Je to obraz, o kterém jsme během nedávné kampani před parlamentními volbami slyšeli mnohokrát. Česko údajně leží v troskách a pojmy jako „spálená země“ nebo „země v hospodářském marastu“ zněly z úst některých, v té době opozičních politiků téměř jako oficiální diagnóza zdejší ekonomiky. V politickém boji se taková slova používají snadno – vyvolávají silné emoce, a proto se hodí. Jenže když odložíme stranou předvolební rétoriku a podíváme se na tvrdá data, rázem se nabízí úplně jiný pohled, než jaký nám byl mnohými vykreslován.
Když Petr Fiala a jeho kabinet před čtyřmi lety přebírali od Andreje Babiše vládu, česká ekonomika již rostla, ačkoliv si stále procházela covidovým šokem a projevy inflace začínaly být čím dál zřetelnější. Růst cenové hladiny každopádně naplno udeřil až v příštích dvou letech. „Následně se Česko vyrovnalo také s energetickou krizí, nicméně se zvýšenými cenami energií se bude muset vypořádávat i nadále. Čeká ho unijní dekarbonizační tornádo, které si vyžádá extrémní investice z kapes firem i spotřebitelů, respektive daňových poplatníků. Bude proto muset zvládnout změnu energetického mixu, která nebude ani rychlá ani laciná,“ říká pro Euro.cz hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Jakou známkou (stejně jako ve škole) byste ohodnotili vládu Petra Fialy?
Navzdory tomu všemu má Česká republika ke „spálené zemi“ z pohledu všech hlavních ekonomických ukazatelů pořádně daleko. „Je to jen země, která má chronické, dlouhodobě neřešené problémy, které ji limitují v dalším růstu. Ať už jde o byrokratické obstrukce zatěžující podnikání, a to především ve stavebnictví, prohlubující se regionální disparity, kvalitu školství a v neposlední řadě i demografické trendy,“ dodává.
Trochu jiný, i když také velmi příznivý pohled na Česko ukazuje jeho pozice ve dvou mezinárodních žebříčcích. Ve srovnání Travel Safety Index 2025, jež hodnotí země mimo jiné podle úrovně kriminality, politické stability, zdravotní péče i rizik přírodních katastrof, získalo šesté místo ze 180 států světa. A podobně pozitivní obraz nabízí Global Peace Index 2025, pode něhož je Česko 11. nejbezpečnější zemí mezi 163 nezávislými státy.
Pohled na „tvrdá“ data
Tolik proklamovaný obraz tuzemské ekonomické katastrofy se bleskurychle rozplyne i při pohledu na čísla z aktuální ročenky Českého statistického úřadu. Životní úroveň se v loňském roce mírně přiblížila průměru Evropské unie, když HDP na obyvatele vzrostl o jeden procentní bod na 91 procent. Česko se tak nachází na podobných hodnotách jako Slovinsko či Španělsko a je v daném ohledu lepší než všechny ostatní země uskupení V4.
Hospodářský růst ve výši rovného jednoho procenta byl totožný s evropským průměrem, zatímco 2,6procentní nezaměstnanost mohlo ČR všech šestadvacet ostatních států EU jen tiše závidět. A co se inflace týče, hodnota 2,7 procenta zůstala rovněž přesně na úrovni unijního průměru.
Dle ekonoma ČSOB a KBC Martina Kupky aspiruje české hospodářství v klíčových indikátorech mezi zeměmi střední a východní Evropy na nejlepší možnou známku vůbec. Pravda, ekonomický růst jako takový je relativně slabší, například Slovensko ale trpí jak slabým růstem, tak současně i vysokou nezaměstnaností, zatímco další sousední stát, Polsko, si sice robustní výkon drží, avšak za cenu výrazných rozpočtových schodků. A pokud jde o Maďarsko, to pro změnu musí bojovat s vysokou inflací.
Důvod k malé oslavě?
Ani pohled na rok 2025 neukazuje stagnující nebo rozpadající se hospodářství, spíše naopak. Reálný růst ekonomiky za letošek se bude podle hlavního ekonoma XTB Pavla Peterky pohybovat okolo 2,5 procenta, což je v kontextu náročnosti pandemie, energetické krize a obchodních válek dle jeho názoru vlastně důvod k malé oslavě. Tím spíš když i porovnání se zeměmi EU vyznívá pro Česko příznivě – v unii roste rychleji pouze šest zemí.
Jsme svědky rapidního růstu mezd, ačkoliv ve třetím kvartálu jejich meziroční dynamika zvolnila. „Za první tři čtvrtletí letošního roku průměrná nominální mzda vzrostla meziročně o 7,1 procenta. A vyšší mzdový růst řádově kolem šesti procent lze očekávat i v roce 2026,“ predikuje v komentáři pro Euro.cz hlavní ekonom Citfinu Miroslav Novák.
Ten zároveň poukazuje na skutečnost, že v posledních dvou letech se odměny za práci zvyšují rychleji zaměstnancům s vyššími příjmy: „Současně platí, že rychlejší růst mezd je jedním z důležitých faktorů, proč ČNB zastavila snižování úrokových sazeb.“
Slibný výhled a staronové výzvy
Z výše uvedeného je zřejmé, že výchozí pozice české ekonomiky do roku 2026 je velice slibná. „Spotřebu domácností bude povzbuzovat pokračování rychlého růstu reálných mezd okolo 3,8 procenta, což vytvoří prostor pro utrácení domácností. Tento svižný růst mezd a ekonomiky, který je v letech 2025 a 2026 očekáván, je ale částečně doháněním restů z předchozích období. Na úroveň reálných mezd z předpandemického roku 2019 se dostaneme právě v prvním čtvrtletí roku 2026,” vypočítává Peterka.
Proti dalšímu růstu výdělků bude nicméně dle jeho názoru působit mírné zhoršení nezaměstnanosti, jež začalo už letos. Inflace zůstane poblíž dvouprocentního cíle, na čemž se Peterka shoduje i s analytiky ČSOB. Zvyšování cenové hladiny v nadcházejícím roce zbrzdí ze současných 2,5 procenta na 2,1procentní úroveň, a to díky nižším cenám energií. A pokud jde o růst hospodářství jako takového, to by si v příštích 12 kalendářních měsících mělo polepšit o další zhruba dvě procenta.
Tabulka očekávaných ekonomických ukazatelů pro ČR
| 2025 | 2026 | |
| Reálný HDP (meziroční růst, %) | 2,5 | 2 |
| Inflace (%) | 2,5 | 2,1 |
| 2T reposazba ČNB (konec roku, %) | 3,5 | 3,5 |
| Míra nezaměstnanosti (konec roku, %) | 3,2 | 3,1 |
| Kč/EUR (konec roku) | 24,3 | 24,1 |
| Zdroj: ČSOB |
„Výhled je však opředen řadou rizik, mezi něž patří obchodní války, ochlazení světové ekonomiky a zahraniční poptávky. Velký otazník visí nad obnovou Německa, kterou má nastartovat vládní balíček,“ zdůrazňuje Peterka s tím, že například dotace cen energií pro tamní průmysl by mohly ohrozit konkurenceschopnost českých firem.
I podle Dufka bude ekonomika pokračovat v růstu, ačkoliv by čím dál tím více mohla začít pociťovat nepřímé efekty zvýšených amerických cel. „Bude tím pádem muset čelit i sílící asijské konkurenci, která třeba ceny energií a byrokracii příliš řešit nemusí. Ale i tak by se růst mohl udržet okolo dvou procent. Počítat lze s nízkou inflací i pokračujícím nárůstem nezaměstnanosti. Domácí výzvou či úkolem pak bude zvládnutí fiskálních problémů,“ uzavírá Dufek.
