Více peněz do rájů a bohatnoucí elita: Trumpova lidumilná reforma má velké trhliny - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Více peněz do rájů a bohatnoucí elita: Trumpova lidumilná reforma má velké trhliny

,
Více peněz do rájů a bohatnoucí elita: Trumpova lidumilná reforma má velké trhliny
Zdroj: Profimedia.cz

Během prezidentské kampaně Donald Trump s oblibou poukazoval na údajnou pokřivenost ekonomického systému, jenž zvýhodňuje jen ty nejbohatší, a obouval se do firem odvádějících zisky do daňových rájů. Koncem dubna pak představil světu návrh rozsáhlé daňové reformy, jež má i s těmito nešvary zatočit. Podle odborníků z charitativní organizace Oxfam budou však dopady reformy zcela opačné. Velké a bohaté firmy zbohatnou ještě více a jejich motivace odlévat peníze do daňových rájů naopak vzroste.

Pomyslné nůžky mezi bohatými a chudými se i ve Spojených státech stále více rozevírají. Výraznou měrou k tomu napomáhají daňové ráje, které poskytují majetným jedincům a velkým korporacím nespočet možností ke snížení daňové zátěže a vůbec efektivnějšímu využití zdrojů. Menší firmy, které si offshorové služby nemohou dovolit, jsou tak nákladově znevýhodněny, což snižuje jejich konkurenceschopnost. Méně majetní jedinci pak zase doplácejí na zvýšené výdaje na daně ze spotřeby a menší dostupnost veřejných služeb, jež jsou důsledkem snahy státu vykompenzovat ušlé daňové zisky z majetku registrovaného v daňových rájích. V obou případech jsou to ti zranitelnější, méně majetné subjekty, jež doplácejí na daňovou a majetkovou optimalizaci těch bohatých.

Donaldův závazek

Hodnota aktiv uložených v daňových rájích přitom vytrvale roste. Podle nové studie má jen padesátka největších amerických firem v offshorových destinacích uloženo více než 1,6 bilionu dolarů (37,7 bilionu korun), což pro rozpočet Spojených států představuje stamiliardové ztráty na inkasovaných daních. Donald Trump a jeho volební štáb věnovali problému rostoucí nerovnosti značnou pozornost již během kampaně. Poukazovali na údajnou pokřivenost stávajícího hospodářského systému, z něhož mají prospěch jen vyvolení, a to na úkor střední a nižší třídy.

Ještě jako kandidát se nynější prezident zavázal, že dalšímu rozevírání nůžek předejde a odliv zisků do daňových rájů zastaví. Je to ostatně i v jeho politickém zájmu, neboť nadpoloviční většina Trumpových voličů si podle agentury RAND v době před loňskými volbami přála, aby se jejich favorit v úřadě zasadil o vyšší zdanění vysokopříjmových vrstev.


Přečtěte si, kolik spravují největší americké firmy v daňových rájích a kdo na to nejvíce doplácí:

Apple a ti druzí. Největší firmy drží v daňových rájích desítky bilionů

 daňové ráje (ilustrační foto)


Také proto momentálně Trumpův tým dolaďuje rozsáhlou reformu daňového systému, jež se má stát jedním z nosných pilířů celé administrativy. V situaci, kdy dnes již proslulý protiimigrační dekret byl zablokován dvěma soudními instancemi, příliš dobře se nevyvíjí utrápená snaha o zrušení Obamacare a ani výstavba slibované zdi podél jižní hranice neprobíhá podle plánu, zůstává daňová reforma jednou z posledních programových priorit, jejichž naplnění zatím neselhává.

Kdo si smlsne na růstu

Zda však Trumpova zamýšlená reforma proklamovaných cílů skutečně dosáhne, není vůbec jasné. Odborníci z mezinárodní organizace Oxfam v nové publikaci upozorňují, že některé z pilířů Trumpovy reformy, zaměřené na zdanění v korporátní sféře, budou mít na příjmovou nerovnost a využívání daňových rájů dopad zcela opačný. Výrazně na ní vydělají opět jen ty nejbohatší a nejsilnější firmy, potažmo jejich vlastníci. Naopak menší firmy ztratí konkurenceschopnost a na nucené rozpočtové škrty v infrastruktuře a veřejných službách doplatí nejvíce příslušníci nízkopříjmových vrstev a občané rozvojových zemí. Nůžky mezi bohatými a chudými se tak podle Oxfamu ještě více rozevřou, a to jak ve Spojených státech, tak ve světě.

Stěžejním a rovněž nejvíce revolučním bodem reformního balíčku je snížení sazby korporátní daně z příjmu ze současných 35 na 15 procent. Americká sazba by se tak rázem ocitla pod úrovní korporátní daně ve většině vyspělých zemích, což by podle navrhovatelů vedlo k růstu konkurenceschopnosti celého podnikatelského prostředí. Drastický pokles daňové zátěže by umožnil vytvoření milionů pracovních míst, přilákal zahraniční kapitál, a akceleroval tak dlouhodobý ekonomický růst.

Z pohledu obecné teorie je takový scénář zcela relevantní. Otázkou však je, kdo by ve skutečnosti z onoho ekonomického růstu profitoval. Více než 45 procent celkových korporátních zisků připadá ve Spojených státech na pouhé 1 procento nejúspěšnějších firem. Právě na tyto firmy by tak připadla zdaleka největší část daňových úspor a jejich zisky by vzrostly neúměrně ve srovnání s podniky menšími. Ty by na dani ušetřily méně, a jejich schopnost konkurovat velkým korporacím by tak naopak ještě více klesla.

Oxfam
OXFAM Interational je mezinárodní konfederací dvaceti charitativních organizací, jež byla založena v anglickém Oxfordu roku 1942 s cílem zmírnit hladomor s rozvojovém světě. Primární zaměření na potravinovou pomoc se během let rozrostlo o aktivity bojující za zajištění zdravotní péče a vzdělání či dodržování lidských práv. Její hlavní misí je v současnosti boj s globální chudobou. Nedílnou součástí činnosti organizace je rovněž výzkumná činnost. Více informací na webu.

Nejasné je rovněž to, jak by firmy s ušetřenými penězi naložily. Klíčovým předpokladem optimistického scénáře z dílny zastánců reformy je, aby podniky investovaly ušetřené miliardy do tvorby pracovních míst. A právě nad tímto předpokladem se pozastavují analytici z Oxfamu, neboť hned několik zástupců velkých korporací z Wall Street se v posledních měsících nechalo slyšet, že ušetřené peníze by posloužily primárně k výplatě dividend či zpětnému odkupu akcií, případně jako kapitál pro akvizice. Tedy nic, co by ve velkém vytvářelo pracovní místa a přispívalo k plošnému ekonomickému růstu.

Všichni ke dnu

Z toho, že by takto drastický zásah do firemní sazby mohl spustit globální závod k daňovému dnu (v angličtině se používá termín ‘race to the bottom’), proponenti reformy obavy nemají. Naopak si libují, že po letech strávených na samotném chvostu pelotonu se Spojené státy konečně proderou do čela. Oxfam ovšem varuje, že tato čelní pozice, obzvláště u tak ekonomicky významného hráče, nemusí vydržet dlouho. Například předsedkyně britské vlády Theresa Mayová krátce po Trumpově volebním triumfu pohrozila, že sníží-li nová americká vláda korporátní daň na proklamovaných 15 procent, reakce Velké Británie na sebe nenechá dlouho čekat.

Analytici tak varují, že v konečném důsledku by mohlo dojít pouze ke globálnímu snížení korporátní daňové sazby, na což by nejvíce doplatily státní rozpočty a skrze ně vše, co je na fiskálu závislé, tedy veřejné služby, infrastruktura a další investice a samozřejmě méně majetní občané. Výhody, jež plynou z výrazného snižování korporátní daňové sazby v rovině globální konkurenceschopnosti, tak mají pouze krátkodobý charakter. A vzhledem k tomu, že ani jeho pozitivní dopady na tvorbu pracovních míst a ekonomický růst nebyly dosud prokázány, vede podle Oxfamu podobný závod ke dnu pouze k situaci, kdy na onom dně skončí nakonec všichni.

Nepovedené prázdniny Bushe juniora

Druhým bodem reformy, jenž budí značné kontroverze, je myšlenka uskutečnění jednorázových daňových prázdnin k repatriaci zisků. Ty by firmám umožnily převést výnosy odvedené do daňových rájů zpět do Spojených států, přičemž by podlehly jednorázovému zdanění ve výši 10 procent. Smyslem takového kroku, jenž je jakousi formou daňové amnestie, je motivovat firmy, aby prostředky vyvedené do daňových rájů přivedly zpět za účelem legalizace a řádného zdanění. Stát tak de facto rezignuje na inkaso spravedlivě vyměřené daně a snaží se od firem s offshorovými aktivitami získat alespoň něco.

Spojené státy mají s akcí tohoto typu poměrně nedávnou, nepříliš pozitivní zkušenost. K nestandardnímu kroku sáhla v roce 2004 administrativa George Bushe mladšího, když stanovila repatriační daň ve výši 5,25 procenta. Do ekonomiky tehdy přiteklo 362 miliard dolarů (8,5 bilionu korun), jež však byly následně použity zejména na výplatu dividend, zpětné odkupy akcií a akvizice, tedy opět primárně k uspokojení investorů.

Také proto ukázaly závěry senátní vyšetřovací komise z roku 2011 celou repatriační akci v dosti negativním světle. U necelé tisícovky firem, jež se Bushových prázdnin zúčastnily, nebyla nalezená pražádná spojitost mezi repatriacemi a počtem nových pracovních míst a ani dopad na firemní výdaje na výzkum, jeden z hlavních determinantů ekonomického růstu, nebyl prokázán. Kromě toho vyšlo najevo, že pouhých 15 firem, jež z celé akce těžily nejvíce, ušetřilo tehdy – s požehnáním státu – na dani z příjmu kolem 3,3 miliardy dolarů (77,7 miliardy korun), zrušilo více než 20 tisíc pracovních míst a výdaje na výzkum významně osekalo. Ještě děsivější však bylo zjištění, že ty firmy, které repatriační akce využily, začaly následně do daňových rájů odvádět ještě větší porci svých zisků.

Podváděj, dostaneš odměnu

Podle výzkumníků Oxfamu jsou daňové repatriační prázdniny v podstatě odměnou firmám za to, že odvádějí finanční prostředky do daňových rájů a vyhýbají se řádnému placení daní. „Korporace jsou tak motivovány k tomu, aby do daňových rájů odvedly ještě více peněz v očekávání, že je v budoucnu přivedou zpět do domácí ekonomiky s využitím jednorázově snížené repatriační daně,“ varuje studie oxfordské organizace.

 Top 10 amerických firem s nejvyššími úsporami plynoucími z Trumpova repatriačního plánu

Z 1,6 bilionu dolarů (37,7 bilionu korun) držených padesátkou největších firem v daňových rájích připadá více než třetina na koncerny Apple, Pfizer, Microsoft a General Electric. Dostál-li by Donald Trump skutečně svému závazku a prosadil prázdniny k repatriaci zisků za použití jednorázové sazby ve výši 10 procent, mohlo by těchto padesát firem prakticky přes noc ušetřit až 312 miliard dolarů (7,3 bilionu korun) na daních z příjmu. Na necelých 127 miliard dolarů by si přitom přišla jen zmíněná čtveřice offshorově nejaktivnějších korporací.

Problémem navíc je, že ani nyní nic nenasvědčuje tomu, že by firmy investovaly ušetřené prostředky do tvorby pracovních míst. „Máme pro tento případ různé varianty, avšak všechny směřují podobným směrem – zpětné odkupy akcií, dividendy a fúze a akvizice,“ nechal se slyšet Chuck Robbins, šéf technologické společnosti Cisco Systems, jež by během Trumpových prázdnin sama o sobě ušetřila více než 10 miliard dolarů. Podobné záměry má dle zdrojů agentury Bloomberg celá řada velkých korporací.

Dále čtěte:

Apple a ti druzí. Největší firmy drží v daňových rájích desítky bilionů

Kde vyperou Rusové i sami sebe. Na Kypru dostanou po půl roce občanství

Zázračná produktivita. Německé banky vydělávaly hlavně v daňových rájích

Nizozemské holdingy české podnikatele už netáhnou


Ohodnoťte tento článek
Diskuze