Kosovo jako první země v Evropě přišla vinou pandemie o denní tisk. Co je nového, se tamní obyvatelé dočtou pouze online - Euro.cz

Přihlášení

Kosovo jako první země v Evropě přišla vinou pandemie o denní tisk. Co je nového, se tamní obyvatelé dočtou pouze online

,
Kosovo jako první země v Evropě přišla vinou pandemie o denní tisk. Co je nového, se tamní obyvatelé dočtou pouze online
Zdroj: Pixabay
  • Ještě loni v Kosovu každé ráno vycházelo pět různých druhů novin. Po nástupu pandemie se ale tiskařské stroje zastavily a dosud nerozjely

  • Zdejší vydavatelství se snaží přeorientovat své novináře tak, aby se sžili se světem online médií

  • To s sebou podle některých odborníků přináší riziko toho, že začnou upřednostňovat rychlost nad přesností, a vznikne tak řada dezinformativních článků, které zejména starší generace nebude s to rozpoznat

Některé důsledky koronavirové krize mohou být skutečně nečekané. Třeba jako když kvůli ní zmizí z celé země noviny. Tedy ty fyzické, tištěné. Přesně to se totiž stalo v ne až tak vzdáleném Kosovu, jež se nachází v samém středu Balkánského poloostrova.

Až do loňského jara vycházelo v tomto bezmála dvoumilionovém státě každé ráno pět různých zpravodajských deníků. Protože se ale celkový počet výtisků řadil spíše k těm nižším, zejména ve srovnání se známějšími plátky prodávanými jinde ve světě, pohybovala se vydavatelství již nějakou dobu na samé hraně ekonomické životaschopnosti. Vypuknuvší pandemie pak tuto tradiční vydavatelskou činnost zcela ukončila. Možná i nadobro.

Krize byla „poslední kapkou, která proměnila Kosovo v jedinou zemi v Evropě, a možná i dál, bez denního tisku,“ cituje server ABC News místního novináře Imera Mushkolaje.

Jedinou možností, jak čerpat zprávy o tom, co nového se u nich doma i v zahraničí děje, tak pro místní obyvatele představuje televize nebo internet, respektive počítače a chytré telefony. Což v případě mladých lidí není sebemenší problém. Horší už to je s jejich rodiči a prarodiči.

Zapomeňte na falešného Obamu či Cruise, deepfakes teď cílí na satelitní snímky. Dle geografů to může mít vážné následky

„Starší generace postrádá svůj hlavní zdroj informací… a zábavy,“ má jasno Mushkolaj. S takovým tvrzením souhlasí i Agron Bajrami, šéfredaktor Koha Ditore – jednoho z mála deníků, které v zemi ještě donedávna pravidelně vycházely:

„Mnoho lidí, především z řad starší generace, by si rádo přečetlo noviny fyzicky. Aby se toho papíru mohli dotknout. To je ale v tuto chvíli ekonomicky nemožné.“

Rychlost není vše

Že se z projede tištěných novin stal v průběhu uplynulých 12 měsíců prodělečný byznys, je podle ABC News zásluha přijatých karanténních opatření, která nutila lidi zůstat doma pokud možno co nejdéle. Trafiky tak přišly o dlouholeté zákazníky, kterýžto jev šel ruku v ruce s úbytkem reklamy.

Také samotné mediální domy se nové době přizpůsobily. A to tak, že začaly své novináře přeorientovávat do světa „onlinu“, který se od klasického pojetí žurnalistiky přeci jen v mnohém liší. Třeba už jen tím, že je v něm kladen daleko větší důraz rychlost. Což ale nutně nemusí být ku prospěchu věci.

Za šíření „fake news“ milionová pokuta. Vietnam zavádí přísná opatření v boji proti dezinformacím

„Technologie přiměla mnoho deníků – dříve tradičních deníků – chovat se, jako by zprostředkovávaly živé vysílání,“ stěžuje se Bajrami. „To si však žádá svoji daň. Daň, která souvisí s profesionálními standardy.“

Podle Mushkolaje taková vydavatelství až příliš nadhodnocují faktor rychlosti a často publikují články, jejichž pravdivost nebyla důkladně prověřena. To vše jen proto, aby předstihla konkurenci. Vzniká tak prostor pro dezinformace, jež zejména starší generace není s to jednoznačně rozlišit od skutečnosti.

Záchrana v nedohlednu

Aby se tiskařské stroje znovu rozjely a lidé mohli opět po více než roce listovat ve svých oblíbených novinách, stačí podle místních žurnalistů málo. Tedy relativně. Návrat denního tisku bude možný tehdy, vloží-li se do celé záležitosti kosovská vláda a podpoří-li místní vydavatelství. Což se však naneštěstí vzhledem k finančním škodám, jaké pandemie v této balkánské zemi, kterou kromě Česka oficiálně uznává ještě dalších 97 států, napáchala, příliš očekávat nedá.

Výjimka, nebo precedens?

Do jak velké míry platí noviny a ostatní tištěná média v době internetu za stále ještě relevantní nosič informací, je otázka, na kterou se nejen lidé z oboru žurnalistiky snaží nalézt správnou odpověď již dlouhé roky. Názory se přitom pochopitelně různí.

„Denní tisk je artefakt, který je už asi sto let pod tlakem elektronických médií, od rádia přes televizi až po internet,“ všímá si Jan Miessler z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. S tvrzením, které hájí oba zmínění kosovští novináři, se rozhodně neztotožňuje: „Noviny jsou dnes horší, ale delší a zároveň dražší cesta, jak získat informace o tom, co se aktuálně děje. Na internetu je aktuálnější a často kvalitnější obsah než na papíře, a je většinou zadarmo.“

Reklamní prostor uvnitř novin je podle Miesslera v současné době de facto neprodejný, takže je jejich vydávání potřeba dotovat. A to si mohou dovolit jen bohatí mediální magnáti. V Kosovu je takových byznysmenů nedostatek, avšak i jinde ve světě jich pozvolna ubývá. Což pochopitelně bude mít dříve či později i patřičné následky.

„Noviny pro „mainstreamové“ publikum jsou v největším nebezpečí vyhynutí, protože jejich publikum již převážně emigrovalo do kyberprostoru,“ tvrdí Miessler. Že by se veškerá „printová“ média v nejbližší budoucnost nadobro z trhu vytratila, si ale nemyslí: „Zdá se, že minimálně některých segmentů trhu tištěných časopisů se tento trend zcela netýká, konzumace delších a hlubších textů je pro řadu čtenářů stále lepší na papíře než na displeji.“