Architektura jako víno. Spojení dvou umění vytáhlo milovníky šťávy z hroznů ze sklepů na světlo

Prapradědeček Vladimíry Mrázové založil pivovar Litovel, ona však jeho lásku k zlatavému moku nepodědila. Osudem se jí stalo víno z jižní Moravy.

Čerstvá absolventka Vysoké školy zemědělské založila v 90. letech spolu se svým mužem jednu z prvních tří vinoték v Česku zaměřenou na prodej pouze přívlastkových a kvalitních vín. A pomalu neměli co jíst. V té době frčela sudová vína a dovoz z Francie, Vladimíra přesto věřila, že se národ naučí pít kvalitu. Když potom přišla nabídka od investorů Tibora Nyitraye a Petera Vajdy, kteří koupili 700 let starou viniční trať s výhledem na Pálavu, aby s nimi a se sklepmistrem Oldou Drápalem mladším vybudovala nové vinařství, neváhala.

Výrobu vína si vzal na starost Oldřich, ona měla za úkol vybrat architekta, vybudovat značku, nastavit obchodní systém. Slovenský podnikatel Peter Vajda přestěhoval v rámci „emigrace chytrých hlav za Mečiara“ jádro svého byznysu do Česka a hlavně byl milovníkem vín a fanda do architektury. Rozhodl se proto, že srdcem jeho vinohradu bude novodobý chrám vína.

Přednost dostal hokej: místo mrakodrapu v Brně vyroste multifunkční hala

A stejně jako bylo filozofií vinařství vymačkat to nejlepší z těch nejlepších hroznů, co nejlepší měl být i dům reprezentující vinařství. Sonberk se stal v roce 2008 prvním výrazným spojením vína a vyhlášeného architekta u nás. A když chce dnes někdo okořenit degustaci zážitkem z unikátní architektury, nemusí do Rakouska, Bordeaux nebo na jiný kontinent. I na Pálavě má co objevovat.

Moderna v objetí hroznů

Vladimíra Mrázová budovala nový brand a souběžně se seznamovala s oborem, který jí z velké části provází dodnes. Oslovovala architekty a snažila se vybrat ty, kteří by byli schopni naplnit jejich vize. „Na základě asi osmi doporučení od profesora Šváchy jsme pozvali do soukromého výběrového řízení dva tehdy již uznávané architekty - Josefa Pleskota a Svatopluka Sládečka. A k tomu dva ,černé koně‘ na přání Petera: autora Tančícího domu Vlada Milunice a zkušeného Miru Hermana ze Slovenska,“ vzpomíná Mrázová. Dopadlo to lépe, než všichni čekali. Vinařství Sonberk vzniklo v roce 2003 ve starém sklepě, o pět let později otevírali nadčasový dům, který dnes zdobí etikety lahví a sám o sobě se stal cílem turistů.

Vinařství od pražského architekta Josefa Pleskota, který nakonec partě budující Sonberk konvenoval nejvíc, bere dech. Ne však tím, že by prvoplánově ohromovalo. Do krajiny vlnící se okolo Pálavských vrchů nenásilně zapadá -což byl i záměr architekta. „Protože je to obyčejný barák, nikterak okázalý,“ odpovídá Josef Pleskot s vrozenou skromností na otázku, čím je Sonberk tak výjimečný. Úplně obyčejný ale není. Čím víc se k němu blížíte, tím víc okouzluje, koketuje a nutí návštěvníka usednout na vyhlídkový ochoz, zapomenout na okolní svět a degustovat s pohledem upřeným do nezaměnitelné krajiny pod Pálavskými vrchy.

Když si jde host pro skleničku dovnitř, zjistí, že stavba ze dřeva a betonu není zdaleka tak subtilní, jak působí. Sklepy zanořené do terénu pojmou obří tanky i tradiční dřevěné sudy. Pokud dostal architekt úkol vytvořit stavbu, která bude otevřená, vstřícná i uzavřená, solidní i podbízivá zároveň a bude vyvolávat touhu se sem vrátit, pak jej splnil.

Přečtěte si: Soutěž futuristických mrakodrapů vyhrála vertikální bioplynka

„Původní cíl byl mít co nejlepší víno vyráběné v novém vinařském domě co nekvalitnější architektury, postaveném uprostřed vlastních vinohradů, a to kvůli kvalitě hroznů. Povedlo se. Navíc přinesl nečekanou reklamu přesahující hranice republiky,“ říká se spokojeným úsměvem Mrázová. Je ráda, že čas potvrdil nejen správnou volbu architekta, ale i dřeva jako nosného materiálu, kterému nijak neubližuje.

Popice jsou zvláštní vesnička. Než za nimi uhnete na Sonberk, naviguje vás o 500 metrů dřív ukazatel vzhůru do kopce na Gotberg, další stavbu, kterou nelze po cestě za vinařskou architekturou opomenout. Přes kopec od Sonberku vyrostla o tři roky později mezi vinohrady stavba mladého brněnského architekta Martina Bukolského, která vyniká svou konstruktivní kombinací skla, dřeva oceli a betonu. Bukolský pojal dům jinak než Josef Pleskot. Masivní stavba není zasazena do svahu, naopak se sebevědomě tyčí nad Popicemi. K viničním řádkům ji ukotvují dřevěné trámy vyčnívající z budovy.

Vzhůru do kravínů

Statistiky říkají, že trh s vínem v Česku významně roste. V současnosti je u nás přes 20 tisíc hektarů vinic, což je zhruba 2,5krát víc než před 50 lety. Stoupá i spotřeba na osobu, aktuálně jsme na téměř dvaceti litrech za rok. Celkem se za rok v Česku vypije 2,1 milionu hektolitrů vína. Přibližně tři čtvrtiny pocházejí z dovozu, zbylou čtvrtinu tvoří domácí produkce.

A podobně jako u kávy nebo piva i u vína se Češi začínají více zajímat o původ a kulturu konzumování. Vinařská turistika se stala v posledních letech zajímavým fenoménem. S rostoucí oblibou se pití vína pomalu přesouvá z malebných vesnických sklípků na slunce. Lahodná chuť nemusí být nutně vykoupena sezením ve vlhkých, chladných a tmavých místnostech, které byly tak příhodné pro výrobu vína.

Dnes už to s novými technologiemi není potřeba, a navíc přibývá lidí, kteří kouzlo historie a zvuky cimbálovky bez výčitek vymění za modernu. Výroba vína je svého druhu umění, architektura také a na Moravě se ukazuje, jak může být jejich spojení přínosné i v marketingu a v turistice.

Praha papírová. Obytný Nuselák či věžáky na Příkopech zůstaly jen na rýsovacích prknech

„Dobrý vinař s vizí vnímá potřebu propojení kvalitního produktu s vhodnou prezentací. Ví, že ke kvalitnímu vínu patří odpovídající prostředí distribuce i konzumace. Už nestačí návštěvníka vinařství jen tak vtáhnout do sklepa k sudu, je nutné poskytnout mu další přidanou hodnotu ve formě příjemného prostředí, dobré gastronomie atd. Vinaři se stále častěji obracejí na architekty, aby zajistili svým vínům důstojný stánek a získali prestižní postavení na trhu,“ říká Petr Dýr, který přednáší na brněnské architektuře.

Současnost vede vinaře spíše k budování nových vinařských domů v krajině, ve vinici než k rekonstrukcím starých sklepů a objektů. Je to dáno novou technologií řízeného kvašení a hlavně kapacitními možnostmi. Do původních sklepů se už prostě nevejdou…

Moderní dominanty uprostřed vinohradů krajině někdy prospívají, jindy ne. Dýr by raději viděl stavby menších rozměrů - reprezentativní prostory, pro výrobu by se podle něho daly zužitkovat opuštěné kravíny, které dál chátrají bez vyhlídek na nové využití. Se svými studenty zpracoval v minulosti dokonce několik studií nového vinařství Lahofer, pro které využili i prostory nedalekého JZD. Lahofer šel ale jinou cestou.

Drzost mezi řádky

I jistá dávka drzosti stála za tím, že nové vinařství Lahofer na Znojemsku, mimochodem založené v roce 2003 stejně jako Sonberk, navrhli brněnští architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof.

Ambiciózním třicátníkům, kteří se proslavili pavilonem pro Expo v Miláně, se moc líbilo Pleskotovo vinařství Sonberk, a tak si prostě o podobnou zakázku řekli. Když zjistili, že o novém sídle uvažuje vinařství Lahofer, neváhali oslovit majitele s tím, že mu za málo peněz nakreslí skicu, a když se mu bude líbit, vzrušující téma zasazení domu do vinice rozpracují.

Prohlédněte si architekturu jako víno:

Všechny
fotografie

Povedlo se. Budova, která integruje návštěvnické centrum, výrobu a reprezentativní i administrativní prostory firmy, začala růst před dvěma měsíci. Konstrukční modul jejich návrhu vychází z šířky vinného řádku a prochází celým domem.

V reprezentativní návštěvnické části dochází ke kolmému průniku vinohradu a archetypálního zaklenutého prostoru, který přímo odkazuje na vinné sklepy. Na rozdíl od Pleskota, který mohl využít úžasný výhled na Pálavu a povýšil vinařství showroomem a galerií na něco víc, Chybík s Krištofem se pokusili u Dobšic vytvořit kulturní a společenské centrum regionu napojené na vinařské stezky. U-rampa v návrhu by měla sloužit jako venkovní aréna pro vinobraní, svatby, letní kina a podobně.

Obelisk a antika

Vraťme se od Znojma zpět k novomlýnským nádržím. Pár kilometrů od Popic nedávno vyrostlo moderní vinařství Obelisk. „Antický chrám“ nechal vyrůst František Fabičovic, jenž v Břeclavi provozuje úspěšnou firmu na výrobu sanitární techniky.

Vinařství prý bylo od mládí jeho koníčkem. „Moji dědové pěstovali víno a já v roce 2016 postupně začal nakupovat vinice a část jich i vysadil. Dnes mám zhruba 32 hektarů a chtěl bych je dál rozšířit. Ve Valticích jako hlavním městě vína u nás jsem také vybudoval moderní vinařskou budovu. Inspiroval jsem se během cest za vínem po Francii a Španělsku,“ tvrdí Fabičovic.

Investor i architekti ale usilovali o to, aby moderně pojaté vinařství zapadlo mezi romantické objekty budované rodem Lichtenštejnů ve volné krajině Lednicko-valtického areálu. Návrh proto čerpal ze stejných tradic a vzorů. „V našem případě je to inspirace antickým chrámem přetransformovaná do téměř abstraktní podoby desky podepřené třemi řadami sloupů - takto vytvořený pavilon stojící na pevném soklu jemně doplňuje zelený horizont s vinicemi,“ dodávají autoři z ateliéru AiD team.

Dům bez inženýrských sítí? Česká firma chce uspět v éře klimatických změn

Všechny
fotografie

Vinařský provoz se majitelé rozhodli skrýt tam, kam patří - pod zem. Degustační a reprezentativní prostory využívají bohatě proskleného horního patra s výhledy. „Tyto dva světy smějí existovat nezávisle na sobě a přitom se zároveň prolínají v prostorách centrálního schodiště, kde mohou návštěvníci pozorovat části vinařské technologie a sudovou část, v níž zrají nejlepší partie vín,“ láká k návštěvě nové budovy Obelisk.

Vinná poezie

Další moderní vinařství vyroste na Pálavě. Zrekonstruovat první výrobu přívlastkových vín v Dolních Dunajovicích se rozhodl majitel Mikrosvínu Mikulov Jiří Kaprálek. Ten vlastní také Zámecké vinařství Bzenec, které vybudoval v roce 2006. Na pomoc si povolal Vladimíru Mrázovou, která se tak opět ocitla v roli toho, kdo organizuje výstavbu moderního vinařství.

Tentokrát je úkol o něco složitější - vinná novostavba s prostorem pro degustace a bydlení má integrovat pět tradičních barokních sklípků. Vinařství by mělo vyrůst v místě, které působí jako průsečík dvou světů - malebné urbanizované pálavské scenerie a z druhé strany připomíná zelené středomořské kopce porostlé vinohrady. Asi i nezvyklé kouzlo tohoto místa zapůsobilo na architektonickou světovou hvězdu Petera Zumthora, který byl ochoten se zakázky ujmout, moravští vinaři by ale museli čekat, až dokončí jiné projekty.

V Mikrosvínu se nakonec rozhodli, že se porozhlédnou na domácí scéně - do interního výběrového řízení pozvali Martina Rajniše a jeho Huť architektury, Lenku Křemenovou a Davida Maštálku s A1 architects, italský ateliér No Form, O. R. U Jana Hory, Mrva architects. A Pavla Nasadila s FAM architekti.

Jiří Kaprálek považuje dobré víno za prostředek, jak se člověk může spřátelit s přírodou. „Já jsem si dal úkol nepokazit toto výjimečné místo, vylepšit by jej měl architekt,“ říká ten, koho to bude stát pár desítek milionů. Tím, kdo je přetaví v hmotu, bude nakonec Pavel Nasadil, jehož návrh vinařství zaujal nejvíc. „Dát poezii výrobě vína je výzva, která člověka potěší,“ říká pražský architekt.

Hvězdy na víně

Architektonické špičky navrhují stavby pro vinice po celém světě. První příklady moderně pojatých chateau se objevily v Austrálii a v kalifornském Napa Valley. Velmi úrodnou půdou se v tomto ohledu stalo sousední Rakousko, kde najdeme desítky moderních novostaveb. „Svoje“ vinařství mají dnes ty největší hvězdy světové architektury, jako jsou Frank Gehry, Zaha Hadid, Norman Foster i Philippe Starck, Santiago Calatrava nebo Smiljan Radic. Některé jejich výtvory působí jako čistý výhřez ega mezi vinnou révu, jiné se s respektem k podstatě a krajině originálně vypořádaly se zadáním, aniž by na sebe strhávaly pozornost. Každý má ale jiný vkus, posuďte sami.