Menu Zavřít

Zlatý důl pro staré evropské elektrárny? Technologičtí giganti rozjíždějí energetickou revoluci, chtějí je měnit na datová centra

Autor: Depositphotos
  • Konec uhlí v Evropě je na spadnutí, do roku 2038 má být uzavřena většina z 153 stále fungujících uhelných elektráren
  • Jejich definitivní konec ale nemusí být jistý, velké technologické firmy plánují některé z nich přeměnit na datová centra s přístupem k elektřině a vodě
  • Energetické společnosti chtějí využít rostoucí poptávku po energii způsobenou rozvojem umělé inteligence, a zajistit si tak lukrativní dlouhodobé smlouvy na dodávku elektřiny pro financování obnovitelných projektů

Konec uhlí v Evropě se blíží – a s ním i nová příležitost. Podle údajů organizace Beyond Fossil Fuels má být do roku 2038 uzavřena většina z 153 stále fungujících uhelných elektráren. Ani to ovšem nemusí znamenat jejich definitivní konec. Některé z nich mají před sebou zářnou budoucnost – velké technologické firmy jako Microsoft či Amazon je plánují přeměnit na datová centra pro další rozvoj umělé inteligence (AI).

„Máte tu všechny potřebné prvky, tedy infrastrukturu, vodu i rekuperaci tepla,“ vyjmenovává potenciální výhody takového záměru viceprezident Microsoftu pro energetiku Bobby Hollis. Právě rychlé zajištění připojení k síti a chlazení vodou představují podle něj v rámci celého AI průmyslu dvě velice úzká hrdla, která další vývoj inkriminované technologie zpomalují.

Digitální proměna

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se svým záměrem u tradičních dodavatelů elektřiny, jakými jsou například německá RWE, francouzská Engie nebo italská Enel, velcí technologičtí hráči narazí, opak je pravdou. Sami dodavatelé totiž věří, že jim podobné plány pomohou nejen kompenzovat náklady spojené s uzavřením těchto elektráren, ale zároveň i získat lukrativní dlouhodobé smlouvy na dodávku elektrické energie, a tím si zajistit financování nových projektů v oblasti obnovitelných zdrojů.

Dle ředitelky Amazonu pro energetiku v regionu EMEA Lindsay McQuadové by proces povolování výstavby datových center ve starých elektrárenských lokalitách mohl být relativně rychlý, a to právě díky již existující infrastruktuře. Nabízí se přitom více způsobů jejich proměny – energetické firmy mohou své pozemky buď pronajmout, nebo na nich datová centra postavit a provozovat samy.

„Nejde přitom jen o prodej nevyužitého pozemku, ale také o stabilní příjmy s vysokou marží. Dlouhodobý obchodní vztah umožňuje snižovat rizika a zajistit potřebné investice,“ dodává šéf globálních partnerství a transakcí RWE Simon Stanton.

Ekonomika datových center je pro energetické společnosti velmi atraktivní, protože technologické firmy platí za nízkouhlíkovou energii až 20 eur (necelých 500 korun) za megawatthodinu navíc. Spotřeba takových zařízení přitom dosahuje stovek megawattů až gigawattů, ba dokonce i více, což znamená, že tento „zelený příplatek“ přidaný k tržní ceně může podle výpočtů agentury Reuters znamenat smlouvy, jejichž hodnota se počítá ve stovkách milionů, potažmo jednotek miliard eur.

Diverzifikace obchodního modelu

Jak by měla proměna evropských uhelných a plynových elektráren vypadat v praxi? Jednou z možností je vytvořit „energetický park“, kde bude datové centrum napojené na nový obnovitelný zdroj energie a na elektrickou síť se spolehne jen v případě nouze. 

V Tibetu začíná stavba obří přehrady za biliony. Čínský megaprojekt děsí sousedy, kapitálové trhy ale jásají
Přečtěte si také:

V Tibetu začíná stavba obří přehrady za biliony. Čínský megaprojekt děsí sousedy, kapitálové trhy ale jásají

Podle odborníků je tento koncept zatím relativně nový, ovšem energetici na něj pochopitelně slyší. Třeba již zmíněná firma Engie hodlá do roku 2030 svoji kapacitu obnovitelných zdrojů a bateriových systémů z aktuálních 52,7 GW téměř zdvojnásobit. Vývojářům datových center navíc nabízí k užití hned 40 lokalit, které se jí po celém světě podařilo identifikovat. 

Většina z nich se má nacházet v Evropě, jedna je v Austrálii, další podrobnosti ale firma v současnosti zveřejňovat nechce. K podobné transformaci svých elektráren se každopádně připravují i ostatní energetické společnosti, včetně portugalské EDP, francouzská EDF či již uvedeného italského Enelu.

Rychlost rozhoduje

Technologické firmy přitahuje na výše popsaném modelu hlavně onen faktor rychlosti. Nové připojení k síti totiž může v Evropě trvat i přes deset let, zatímco v případě přestavby starých elektráren si lze přístup k síti i vodnímu chlazení zajistit mnohem dříve. Ostatně, právě kvůli zdlouhavým povolovacím procesům je kapacita evropských datových center podle údajů Synergy Research Group podstatně nižší než v USA či Asii.

„‚Speed to power‘ je fráze, kterou slýcháme neustále,“ poznamenává trefně šéf výzkumu S&P Global Commodity Insights Sam Huntington. Technologické firmy jsou podle něj ochotné zaplatit za projekty, které mohou být spuštěny rychleji, mnohem více peněz, protože soupeří o podíl na rychle rostoucím trhu. 

Parkoviště jako zlatý důl. Ze solárních přístřešků se stávají elektrárny, které chrání auta a zároveň vyrábějí energii
Přečtěte si také:

Parkoviště jako zlatý důl. Ze solárních přístřešků se stávají elektrárny, které chrání auta a zároveň vyrábějí energii

Hozené rukavice chce mimo jiné využít britská společnost Drax, která hledá partnera pro přestavbu části staré elektrárny v Yorkshire, jež byla částečně převedena na biomasu. Nabízí již zmíněný model, kdy elektrárna dodává elektřinu přímo datovému centru, které v případě potřeby využije i veřejnou síť. K dispozici je zde navíc i zařízení pro vodní chlazení. 

To francouzská EDF si své partnery pro přeměnu dvou lokalit plynových elektráren již vybrala. Konkrétně má jít o projekty ve střední a východní části země.

  • Našli jste v článku chybu?

Kvíz týdne

Retro kvíz: Poznáte historické spotřebiče z našich domácností?
1/12 otázek