Humanoidní roboti už nejsou jen atrakcí technologických veletrhů nebo sci-fi filmů. Díky pokroku takzvané „embodied AI“, tedy tělesné umělé inteligence, se učí chápat okolní svět a přirozeně s ním komunikovat. Není proto překvapením, že dokážou uběhnout maraton, v továrnách převážet materiál z místa na místo, ba dokonce si s lidmi zahrát kostky.
Přesně to na veletrhu Beyond Expo v Macau nedávno předvedl robot AlphaBot 2 od společnosti AI² Robotics sídlící v čínském Šen-čenu, kde kromě ní působí dalších zhruba 200 firem, které se právě na tuto technologii zaměřují. Je to dáno zejména štědrou podporou tamní vlády, která pumpuje nemalé peníze do místních inovačních center či robotických škol.
„V minulosti jsme roboty museli programovat, aby věděli, co mají dělat. Dnes jim to prostě řeknete a oni rozumí,“ popisuje šéf AI² Robotics Jen-tung Kuo v rozhovoru pro CNN. Podle něj se AlphaBot 2 naučil hrát kostky během několika minut. „Stačí mu to pětkrát až desetkrát ukázat – a osvojí si to,“ dodává.
Pomoc s úklidem i péčí o seniory
AlphaBot 2 je zářným příkladem toho, že nová generace robotů se už neučí jen ze statických dat, ale umí vnímat reálné prostředí a díky technologii tělesné umělé inteligence dokáže pochopit lidské pokyny. Podle odborníků jsme na začátku nové éry, kdy se roboti postupně stanou běžnou součástí domácností, kde budou pomáhat s úklidem nebo péčí o seniory.
Pravda, i v roce 2025 je většina současných robotů naprogramována pro rutinní činnosti a používají se především v průmyslových provozech. Podle Harryho Yanga z Hongkongské univerzity vědy a technologie se však směr vývoje postupně mění: „Složitější úkoly vyžadují, aby roboti viděli, chápali a jednali na základě různých situací.“
A právě touto cestou se vydal výše zmíněný AlphaBot 2, který má vlastní model AI a zákazníky v oblasti biotechnologií a průmyslových či veřejných služeb. Například v továrně automobilky Dongfeng Liuzhou Motor Co. nakládá a vykládá materiál, tahá vozíky a lepí štítky na čelní skla. Kuo každopádně věří, že to je teprve začátek, jeho cílem je dostat roboty z továren do domácností.
Hudba budoucnosti?
Nutno podotknout, že většina dnešních robotů zatím technické úrovně potřebné pro běžné domácí použití nedosahuje. Dalším problémem je pak cena. Například hongkongská firma UBTech Robotics sice letos plánuje podle agentury Bloomberg představit domácího humanoida za 20 tisíc dolarů (v přepočtu přes 420 tisíc korun), jak ale její vedení přiznává, sám pečovat o domácnost ještě nezvládne, neboť nemá k dispozici dostatek kvalitních tréninkových dat.
Přesto analytici z Morgan Stanley odhadují, že do roku 2050 by lidé po celém světě mohli vlastnit až 80 milionů humanoidních strojů. Také Kuo má poměrně optimistické představy a tvrdí, že roboti budou brzy umět vařit čaj a uklízet nádobí.
Kolik tyto „služby“ budou domácnosti stát, AI² Robotics neuvádí. Cena robota se prý bude lišit v závislosti na tom, jakým konkrétním potřebám zákazníků bude přizpůsoben.
Jiní čínští výrobci podobné roboty nabízejí dokonce už za méně než 15 tisíc dolarů (necelých 320 tisíc korun), přičemž i cena AlphaBot 2 by do pěti let mohla významně klesnout. Ovšem ani tak se nebude jednat o něco, co by si mohl dovolit každý. „Vyrobit robota je drahé. Takže najmout si někoho do domácnosti (na úklid) bude asi stále levnější a jednodušší,“ míní Yang.
V pečovatelských domech do pěti let
Kromě vysoké ceny musejí výrobci humanoidních robotů vyřešit ještě minimálně jednu další zásadní výzvu, a sice bezpečnost. Pokud by totiž takový robot spadl na člověka, mohl by ho vážně zranit. Zároveň panují obavy o ochranu soukromí, protože roboti s kamerami a mikrofony mohou nechtěně (nebo i záměrně) sbírat citlivá data z domácností.
Kuo sice připouští, že část spotřebitelů může představa humanoida běhajícího po jejich bytě znervózňovat, zároveň ale zdůrazňuje, že jeho firma dělá pro zajištění vysokých bezpečnostních standardů maximum. A také že poptávka roste.
Prvním krokem k masovějšímu nasazení těchto strojů bude jejich využití ve veřejném prostoru. Už letos na podzim plánuje AI² Robotics nasadit své humanoidy na letištích velkých čínských měst, kde by měli pomáhat s organizací zavazadlových vozíků. A do tří až pěti let by se dokonce mohli přesunout i do pečovatelských zařízení.
„Potřebujeme obrovské množství dat, aby si robot osvojil něco jako ,zdravý rozum‘. To by nás mohlo posunout k dlouhodobému cíli, kterým je mít jednoho robota pro každou rodinu,“ uzavírá Kuo.
