Tlustý pancíř už nestačí. Aby mohly posádky tanků přežít na bojišti 21. století, potřebují „glass cockpit“ jako v letadlech - Euro.cz

Přihlášení

Tlustý pancíř už nestačí. Aby mohly posádky tanků přežít na bojišti 21. století, potřebují „glass cockpit“ jako v letadlech

,
Tlustý pancíř už nestačí. Aby mohly posádky tanků přežít na bojišti 21. století, potřebují „glass cockpit“ jako v letadlech
Zdroj: Rafael Advanced Defense Systems / CC BY-NC-ND
  • Aktuální konflikty na Blízkém východě ukazují, že i moderní tanky mohou být na bojišti relativně snadno zranitelné

  • Rizikem je zejména nedostatečný výhled ven

  • Řešením by mohla být technologie takzvaného glass cockpitu, která sází na kombinaci kamer připevněných na stěny tanku, velké obrazovky a rozšířenou realitu

Termín „glass cockpit“ neboli česky „skleněný kokpit“ není sám o sobě nic převratného. V rámci letectví se používá již hezkou řádku let. Využívají ho piloti vojenští, dopravní i amatérští. Nyní se však vyvíjejí také aplikace pro pozemní vojenskou techniku včetně tanků. Hned několik dodavatelů takových řešení by se mohlo zapojit do „modernizační ofenzívy“, kterou aktuálně vede na všech frontách Armáda České republiky (AČR).

Není tajemstvím, že technika našich ozbrojených sil už spoustu let přesluhuje. Nadzvukové Gripeny sice nevycházejí ze srovnání s letouny ostatních členů NATO úplně nejhůř, to je tak ale asi tak všechno. I na začátku třetí dekády 21. století naši vojáci stále jezdí, a nikoliv jen tu a tam, starými sovětskými UAZy, jež se začaly vyrábět před 50 lety; na bojišti se musí spolehnout na slavná, leč podobně archaická BVP-2, a k zastrašení potenciálních nepřátel jim musí stačit 116 tanků T-72 (z nichž jen čtvrtina prošla modernizací), které zažily už irácko-íránskou válku.

Hrozba jménem RPG

Zejména tanky naší 7. mechanizované brigády patří mezi nejslabší články výzbroje české armády. Pokud by došlo na nejhorší, příliš šancí na úspěch by v reálném boji neměly. Nejde přitom jen o samotné porovnání bojových schopností s modernějšími pásovými obrněnci. Původně sovětské T-72 jsou zranitelné i vůči méně nápadným a ne až tak sofistikovaným nástrahám – prostým ručním protitankovým granátům, takzvaným RPG.

Jako nůž radikálem. CIA likviduje teroristy „bombami“, které místo výbuchu cíl rozříznou

Jak připomíná server CZ Defence, dnešní konflikty na Blízkém východě, do nichž je Česko coby člen Severoatlantické aliance zapojeno, se od těch dřívějších odlišují mimo jiné tím, že v nich dochází k opakovaným povstaleckým útokům vedeným „obyčejnými“ ručními zbraněmi. Ukazuje se, že zejména v ruinách kdysi prosperujících měst jsou tanky (nutno podotknout, že nikoliv české, protože ty už hodně dlouhou dobu zůstávají doma) velmi zranitelné. Posádky totiž moc dobře nevidí, co se děje kolem nich. Rozeznat útočníka ukrytého v sutinách zničeného domu je vzhledem k omezenému výhledu ven tvrdý oříšek. Tím spíš když, na patřičnou reakci má taková posádka zpravidla jen pár sekund.

Podobný problém řeší v současnosti většina koaličních armád. Řada z nich přitom disponuje o poznání vyspělejší technikou, než je ta naše. Řešení ale existuje. Je to právě „glass cockpit“.

Skoro jako v letadlech

Základ skleněného kokpitu zpravidla tvoří velké obrazovky umístěné na „palubní desce“, respektive uvnitř pohyblivé věže. Piloti dopravních letadel na takovýchto displejích vidí všechny důležité údaje týkající se letu – počínaje aktuální rychlostí a výškou přes letěný kurz až po polohu samotného letounu vzhledem k všem jeho třem osám či tvar terénu.

V případě tanků by se nicméně nejednalo o glass cockpit v pravém slova smyslu, jako spíše o takzvaný transparentní kokpit. Velké displeje by posádce zůstaly, namísto provozních údajů by se na nich ale promítal skutečný obraz okolí. Přístroje by byly napojeny na infračervené kamery rozmístěné na plášti inkriminovaného obrněnce. Posádka by tak viděla „skrz“, aniž by museli vystrkovat hlavu a vystavovat se tak nepřiměřenému riziku.

Nejmodernější stíhačka má ovládání hlasem a dotykem. Piloti si na něj stěžují stejně jako řidiči aut

Podobnou technologií „vidění skrz“ disponuje například stroj Lockheed Martin F-35 Lightning II, nejmodernější stíhačka současnosti. Na stejném principu pracuje také „průhledná kapota“ vozů Land Rover nebo „průhledný přívěs“ GMC. Brzy by se jí mohly dočkat právě i tanky a ostatní obrněná vozidla pro pozemní síly.

Řešení nabízí Ukrajina i Izrael

Vývojem moderních kokpitů pro tanky se v současnosti zabývá hned několik světových firem, jejichž produkty se nacházejí v různých stádiích rozpracovanosti a navzájem se od sebe odlišují. Společnost LimpidArmor se sídlem v ukrajinském Kyjevě sází na kombinaci hned 16 kamer rozmístěných po „stěnách“ tanku, z nichž putuje signál přímo do tankistových brýlí na helmě. Kamery jsou schopné snímat dění v celém 360stupňovém perimetru, a to jak ve dne, tak v noci. Díky technologii Hololens, vyvinuté americkým Microsoftem, mohou brýle spolupracovat s dalšími do boje zapojenými jednotkami – například bezpilotními drony, které jim z výšky poskytnou tolik potřebnou perspektivu.

Několik úspěšných testů má za sebou rovněž britská zbrojní firma BAE Systems se svým řešením BattleView 360. I to umožňuje vojákům sedícím uvnitř obrněnce sledovat v reálném čase, co se aktuálně odehrává za několik centimetrů tlustým pancířem. Podobně jako v případě ukrajinské technologie se i zde všechno podstatné zobrazuje na displeji umístěném na přilbě. K BattleView lze ale připojit i tablet. Na něm si může posádka zobrazit například aktuální polohu vozidla, a díky tomu lépe promyslet další pohyb na bojišti. Vojáci spolu mohou obraz sdílet. Systém byl úspěšně otestován na švédském pásovém vozidle CV90, společnost nicméně dodává, že jej budou moci používat i jiní obrněnci.

Takto vypadá systém BattleView 360 od britské společnosti BAE Systems
Takto vypadá systém BattleView 360 od britské společnosti BAE Systems

Třetím potenciálním dodavatelem by mohla být izraelská společnost Rafael. Také ona nabízí řešení, které vojákům uvnitř tanku poskytuje dokonalý přehled o tom, co se děje v zorném poli 360 stupňů. Na ovládání systému postačí pouze dva členové posádky, kteří s ním komunikují skrze příslušné dotykové obrazovky. Získané informace mohou být sdíleny nejen s ostatními vozidly zapojenými do bitvy, ale také třeba s drony létajícími vysoko nad nimi. Systém dokáže identifikovat nastražené výbušniny i jednotlivé cíle. Specialitou izraelského řešení je skutečnost, že 360stupňový pohled lze doslova rozdělit na dvě části, což v praxi znamená, že posádka může disponovat jedním 180stupňovým výhledem vpředu a druhým vzadu.