Zimní olympiáda v oblasti bez sněhu. Kde a za jakou cenu ho Číňané berou?

14. 2. 2022
Zdroj: Pixabay
  • V okolí Pekingu, kde se koná letošní zimní olympiáda, zpravidla přirozeně nesněží. V oblasti padá velmi málo srážek a mrzne zde jen málokdy

  • Organizátoři Her proto musí čerpat vodu z 65 kilometrů vzdálené přehrady a vyrábět sníh uměle, ten mezitím po většinu času taje. Celkově pak spotřebují asi 1,2 milionu kubíků sněhu

  • Chlazení sněhu vyžaduje spoustu energie. Ještě větší kontroverzi ale způsobil fakt, že kvůli nedostatečným zásobám vody musela vláda přesídlit místní zemědělce do měst

  • Sportovci si navíc na kvalitu umělého sněhu stěžují, je podle nich příliš kluzký a nebezpečný


Průměrná nejvyšší denní teplota v Pekingu dosahuje v únoru šesti stupňů nad nulou. Noci bývají sice chladnější, ale na přírodní sněhovou peřinu to pořád nestačí. Jelikož se čínská metropole přesto všechno rozhodla pořádat zimní olympijské hry (a Mezinárodní olympijský výbor z nějakého důvodu usoudil, že je to dobrý nápad), musí si poradit jinak. Sníh na sjezdovkách zajišťují v místě konání soutěže severozápadě od Pekingu obří rachotící stroje. V dějišti Her jsou úplně všude a není přes ně slyšet vlastního slova – generátorů se tu nachází celá stovka a děl hned tři. Nicméně je to lepší než ticho v šedém okolí sportovišť, kde stojí komíny elektráren, z nichž si na sociálních sítích utahují lidé po celém světě.

Umělé zasněžování patří na olympiádách mezi samozřejmosti. Největší světová sportovní událost se plánuje roky dopředu a nelze ji zrušit kvůli rozmarům počasí, takže teoreticky žádná olympiáda nesmí být závislá na přírodním sněhu. Totéž už platí i pro většinu světových lyžařských středisek.

Zisk za cenu tolerování genocidy. Olympijští sponzoři se marně snaží vyhýbat politice a vzdorovat obviněním aktivistů
Přečtěte si také:

Zisk za cenu tolerování genocidy. Olympijští sponzoři se marně snaží vyhýbat politice a vzdorovat obviněním aktivistů

Podle nedávné studie bude mít kvůli klimatické změně na konci století vhodné podmínky pro zimní sporty dokonce pouze jediné z 21 měst, kde se ZOH v posledních pěti dekádách konaly. Kolísání počasí autoři publikace přisuzují používání fosilních paliv. Jenže právě ta jsou potřeba i na výrobu umělé sněhové pokrývky, a to v množství větším než malém. Navíc při vyšších teplotách sníh logicky taje, a tak stoupá spotřeba vody nutná pro udržování bílé peřiny.

A teď se odstěhujte

Že umělý sníh dokáže být nebezpečný a při náročných úkonech se na něj nedá moc spoléhat, vědí i sami sportovci - a také si na to často a hlasitě stěžují. Veškeré naříkání ale stejně nakonec přichází vniveč, neboť v oblasti okolo Pekingu se přírodní sníh obvykle nevyskytuje. V Jen-čchingu, kde se závodí v alpském lyžování, a v Čang-ťia-kchou, kde se jede biatlon, za rok napadne v průměru okolo 20 centimetrů sněhu. Ovšem ani s podzemní vodou to zde nevypadá nijak slavně - obecně jí je málo a navíc je znečištěná lidskou činností.

Proto si pořadatelé Her najali původem italskou společnost TechnoAlpin. Ta dostala za úkol vyrobit sníh na pokrytí celkem čtyř venkovních areálů, ve kterých se spolu sportovci z celého světa již desátým dnem utkávají. Pro obsluhu sněžných děl se jedná o velký úkol – při práci pro takovou klientelu si nesmí dovolit sebemenší chybu. „Jsme hrdí, že můžeme být jedinou firmou, která dodává stroje na výrobu sněhu na letošní olympijské hry v Pekingu,“ sdělil CNN Michael Mayr, manažer TechnoAlpinu pro oblast Asie. Prozradil také, že je to vůbec poprvé, kdy sníh pro celou akci zajišťuje právě a jen jedna jediná společnost.

Nicméně její úkol není hodný závidění – podle statistiky Slippery Slopes, kterou sestavila londýnská Loughborough University, se v Pekingu drží během posledních 30 let teploty nad nulou i v zimě. Střediska Jen-čching a Čang-ťia-kchou přeci jen leží ve vyšší nadmořské výšce, a tak je zde situace o něco lepší. Teplota v noci obvykle klesá k minus deseti stupňům a její maxima přes den se šplhají jen kousek nad nulu. Problémem nicméně je, že zde panují podmínky jako na poušti.

Na lyže do pouště. Země Blízkého východu lákají turisty na horská střediska i kryté svahy
Přečtěte si také:

Na lyže do pouště. Země Blízkého východu lákají turisty na horská střediska i kryté svahy

„Jsou tam stromy a vegetace, ale není to alpský les. Je to vegetace pro sušší klima,“ popsal typické charakteristiky podnebí v čínských horách deníku The New York Times Florian Hajzeri, který po čtyři roky dohlížel na projekt zasněžování. Proto organizátoři museli postavit 65 kilometrů dlouhé potrubí za 60 milionů dolarů, jež čerpá vodu z městské nádrže Paj-che-pao do řeky Kuej-šuej. Ta bývá v zimě vyschlá, a tak v tomto ročním období představuje pro místní farmáře jediný zdroj vody právě zmíněná přehrada.

S tím si však čínská vláda žádné starosti nedělala. Ve snaze nenechat nic náhodě rozhodla o přesídlení farmářů do městských bytů. Ostatně, nejedná se o nic nového - to samé potkalo už mnoho jejich předchůdců, jejichž domovina se stala neobyvatelnou kvůli velkým projektům, které měly zásobovat vodou z jihu suché oblasti na severu.

„V regionu, kde v zimě není téměř žádná voda, to určitě bude mít nějaké dopady,“ řekla serveru Bloomberg Carmen de Jong, geografka z univerzity ve Štrasburku.

Obří výrobník ledu

V minulosti bylo umělé zasněžování neodmyslitelně spojené se sněžnými děly a mrazivým počasím. Jenže toho se organizátoři Her ve zdejších nízkých nadmořských výškách příliš nedočkají, a tak musí TechnoAlpin obejít přírodu jiným způsobem. Už tři roky firma vozí na místo obří sněžná děla, větrákové generátory sněhu a chladicí věže. V tréninkovém centru sportovců postavili dokonce celou továrnu na sníh. Jordy Hendrikx, ředitel Sněhové a lavinové laboratoře na Státní univerzitě v Montaně ji přirovnává ke zvětšenému výrobníku ledu.

„V poslední době naštěstí došlo k technologickému pokroku, který umožňuje tvorbu sněhu i při teplotách nad bodem mrazu,“ vysvětluje. „Jen není tak nadýchaný, jak si běžně člověk sníh představuje – má velkou hustotu a hrubou strukturu,“ dodává Hendrikx.

Při tvorbě sněhu je nutné myslet rovněž na další faktory. Vedle vody je to například i spotřeba energie. „Logicky, čím tepleji je, tím víc toho potřebujeme,“ komentuje Mayr. Rozloha zasněžovaného prostoru činí asi 800 tisíc čtverečních metrů a na její pokrytí je dle Slippery Slopes třeba 1,2 milionu kubíků sněhu. Na to padne zhruba 186 milionů litrů vody. Pro představu - jedná se o obsah 800 olympijských bazénů nebo denní pitný režim sta milionů lidí.

Co sportovec, to názor

A co na umělý sníh říkají sami sportovci? Dle francouzského běžkaře Clémenta Parisseho, který na minulých i letošních Hrách získal ve štafetě na 4 x 10 kilometrů se svými krajany bronz, bývá velice kluzký a zledovatělý. Ještě větší výzvu ale tento člověkem vyrobený ,zázrak‘ představuje pro některé jiné sporty.

„Pokud se povrch na freestyle lyžování nafouká z děla během špatné sezóny, stěny jsou příliš pevné a dole vzniká čistý led,“ vysvětlila výzkumníkům v rámci Slippery Slopes skotská lyžařka Laura Donaldsonová. V roce 2002 závodila na hrách v Salt Lake City a k problematice umělého sněhu se kriticky staví dlouhodobě. „Pro sportovce je to nebezpečné. Někteří dokonce zemřeli,“ dodala.

Najdou se však tací, jimž naopak vyhovuje. Třeba jako snowboardistka Zoi Sadowskiová-Synnottová, novopečená držitelka zlaté olympijské medaile z Nového Zélandu, podle níž jí umělý sníh dovoluje „agresivnější styl jízdy“. Její pohled přitom sdílí i 23letý Matthew Cox. „Sníh tady (v Pekingu) je super přilnavý,“ pochvaloval si pro server Yahoo Sports.

  • Našli jste v článku chybu?