně zlepšila propojení a obchodní vazby mezi Pekingem a jeho sousedy. Ukázkovým příkladem je třeba nová železnice mezi Čínou a Laosem, která byla otevřena v roce 2021 a vedla k výraznému vzestupu cestovního ruchu i obchodu mezi oběma zeměmi.
„Díky Nové hedvábné stezce bylo vybudováno mnoho železnic a silnic. Některé z těchto projektů byly přitom pro rozvoj daných zemí docela zásadní, a i na místní úrovni byly vnímány velmi pozitivně,“ doplnila Mazzoccová.
Dalším zásadním důvodem toho, proč má tolik zemí o účast na iniciativě nadále velký zájem, je skutečnost, že pro ně neexistují žádné jiné alternativy. „Nedostatek dostupné zahraniční pomoci pro financování prioritních rozvojových projektů dodnes přetrvává. Ačkoli se tedy objevuje stále více příběhů ze zemí, které se kvůli účasti na Nové hedvábné stezce dostaly do značných dluhů, iniciativa v mnoha ohledech zůstává atraktivní,“ uzavřel Mark A. Green, bývalý velvyslanec USA a emeritní prezident Wilsonova centra.
