A8000 postavili v Sedlčanech modlitebnu ve tvaru krystalu. Patří církevnímu spolku miliardáře Radima Passera - Euro.cz

Zprávy

Přihlášení

A8000 postavili v Sedlčanech modlitebnu ve tvaru krystalu. Patří církevnímu spolku miliardáře Radima Passera

,
  • Architekt Daniel Jeništa s kolegy z ateliéru A8000 postavil v Sedlčanech unikátní komunitní centrum, které se skládá z moderní modlitebny a bytového domu

  • Liturgický objekt tvarem připomíná krystal a v průběhu dne mění barvu. Jeho konstrukci tvoří betonová deska

  • Budovu využívá Církev adventistů sedmého dne, jejímž velmi aktivním členem a investorem sedlčanského projektu je podnikatel Radim Passer

  • Originální modlitebna vloni získala v soutěži Stavba roku Středočeského kraje Cenu veřejnosti

  • Bytovka slouží k pořádání společenských a dobročinných akcí

Sedmitisícové městečko Sedlčany díky nové stavbě modlitebny nyní vypadá, jako by vzpínalo ruce k Bohu. Odvážně pojatá budova připomíná krystal sahající k nebi, propojený s organickou oblou linií, znázorňující Zemi. Získ titulu Stavba roku v případě liturgického projektu není zázrakem, ale výsledkem vskutku božského nápadu a tvrdé práce architektů z pražského ateliéru A8000.

Pod komunitní centrum ve středočeské obci, do nějž kromě modlitebny patří ještě bytový dům, kde se organizují například charitativní akce a přednášky, se podepsali Martin Krupauer, Pavel Kvintus, Daniel Jeništa a Stanislava Blažková. Objekt vznikl na přání a za finance třiatřicátého nejbohatšího Čecha, miliardáře Radima Passera. Ten kromě své lásky k rychlým autům miluje především Boha. Patří mezi praktikující členy Církve adventistů sedmého dne a o sobotách často sám vede kázání. Založil křesťanský spolek Maranatha a právě ten modlitebnu v Sedlčanech využívá.

„Já za sebe mám velmi rád rohovou kapli, která svou proporcí a atmosférou až „nutí“ k meditaci a přemýšlení,“ vypráví architekt Daniel Jeništa. On a jeho kolegové pojali celý prostor velmi jednoduše. Nejdříve si museli nastudovat přesnou liturgii církve, aby mohli sál správně přizpůsobit provozu. S úspěchem se setkala pátá verze návrhu. Zatímco bytovka sedí k místní zástavbě a ničím extrémně nevyčnívá, modlitebna tvoří dominantu prostoru. V jednom z návrhů zvažovali autoři i spojení obou objektů do jediné budovy, ale nakonec se rozhodli je postavit proti sobě a vytvořit uprostřed malé náměstíčko. „K modlitebně jsme přistoupili jako k solitérní stavbě s více expresivním výrazem. Vzájemný kontrast mezi nimi vytváří právě zajímavou kompozici, která je propojena v jemných detailech,“ vysvětluje Jeništa.

Prostor a dynamika života

Železobetonová skořepina modlitebny má zvenku tmavou fasádu z hliníkového tahokovu, pod níž se leskne červená folie, která se zbarvuje v závislosti na dopadu slunečních paprsků během dne. Celá budova má relativně strohou siluetu se šikmou střechou ve tvaru krystalu, v níž jsou prosklená okna, která osvětlují kazatelnu. Těžiště budovy směřuje k centru města a dům zároveň uzavírá místní park a tvoří přechod od zeleně k zástavbě. „Pevná hmota, složená z jednotlivých ploch a linií, spojená se zemí, symbolizuje vymezený prostor života. Křivka jako měkký organický prvek, představuje spontánnost a dynamiku života – křivka, jež nás vyvádí z rovnováhy pevné formy. Konstrukčně je modlitebna tvořena trojicí vzájemně do sebe zapřených betonových desek,“ píše studio A8000 v autorské zprávě.

Park působí velmi přirozeně, přesto je to stavba, říkají architekti Veličkovi. Z tankodromu v Českých Budějovicích vytvořili odpočinkové místo

Unikátní exteriér ale představoval pro návrháře oříšek. „Nejvíce jsme bojovali s fasádním pláštěm modlitebny, který je ojedinělým dílem. Původní dodavatel nakonec do realizace jít odmítl, a tak jsme se zhotovitelem museli operativně najít nové řešení. Nakonec se povedlo najít vhodnou alternativu, což ale v průběhu realizace způsobilo nemalé komplikace,“ vypráví člen ateliéru A8000. Že se snaha vyplatila, lze vidět, kdykoli se do měňavé struktury opře slunce. „Fasádní plášť se nakonec, myslím, velmi povedl. Vytváří zajímavé barevné efekty od chladných až po velmi teplé spektrum,“ chlubí se architekt.

Křtitelnice s plastikou

Uvnitř najdeme relativně strohý prostor, kde bílou omítku doplňuje odstín světlého dřeva na lavicích a obložení stěn. Netradiční je však hlavně kompozice, která modlitebnu odlišuje od běžných kostelů. Jednoduchost je dána formou moderní architektury a liturgií adventistické církve, která nemá jasně dané procesy bohoslužeb, což prý architekty vybízelo k minimalistickému řešení. „S duchovní atmosférou pracujeme formou světla a hrou s prostorem. Kupříkladu skleněná plocha nad podiem dodává místu vertikální rozměr. V kombinaci s velkým oknem u vstupu otevírají prostor sálu do exteriéru,“ říká Jeništa. Dodává, že lidé se často bojí náboženských uskupení, která neznají a nerozumí jim. Proto se snažili ukázat vnitřek budovy veřejnosti, která okny a širokým vstupem může spatřit, že se tam neděje nic nekalého.

„Pro většinu populace je termín modlitebna poměrně nový, ale už se začíná vžívat. Obecně stavět v dnešní době sakrální objekt je poměrně kontroverzní téma – část ho přijme s nadšením, části přijde jako zbytečný, zbytku je to jedno. Při komentovaných prohlídkách, kde byla možnost slyšet zpětnou vazbu, lidé reagovali spíše na netradiční formu a pojetí architektury. Jak bude modlitebna přijímána dlouhodobě, asi nejvíce záleží na komunitě sboru,“ vysvětluje architekt. Viditelná křtitelnice, stejně jako množství přirozeného světla, dělá z budovy opravdovou výjimku mezi kostely.

Dominantu prostoru tvoří jednoduchá kazatelna, na kterou dopadá denní světlo skrz otvor ve zkosené střeše. Duchovní během bohoslužeb stojí u křtitelnice mající podobu bazénku, kam pohodlně vleze i dospělý věřící. „Převýšené boční kaple mají naopak navozovat intimní atmosféru malého uchopitelného prostoru. Nejvýraznějším prvkem interiéru je rozměrná dřevěná plastika na podiu, která zakrývá křtitelnici a dodává prostoru potřebnou dynamiku,“ dodává Jeništa. Boční kaple slouží mimo jiné jako sobotní škola nebo se zde koná část čtvrtletních bohoslužeb.

Sdílení naděje

Pod celou budovou se nachází sklepy s technickým zázemím a proti ní stojí druhá část projektu – bytovka. V ní jsou vybudovány čtyři obytné prostory a ve zbytku domu se mohou konat volnočasové akce, například jarmarky a setkání zájmových skupin. „Bytový dům přebírá z modlitebny princip odřezávání hmoty, kde jsou ze základní formy odřezány lodžie, parter a od vnitrobloku je odřezán roh. Hmotově se objekt principiálně odklání od přilehlé rostlé zástavby,“ stojí v popisu stavby od odborné poroty soutěže Stavba roku.

Postavili statek, kde místo dobytka stojí veteráni. Stempel & Tesař architekti navrhli v jižních Čechách moderní verzi venkovské usedlosti

„Společenské centrum i modlitebna budou sloužit ke sdílení naděje, kterou jsme poznali skrze víru v Ježíše Krista. Naděje na plnohodnotnější životy, lepší vztahy, zdravější životní styl i odpuštění. Společenské centrum bude nedaleko centra města tvořit klidný záliv,“ popisuje investor Radim Passer. „V plánu je v jeho těsné blízkosti vybudovat městský park se sportovními prvky a dětským hřištěm. Součástí Společenského centra bude i obchodní jednotka, do které umístíme buď charitativní obchůdek, nebo obchod se zdravou výživou,“ dodává.

Zdraví a humanitární činnost

Passer se studiem A8000 spolupracuje dlouhodobě. Jeho spolek Maranatha se zaměřuje na pomoc potřebným a péči o vlastní tělo a duši. Chce dát věřícím možnost se potkávat a seznamovat i jinde, než na bohoslužbách, a tak pořádá komunitní akce, mezi nimi například odvykačku od kouření a jiných závislostí. Církev adventistů sedmého dne vznikla v Americe v polovině 19. století a do Česka se dostala před více než sto lety. V současnosti patří mezi nejaktivnější a nejrychleji rostoucí náboženské organizace. Její členové očekávají druhý příchod Ježíše Krista a angažují se v humanitární práci. „Nejvíce se asi do objektu propsala samotná historie církve, kde její počátky probíhaly ve velkých centrálních stanech – „šaptó“. Celkově nás velmi zajímala práce se světlem jako nástrojem pro navození sakrální atmosféry,“ dodává Daniel Jeništa. Duchovní genius loci podle něj nejlépe vystihuje prostor hlavního sálu.

„Tím, že se jednalo o soubor dvou staveb, je to pro nás architekty vždy pestřejší práce. Rád bych podobně zajímavých zakázek dostával víc,“ říká. K návrhu má vztah i proto, že se sám považuje za věřícího člověka. Podle slov Daniela Jeništy má lidské bytí duchovní podstatu.

Zároveň tvrdí, že když pomine spiritualitu i architekturu, jako technika ho zaujalo statické řešení stavby, protože celá modlitebna je tvořena prakticky pouze subtilní betonovou deskou s poměrně komplikovaným a zalamovaným tvarem. K tomu má budova široký rozpon a stejně drží jako přibitá – skoro jako zázrakem.