Pokus o praktické osvobození ženy v sovětském Rusku dopadl katastrofálně. Muži utekli od rodin a děti zůstaly na krku opuštěným ženám bez výživného.
Pověstem o Amazonkách radši nevěřte, stejně tak ani zasvěceně se tvářícím teoriím, že minulost lidstva patřila matriarchátu. Dnešní feministky by možná nebyly až tak nadšené, kdyby přihlédly k dobovému politickému kontextu. Původní hypotézu popsal ve spisu Das Mutterrecht před více než 150 lety basilejský právník a historik náboženství Johann Jakob Bachofen a na politické uvědomělosti jí o čtvrtstoletí později dodal Bedřich Engels v Původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884).
Matriarchát byl jakási málo pokročilá evoluční etapa, kterou po nástupu usedlého zemědělství vystřídalo hromadění majetku. Místo toho, aby ženy nadále každému dítěti dopřály vlastního tatínka, nastoupily monogamní svazky a patriarchát. Vývoj nezadržitelně spěl přes feudalismus a kapitalistické vykořisťování až k Marxovi s Engelsem, kteří si místo vykládání dali za cíl svět změnit. Pokus o praktické „osvobození ženy“ v sovětském Rusku 20. let minulého století dopadl katastrofálně. Mnozí muži utekli od rodin za mladými ženami bez závazků a děti zůstaly na krku opuštěným ženám bez výživného. Jak říkají Rusové: „Eksperiment ně udalsja.“
Bachofen s Engelsem o domnělé éře matriarchátu spíše spekulovali, než aby svoje hypotézy podepřeli nějakým empirickým poznatkem z evoluční antropologie, případně prokazatelnými archeologickými nálezy.
Tříprocentní menšina
Jen asi tři procenta savců jsou monogamní, často s výrazným pohlavním dimorflsmem, kdy samci bývají typicky výrazně větší a mnohdy i vybavení dalšími znaky (hříva, parohy, zbarvení). Mezi vyššími primáty žijí v párech pouze giboni, kteří jsou ovšem lidem zároveň nejvzdálenější. Gorily žijí v polygamních harémech vedených dominantním samcem, přičemž střídání vůdce bývá občas spojeno s tím, že zabije mláďata po svém předchůdci. Šimpanzi tvoří konkurenční tlupy, které dovedou plánovat něco na způsob dobyvačných výprav, loví jiné druhy pro maso a znají infanticidu (zabíjení mláďat) jak ze strany nepříbuzných samců, tak ze strany nepříbuzných samic. Dominantní samci orangutanů sice žijí osaměle, ale vypadají díky svému mnohem většímu vzrůstu a lícním lalokům úplně jinak než podřízení samci, podobní spíše samicím a polovičního vzrůstu. Betasamci jsou sice tolerováni, ale odborně řečeno, reprodukční úspěch nemají, neboť dominantní samci jsou otci většiny potomků všech samic ve svém teritoriu. Dokud vládnou.
Esej: O diverzitě a inkluzi
Představu matriarchátu z počátků dějin naplňuje jenom jeden druh našich nejbližších příbuzných – šimpanzi bonobo, řešící konflikty velice častými intimními kontakty a francouzskými polibky. V takovémto prostředí a za přítomnosti většího počtu potenciálních otců není paternita jasná bez genetických testů ani v zoologických zahradách.
Lovci savců a sběrači měkkýšů
Evolučně jsme od nich vzdáleni několik milionů let, ale současné antropologické výzkumy mezi lovci a sběrači nepotvrzují ani tak existenci matriarchátu, jako spíše rovnost mezi pohlavími založenou na dělbě práce, která závisela na ekosystému, v němž naši předci žili. Společnost, která získávala převážnou část energetické potřeby sběrem měkkýšů na mořském pobřeží v oblasti, kde nejsou konkurenční predátoři, se nutně odlišovala od té, která se živila lovem velkých savců, kde síla a agresivita byly zapotřebí a šelmy braly člověka jako kořist.
O mimořádné ekologické plasticitě lidí, kteří byli schopni se přizpůsobit všemu, počínaje Afrikou až po Arktidu nebo Austrálii, není pochyb, ale také z toho nebudeme vyvozovat, že postavení žen bylo kdysi všude podobné, protože nemohlo být.
Přečtěte si o sexismu v Silicon Valley:
Noční můra místo práce snů: v Silicon Valley vládne testosteron
Podstatné je zjištění, že dodnes vidíme mezi velmi odlišnými etniky různě rozesetými po světě ta, která dávají ženám výsadní postavení, v kulturách, jež jsou usedlé, zemědělské a znají akumulaci majetku. Když se majetek hromadí a dědí po přeslici, je to samozřejmě hluboce v rozporu s tím, jak viděl vývoj Bachofen nebo Engels, ale o to je to pozoruhodnější.
Matriarchát ve světě
| Hopiové, Zuniové – jihozápad USA |
|---|
| Jedna z nejznámějších matriarchálních společenství najdete mezi Pueblany, indiánskými kmeny žijícími v patrových hliněných komplexech na území dnešní Arizony a Nového Mexika, například Zuniové nebo Hopiové. Ženám patří obyd lí i zemědělská půda, muži bydlí se svými manželkami de facto u tchyně, ale významnější roli v řízení domácností sehrávají strýčkové (bratři matek). |
| Akanové – Ghana a Pobřeží slonoviny |
|---|
| Akanská společnost není klasický matriarchát, ale postavení mužů je odvozeno od jejich mateřské linie. Není možné si vzít za manželku ženu ze stejné mateřské linie, ovšem manželka, jež je z jiné linie, patří k jinému klanu. Dědictví přechází nikoli z otce na syna, ale na synovce po sestře. Opravdu jsem se snažil pochopit ekonomickou logiku tohoto schématu dědění majetku, ale dosud se mi nepodařilo najít jeho smysl. Z hlediska akumulace kapitálu mi to vždy vycházelo jako velmi demotivující, což samozřejmě neplatí pro matriarchát jako takový, ale dovedu si představit matriarchát, který je jednoznačný, třeba po nejstarší/nejmladší dceři, cokoli si o tom myslíte. |
| Khásiové, Garové, Najárové – severovýchodní Indie |
|---|
| U etnika Garo dědí majetek po matce nejmladší dcera, čímž je alespoň zajištěno, že se nedrobí. Společnost nežije v matriarchátu, protože vybraný manžel majetek spravuje. U starších dcer je to komplikované, muže v podstatě musí „ulovit“ a proces představuje několik iterací českého „únosu nevěsty“, akorát přesně naruby. Nedozvěděl jsem se, jak řeší situaci, kdy dcery prostě nejsou, ale nějaký defaultní scénář mít musejí. |
| Mosuové – jihozápadní Čína |
|---|
| Mosuové jsou sice nepočetné, asi čtyřicetitisícové tibetobarmské etnikum v miliardové Číně, ale těší se mimořádné pozornosti majoritní čínské společnosti. Především díky svému svéráznému životnímu stylu, kdy ženy volí „průchozí partnery“ na jednu noc i delší angažmá podle svého uvážení, takže tradičně ani nerozlišovaly otcovství dětí, a matrilineárnímu dědění majetku. Majoritní Chanové za nimi jezdí jako turisté-voyeuři. Vyplácí se to, ale tradiční společenství upadá. V matriarchálních společnostech žijí i další etnika na pomezí jižní Číny a Indočíny, například Jao, Miao nebo Tan. |
| Minangkabau – Sumatra Minangové |
|---|
| Minangové jsou početné etnikum (asi osm milionů) ze západu centrální Sumatry, které má vyspělou materiální zemědělskou kulturu včetně velmi typické lidové architektury, přijalo islám, a přesto nese stopy matriarchátu, kde se tradičně dědil majetek z matky na dceru a potomci mužského pohlaví obvykle zkoušeli štěstí na „vandru“. Minangové hodně ctí vzdělání a jejich diaspora byla a je velmi úspěšná. Také v kulinární oblasti zanechali Minangové stopu: rendang – velmi aromatické, dlouho tažené ragú původně z buvolího masa, je jenom jedním z pokrmů, které Minangové rozšířili po značné části Indonésie a v Malajsii. S trochou štěstí si jej můžete dát i v Praze. |
Dále čtěte:
ČLÁNKY DO MAILU