Pomáhat, či chránit? Česko stojí před citlivým rozhodnutím, co s bující divočinou - Euro.cz

Předplatné

  • 49x týdeník Euro
  • 30x Speciál
  • Přístup k premium článkům
  • Web bez reklam
  • Týdeník v elektronické podobě
Výhody předplatného

Přihlášení

Pomáhat, či chránit? Česko stojí před citlivým rozhodnutím, co s bující divočinou

,
Pomáhat, či chránit? Česko stojí před citlivým rozhodnutím, co s bující divočinou

Divoká zvířata se vracejí do Česka. S takovou razancí, že nikdo neví, co s nimi.

„To tady byl ještě minulý provozovatel,“ nechce se mladý číšník příliš zaplétat do hovoru nad rok starými událostmi. „A odkud to vlastně víte?“ otočí se nakonec na patě s prázdným táckem.

Je poslední říjnový pátek a Krkonoše čekají na nejdůležitější víkend celého letošního podzimu. „Měl tu štěně ovčáka a to mu potrhala,“ vypráví barman ve ztichlém sále, jenž za pár hodin zaplní hluk hostů, kteří na Přední Labské stráví říjnové prázdniny.

Hotel Velveta leží mimo hlavní turistické trasy a zároveň v dobrém zákrytu lesů a svahů, takže člověk má i přes blízkost důležitého silničního tahu z Vrchlabí do Špindlerova Mlýna příjemný pocit z obklopení přírodou.

 Hlavní terč. Chovatelé stád z Broumovska trpí nájezdy vlků nejčastěji a nejvíc, proto se letos 10. května vůbec poprvé připojili k mezinárodní akci za ochranu pastevectví. Proti návratu vlků bojovali i protestní vartou.

Hlavní terč. Chovatelé stád z Broumovska trpí nájezdy vlků nejčastěji a nejvíc, proto se letos 10. května vůbec poprvé připojili k mezinárodní akci za ochranu pastevectví. Proti návratu vlků bojovali i protestní vartou.

Zřejmě z podobných důvodů se tudy loni v srpnu potulovala mladá vlčice. Její průzkum vyvrcholil vběhnutím do hotelové restaurace, kde způsobila hodně velké pozdvižení. Do Velvety museli přijet veterináři, kteří vlčici uspali a převezli do safari ve Dvoře Králové nad Labem. Tam ji po pár dnech kvůli podezření na vzteklinu utratili.

Příběh z loňského léta byl sice extrémní, ale i proto si velká část přírodovědců a veřejnosti uvědomila, že vlci a jiná divoká zvířata se vracejí do České republiky bleskovou rychlostí a že to nebude kdovíjak romantický zážitek.

Česko čeká velmi citlivé rozhodnutí. A už vůbec nejde o debatu, jestli myslivcům a zemědělcům povolit odstřel vlků jako na Slovensku, kde každoročně skolí desítky šelem. Potíž je mnohem širší. Ustoupit přírodě a vyklidit divokým šelmám prostor, nebo zachovat desítky let trvající proces urbanizace pohraničních hor?

Dlouhých 105 let

Že půjde o svízelnou diskusi, kde místo argumentů zazní i zbraně, dokazuje nález z letošního jara. V silniční škarpě u Konětop na Mělnicku tehdy našli mrtvého mladého vlka. Autu přitom do cesty nevběhl. Pitva ukázala, že byl zastřelen.

Úmyslné zabití kriticky ohroženého zvířete zákony hodnotí jako trestný čin, a proto Agentura pro ochranu přírody a krajiny ČR (AOPK) podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Věc byla o to nepochopitelnější, že ve škarpě chyběly nejen stopy po příchodu zvířete, ale i krvavá stopa. Takže zvíře někdo zastřelil, zvedl a u Konětop potom odhodil. Přesto nakonec nikdo nezjistil, kdo chráněného a zdravě vypadajícího vlka zabil. „Policie věc odložila,“ krčí dnes rameny Karolína Šůlová, mluvčí AOPK.

 Vlčí teritoria v České republice

Druhým extrémem je současná situace v tříhektarovém výběhu Národního parku Šumava. Aby se v areálu, kde může koexistovat maximálně patnáct zvířat a dnes jich už tam běhá čtrnáct, šelmy dále nemnožily, vlčice dostávají antikoncepci. Do budoucna možná dojde i ke kastraci samců, jíž se dnes veterináři brání. Vedení správy národního parku takové zásahy do přirozeného života zvířat hájí i tím, že vlky z Návštěvnického centra Srní si nikdo nechce odkoupit. Aby je tak nemuseli zabíjet, nenechají je ani rodit.

Oba tyto póly současného soužití Čechů s ohroženými šelmami ukazují, že nejde zrovna o zdravé partnerství. Jako by se od 5. března 1914, kdy v Beskydech Antonín Bocek či František Jesch zastřelil posledního vlka v českých zemích, úplně zapomnělo na to, že divoké šelmy do naší přírody patřily. A jako její součást byly stavy lovci regulovány.

Za oněch posledních 105 let se nicméně krajina i kvůli komunistickým plánovačům razantně změnila. Plocha lesů se sice pomalu zvětšuje, čímž se opticky rozšiřují působiště zvěře. Jenže turistický ruch se převážně v horách dostal na kdysi nečekanou úroveň, renesanci zažívá i pastevectví a venkovní chov ovcí a koz. Dřívější samoty s minimálním ruchem vystřídaly penziony s celoročním provozem. Příroda se daleko víc otevřela byznysu a turistům. Což už nemá nic společného s realitou, z níž vlci před 105 lety zmizeli.

Chápeme a rozumíme

Pro republiku o rozloze 7,9 milionu hektaru nevypadá zhruba sedmdesátka vlků, která tu aktuálně podle odborníků žije, nijak nepřehlédnutelně. Zásadní potíží je ale rozparcelování území, kdy se dříve celistvé oblasti tříští do menších segmentů. Což znamená, že zvířata se chtě nechtě objeví i v místech, kde hospodaří člověk. A kde na ně čekají i velmi jednoduché kořisti. Přestože podle řady výzkumů činí většinu potravy vlků – až 98 procent – divoce žijící zvířata.

„Pro rovnováhu v naší krajině jsou potřeba jak chovatelé hospodářských zvířat, která ji pomáhají udržovat bez náletových dřevin, tak vlci. Jsou výborní lovci a mohou pomáhat regulovat přemnožené divoce žijící velké býložravce a prasata divoká, která způsobují značné škody zemědělcům i lesníkům,“ doplňuje Kateřina Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Pokud podobná slova zazní v přítomnosti chovatelů ovcí z Broumovska či severozápadního pohraničí, žádné příjemné reakce se člověk nedočká. Těmto farmářům vlci pravidelně trhají stáda. A na Šumavě k tomu dochází i přesto, že hajní s ochránci přírody nechali ladem rozsáhlé zóny, kde se neloví a kde vlci mohou strhnout třeba i statného jelena. Zemědělci namítají, že zabít ovci či kozu je pro šelmy mnohem snadnější a atraktivnější než se pustit do souboje s vysokou.

 Škody způsobené vlky

Proto tlačí – nyní i u soudů – na to, aby stát opět povolil lov vlků. Argumentují příkladem Slovenska. Tam už mnoho let funguje odstřel vlků podle kvót. Zatímco v myslivecké sezoně 2012/2013 byl schválen odstřel 130 zvířat, když skutečně jich ulovili 150, v sezoně 2018/2019 slovenští myslivci skolili 31 vlků ze 70 možných.

Ochránci přírody se na věc dívají z opačné strany. Odmítají jakýkoliv tlak na šelmy. Místo toho by chtěli pomoct zemědělcům v ochraně stád. „Chápeme, že je pro chovatele těžké vidět svá zvířata napadená velkou šelmou. Rozumíme tomu, že zavádění ochranných opatření je pro mnohé komplikací,“ reaguje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. I proto je podle něj možné čerpat až stoprocentní dotaci na zajištění stád. Konkrétně to znamená: ideálně plně elektrický plot jako síť nebo čtyři až pět drátů natažených nad sebou, položené pletivo vně ohrady či drát s elektrickým napětím patnáct až dvacet centimetrů nad zemí, aby se šelma k ovcím neprohrabala.

Výtky zemědělců, že ani sebelepší ochrana vlky neodradí, Pelc odbíjí: „Zkušenosti z Německa ukazují, že správně nainstalovaný a udržovaný ohradník zajistí až 80procentní ochranu před útokem vlka, společně s pasteveckým psem lze docílit až 95procentní ochrany.“

 Vyplacené náhrady škod způsobených vlky

Že návrat divokých šelem do české přírody je velmi rychlý a nikdo zatím neví, jak má reagovat, dosvědčuje fakt, že teprve nyní ministerstvo životního prostředí spolu s resortem zemědělství připravují program péče o vlka. Ten nastaví pravidla, jak se ke zvířatům chovat, nebo upřesní pomoc zasaženým chovatelům. „Doporučuje i legislativní změny – například zahrnutí vícenákladů (veterinární posudek, kafilerie, náhrada za zaběhnuté kusy, proplácení škod u farmových chovů jelenovitých) do systému vyplácení náhrad či úpravu dotačních pravidel,“ informuje AOPK.

I když se původně zdálo, že ochránci přírody nechtějí o střílení nic slyšet, program péče nakonec tento bod obsahovat bude. Skolit bude možné vlka chovajícího se „nestandardně“. Tedy v situacích, kdy napadne člověka nebo se opakovaně pustí do stáda v zabezpečené ohradě.

Základní poučka je však jasná. Šelma potřebuje dostatek prostoru a její česká populace je závislá především na vývoji situace na Slovensku. Vladimír Hanzal z AOPK, který má na starost sledování stavu druhů živočichů, sumíruje: „Vzhledem k požadavkům druhu i jeho populační dynamice je nezbytné pro účinnou územní ochranu vymezit území ve velikosti řádově desítek až stovek kilometrů čtverečních. V těchto lokalitách je nutné omezit některé formy hospodářského využití a zachovat klidové zóny s minimálním rušením.“

Blízká setkání

Před Českou republikou se nyní vykrystalizovala zásadní otázka. Jak se popasovat s návratem divoké zvěře včetně vlka, medvěda, rysa či kočky divoké. Je zjevné, že kompromisy nejsou příliš možné a že připravovaný program péče o vlka nevyřeší všechno.

Jak přitom ukazuje pohled do historie, v uplynulých staletích byl vlk běžnou součástí krajiny. Nejvíce šelem v českých zemích žilo nejspíš v 17. století, čemuž odpovídají i počty ulovených kusů. Jen v rožmberském panství okolo Českého Krumlova lovci podle údajů badatele Otakara Kokeše mezi lety 1621 a 1650 skolili čtyři stovky vlků.

V současné filozofii krajiny už ale vlk místo nemá. Prostě se na něj zapomnělo. Její poměrně kapesní velikost nedovoluje vytvářet kdovíjak velké zóny, v nichž by se smečky držely.

 Jak se vlci střílejí na Slovensku

Hospodáři, správci chráněných oblastí, zemědělci i podnikatelé a obyvatelé příhraničních oblastí se musejí shodnout na tom, jestli chtějí mít ze svého okolí prostor, jehož hlavním účelem bude zisk, nebo uzavřenou oblast vhodnou pro divoký život šelem. Jestli se tedy zakonzervuje dnešní stav, či se určitá území vybydlí, aby vlci v Česku zůstali a množili se.

Návrat vlka do přírody je hezká idea, ale něco to bude stát. Český postoj ke krajině, již trápí i mnohem zásadnější a stále neřešené potíže, však dokládá, že typicky polovičatá řešení jako podávání antikoncepce či nepochopitelně zabitá zvířata hned tak nezmizí.

A jak ukazuje rok starý příběh z krkonošského hotelu Velveta, blízká setkání ohroženého druhu občas čekají i turisty.

Přečtěte si také:

Peníze na dřevo: české lesy decimuje i přemnožená zvěř

České lesy ničí i klikoroh

Co bude, až nebude les. Česko se musí připravit na léta bez smrku

Více než malé množství zvěřiny. Myslivci budou moci prodávat více masa

Ohodnoťte tento článek
Diskuze