Menu Zavřít

VZPURNÝ OSTROV

25. 7. 2001
Autor: Euro.cz

Nový prezident slibuje méně korupce a více liberalizace

Na Tchaj–wanu se odehrál minulý týden malý zázrak. „Ostrov prožil triumf Davida nad Goliášem, rebela nad mocí, mladého nad starým, spravedlivého nad zkorumpovaným, vítězství změny nad ustrnulostí, rozplývá se německý list Süddeutsche Zeitung nad výsledkem tchajwanských prezidentských voleb, které ukončily padesátileté panování Národní strany Kuomintang a vynesly do čela státu vůdce opoziční Demokratické pokrokové strany, někdejšího disidenta Čchen Šuej–piena. „Jeden muž zvítězil nad všemocnou mafií. Zvítězil nad nejbohatší politickou stranou světa (Kuomintang) i nad největší politickou stranou světa (Komunistická strana Číny). Obě prohrály proti dobrým argumentům a příslibu nového začátku, pokračuje v adoraci německý list. Tchaj–wan, který se rozloučil s diktátorským režimem teprve v roce 1988, očividně dozrál do bodu změny. Demokratická pokroková strana vytěžila kapitál z celonárodní únavy z diktátu Národní strany a ze znechucení ze všudypřítomné korupce. „Předvolební boj Kuomintangu byl urážkou inteligence voličů. A také jedním z důkazů toho, nakolik se po půl století vládnoucí strana přežila, shodly se agentury. Čchen získal 39,3 procenta hlasů, druhý v pořadí, odpadlík Kuomintangu a nezávislý kandidát James Sung, 36,8 procenta. Až na třetím místě skončil s 23,1 procenta hlasů dosavadní viceprezident Lien Čan. „Přijde malá revoluce, předpověděly komentáře bezprostředně po ohlášení výsledků. Čerstvý vítr. Přívrženci Kuomintangu, podráždění vytrvalým strašením Pekingu vojenským atakem v případě úspěchu demokratů, vzali útokem sídlo strany v metropoli Tchaj–pej a požadovali okamžitou rezignaci lídra strany a odstupujícího prezidenta Li Teng–chueje. Střety s policií si vyžádaly několik zraněných. Kontinentální Čína, která tvrdošíjně uplatňuje systém „jeden stát, dva systémy a řinčela zbraněmi i při minulých prezidentských volbách v roce 1996, nejprve vítězství nevítaného kandidáta zamlčela. Až se zpožděním vyslala do éteru obvyklé prohlášení o lokálních volbách v jedné z čínských provincií. „Budeme vyčkávat a poměřovat nového vůdce jeho slovy a činy, oznámil nato nečekaně smířlivě Peking. Státní rada nicméně dodala, že nepovolí nezávislost Tchaj–wanu v jakékoli formě. Čchen reagoval pozváním Číny k summitu „rovného s rovným . Americký prezident Bill Clinton vůli patnácti milionů tchajwanských voličů uvítal. A zdůraznil, že Spojené státy budou pokračovat v politice jedné Číny a udržovat s Tchaj–wanem úzké neoficiální vztahy. Japonsko vyjádřilo přání, aby ostrov navázal dialog s Pekingem. Evropa přijala Čchenův triumf jako svěží závan moderní doby. Tisk na starém kontinentě ale nezastírá obavy z budoucího vývoje v oblasti. Tchajwanský parlament, v němž si Kuomintang udržuje většinu, vzápětí zrušil padesát let trvající zákaz přímého obchodu a dopravního spojení s pevninou. Přímé obchodní styky mají být povoleny mezi dosavadním tchajwanským ostrovním předvojem, jenž se mezitím stal rájem pašeráků, a čínskými městy na druhé straně úzkého průlivu. Zákonodárný sbor také schválil přímé poštovní spojení. Čína odpověděla, že vzala rozhodnutí ostrovních poslanců na vědomí. Od diktatury k prosperitě. Odštěpená, z pohledu Číny „neosvobozená provincie Tchaj–wan prošla dlouhým obdobím diktatury k impozantnímu ekonomickému výkonu. Čankajšek, který sem uprchl v roce 1949 z pevniny před komunisty, vládl tvrdou pěstí od roku 1949 až do smrti v roce 1975. Autoritativní režim ale pokračoval ještě třináct let, než skonala další hlava státu, Čankajškův syn Ťiang Ťing–kuo. První rodilý Tchajwanec v prezidentské funkci Li Teng–chuej se ujal vedení Národní strany a zahájil reformy. Skončila přísná kontrola tisku, byla povolena existence dalších politických stran s výjimkou komunistických. Téměř čtyři desetiletí, kdy mohla oficiálně existovat jediná politická strana, zúročil Kuomintang v postavení jedné z nejbohatších politických stran světa. O růst majetku se stará sedm společností, jež obchodují pod jejím jménem. Tyto firmy investují jak na domácí půdě, tak i v zámoří. Obrat stranických firem v roce 1994 činil 1,55 miliardy amerických dolarů. Tchajwanská výrazně neliberální ekonomika se v druhé polovině devadesátých let postupně transformovala. Přísné regule státu, kterými ovlivňoval investice, bankovní sektor i zahraniční obchod, se dále uvolňují, stát odstupuje od vlastnictví v bankách a velkých průmyslových podnicích. Jestliže se Kuomintangu podařilo snížit podíl agrárního sektoru na hrubém domácím produktu z pětatřiceti procent v roce 1952 na pouhá tři procenta, v posledních letech začal výrazně klesat podíl odvětví, jež jsou náročná na pracovní sílu, ve prospěch high–tech. Tchaj–wan se stal významným investorem v kontinentální Číně, Thajsku, Indonésii, na Filipínách, a dokonce i ve Vietnamu. Neutrpěl ani asijskou krizí z roku 1998, což experti vysvětlují jeho konzervativní finanční politikou a podnikatelskou silou. Třicetkrát více. Čínská republika, jak zní oficiální název Tchaj-wanu, zabírá 36 tisíc kilometrů čtverečních ostrovního území ve Východočínském moři. Z dvaadvaceti milionů obyvatel je téměř pětaosmdesát procent potomky čínských přistěhovalců, třináct procent představují Číňané z pevniny. Zbytek jsou původní domorodé kmeny. Nezaměstnanost stoupla za posledních pět let z 1,6 procenta (1994) na 2,92 procenta (1999), odhad na letošní rok počítá s 2,8 procenta. Inflace spadla ze čtyř procent v roce 1994 na méně než jedno procento v roce 1997 a i přes mírný vzestup zůstává pod dvěma procenty. Hrubý produkt činil v roce 1994 240 miliard dolarů (12 702 dolarů na osobu), o tři léta později už 284,7 miliardy dolarů (13 200 dolarů na osobu). Ekonomika, která ještě před šesti lety fascinovala tempem vyšším než sedm procent, poté poněkud zbrzdila. V roce 1998 činil přírůstek HDP „jen 4,6 procenta, což byl nejhorší výsledek za posledních šestnáct let. Od minulého roku hlásí tchajwanský prezidentský úřad odražení ode dna: odhad na rok 2000 překračuje šest procent. Pro porovnání: Čínská lidová republika s pětinou světové populace má sice rovněž solidní tempo růstu, v absolutních číslech jde o jiný výkon. I když hrubý domácí produkt pevninské Číny v loňském roce poprvé těsně překonal hranici jednoho bilionu dolarů, v přepočtu na jednoho obyvatele nedosáhl ani jednoho tisíce dolarů. Což je zhruba třináctkrát méně než v „provincii Tchaj–wan. Vysoká hra patriotů. Čína už léta brnká celé oblasti – o světovém společenství nemluvě – na nervy. Postupně s úspěchem. V roce 1997 získala od Velké Británie nazpátek Hongkong, loni v prosinci převzala od Portugalska Macao. Dnes zbývá už jen Tchaj–-wan, z jehož spolknutí by země za Velkou zdí těžila jak hospodářsky, tak hlavně politicky. Jenomže na Tchaj–wanu panuje poněkud odlišná atmosféra než v obou zmíněných útvarech, jež přešly zpět do čínské náruče. „Hongkong i Macao se vrátit chtěly, kdežto Tchaj–wan se čínské správy obává, vysvětluje komentátor Českého slova a Zemských novin Milan Slezák, který se problematikou dané oblasti dlouhodobě zabývá. Dnešní Tchajwanci jsou podle něj jiní než jejich rodiče, kteří přitáhli na ostrov s Čankajškem. Z těchto prvních poválečných osadníků žijí pouze jednotlivci, krvavé čistky si také pamatuje málokdo. Nová generace, posedlá počítači a penězi, zná jen blahobyt posledních let. „A to, co by je pod Číňany čekalo, viděli mnozí z nich na vlastní oči na pevnině, líčí Slezák. Nový prezident Čchen, který se ujme úřadu dvacátého května, deklaroval odmítavý postoj k čínskému područí ihned po vítězné volbě: „Nechceme být Hongkongem či Macaem číslo dvě. Vojenskou operaci, jež by vedla k přisvojení Tchaj–wanu, většina expertů vylučuje. Čínská lidová osvobozenecká armáda je sice nejpočetnější na světě, ale technicky proti Západu výrazně zaostává. „Navíc – v případě útoku nelze vyloučit zákrok Spojených států, které pojí s Tchaj–wanem bezpečnostní smlouvy, připomíná Slezák. Dobře informované zdroje tvrdí, že Tchajwanci by mohli – v případě včasného zachycení signálu o ataku – zničit až osmdesát procent nepřátelských střel. Číňané, upozorňují však další prameny, mají zase vycvičené týmy specialistů, jejichž úkolem je nabourání se do počítačových systémů rivala. Nebezpečná nejistota. Novinář Slezák ale připouští, že škodit by Čína mohla ekonomicky. „Především vyvoláváním, případně udržováním investiční nejistoty, upřesňuje. Napětí, jež v předtuše Čchenova úspěchu rozdmýchala Čína, se podepsalo na oslabení tchajwanského dolaru. Zasáhnout musela centrální banka, která vyzvala obyvatelstvo, aby nepodléhalo panice. Předvolební neklid se projevil také strmým poklesem kursu akcií na tchajpejské burze. Vláda byla nucena intervenovat nákupem cenných papírů, a to z volných prostředků na penzijních fondech. „Můžeme jít až do výše 16,26 miliardy dolarů, nechal se slyšet nejmenovaný člen vlády. Pokles cen akcií se však nezastavil ani po skončení voleb. Burza zároveň omezila denní „dovolený pokles cen akcií ze sedmi na pouhá tři procenta. Levné cenné papíry oživily zájem investorů a kursy mohly zahájit cestu vzhůru. „Očekáváme posílení práva a odstranění korupce z trhu, institucí a politiky, uvedl pro týdeník EURO viceprezident Americké obchodní komory William Bryson. Zahraniční komunita na ostrově s nadšením uvítala i povolený přímý pohyb zboží a osob mezi Tchaj–wanem a Čínou, dosud možný pouze přes třetí zemi (nejčastěji Hongkong). „Schválení zákona vytváří právní základ pro přímá spojení mezi Ťin-menem a Ma–cu a pevninskou Čínou, než budou povoleny takové styky na ostrově Tchaj–wan, řekl poslanec Národní strany Kuomintang Čen Ťing–pao. „Jinými slovy, Ťin–men a Ma–cu by se mohly stát kanálem mezi Tchaj–wanem a pevninskou Čínou, dodal. Celkovou výši tchajwanských investic, jež přišly na pevninu přes prostředníka, odhadují agentury na třicet až čtyřicet miliard dolarů. Pro a proti. Když krátce po svém zvolení Čchen prohlásil, že nastal posvátný okamžik v tchajwanské historii, a hovořil o překročení období temna, netajila radost třicetiletá učitelka základní školy Wang Žu–ti. „Věřím, že bude bojovat proti korupci. Proto jsem ho volila, prozradila týdeníku EURO. Taiwan News nicméně neopomněly přinést informaci, že právě Čchena vyšetřovala policie v úplatkářské aféře s malajsko–čínským magnátem, který se snažil získat povolení na provozování loterie v době Čchenova starostování v hlavním městě. Paní Čiou, která je majitelkou obchodu s potravinami v jednom z menším měst na jihu Tchaj–wanu, dala přednost Kuomintangu. „Nejdůležitější je pořádek a mír, proto jsem nevolila Čchena. Nechci válku s Čínou, sděluje žena, která pracuje v obchodě sama. Pouze večer jí vypomáhá manžel, který je zaměstnán u stavební firmy. Žena se netají obavami z budoucnosti, založené na další liberalizaci trhu a tržní ekonomice. „Velké obchodní společnosti, jako Seven–Eleven, si mohou dovolit otevírací dobu dvacet čtyři hodin denně. Kromě zboží nabízejí i další služby, jako například zaplacení telefonního účtu přímo v prodejně. V budoucnu plánují i zavedení rozvážkové služby. Mám strach, že nás menší obchodníky zničí, vypráví drobná podnikatelka. Od vlády však ochranu nečeká. „Je to každého soukromá věc, kolik si dokáže vydělat, konstatuje smířeně. Dohody ne, výměna ano. Tchaj–wan, podle Süddeutsche Zeitung „vzácný případ země, která se pokojně proměnila z diktatury v blahobytnou a živoucí demokracii , už dnes naplňuje všechny předpoklady nezávislého státu. Chybí mu jediné: diplomatické uznání. V Evropě s ním udržuje styky na úrovni velvyslanců pouze Makedonie a Vatikán, výčet partnerů pokračuje přehledem afrických a jihoamerických států. Česká republika, kterou nevážou k Tchaj–wanu žádné oficiální dohody, přesto usiluje o rozvoj vzájemných hospodářských vztahů. Jejich pokračování upevňují pravidelné návštěvy českých obchodníků, poslanců a představitelů některých politických stran. Na tchajwanském území pracuje česká ekonomická a kulturní komise, v Praze působí Tchajwansko–český hospodářský výbor. Tchaj–wan protežuje Českou republiku preferenčními dovozními tarify, na jaře 1995 byla zemi udělena kvóta pro export automobilů se sníženým obchodním a celním tarifem. Republika figuruje na seznamu zemí, kterým je poskytována doložka nejvyšších výhod. Českému exportu do Východočínského moře dominují strojírenské výrobky (25 procent), následují sklo, materiály a chemikálie, výrobky ze železa a oceli. V importu převládá elektronika (68 procent), druhým v pořadí je spotřební zboží. V lednu až září 1998 dosáhl tuzemský export na Tchaj–wan obratu 620 milionů korun, což bylo o polovinu méně než v předchozím roce. Dovoz stoupl o 22 procent a činil šest miliard korun. Zatím chybí analýza, zda jsou tato čísla obrazem neschopnosti českých výrobců a obchodníků, anebo dokládají tchajwanskou hospodářskou „obranu . Tchajwanští podnikatelé o sobě dali naposledy vědět v polovině března, kdy projevili zájem o další lokalitu v Pardubicích. V ní chce společnost Foxconn, jež marně usilovala o konkursní podstatu HTT Tesla, dotáhnout do konce původní záměr: spustit výrobu počítačů. Projekt předpokládá investici 50 milionů dolarů, práci v nových provozech by našly tři tisíce lidí.

CIF24

Jedna země, dva systémy? Historie antagonismu mezi Tchaj-wanem a Čínou se začala psát v roce 1949, kdy se po vítězství komunistů v kontinentálním státě uchýlila na ostrov nacionalistická vláda generála Čankajška. Doprovázely ji zbytky armády. Oba rivalové, Čínská lidová republika na pevnině a Čínská republika na ostrově, se prohlásili legitimními představiteli čínského národa. Navrch měl zprvu Tchaj–wan; teprve v roce 1971 byl nucen postoupit místo v OSN sokovi. Většina zemí poté přerušila s Tchaj–pejem diplomatické styky a navázala je s Pekingem. Zbraněmi zaharašila Čína poprvé v roce 1956, kdy celostátní výbor Čínského lidového politického shromáždění přijal rozhodnutí o osvobození Tchaj–wanu vojenskou silou. První střely dolétly na tchajwanské ostrovy Ťin–men a Ma–cu o dva roky později. V roce 1978 byla v nové čínské ústavě zakotvena klauzule o nezbytnosti osvobodit Tchaj–wan. V září 1981 Peking navrhl ponechat na Tchaj-wanu na padesát let kapitalistický systém, podmínkou bylo uznání formální podřízenosti. Tchaj–wan odmítl.V roce 1987 povolila ostrovní vláda návštěvy příbuzných na pevnině, na turistické a obchodní návštěvy se nadále vztahovala omezení. Válečný stav ukončil dekret prezidenta Li Teng–chueje v roce 1991. V červenci 1997 přijal tchajpejský parlament zákon, který umožnil výrazné rozšíření hospodářských styků mezi ostrovem a pevninou. Vzájemná výměna nabrala dech. V roce 1992 dosáhla hodnota vývozu tchajwanského zboží přes Hongkong podle oficiálních údajů 6,3 miliardy dolarů, tchajwanský Úřad pro zahraniční obchod se zmiňoval o 9,7 miliardy téže měny. Čínu navštívilo jeden a půl milionu turistů z Tchaj–wanu. Svár znovu propukl v roce 1994, kdy Tchaj–wan oznámil po tragické smrti turistů v Číně zastavení kulturní a vzdělávací výměny. Turistický bojkot byl posléze odvolán, kulturní nikoli. Vztahy se krátce nato opětovně vyhrotily v roce 1995, kdy Spojené státy umožnily soukromou návštěvu prezidenta Li Teng–chueje ve své zemi. Premiér Lien Čan těsně poté navštívil Českou republiku, kde vedl neformální rozhovor s premiérem Klausem a soukromě se setkal s prezidentem Havlem. Následovala cesta do Rakouska, Maďarska a Německa. Čína protestovala. Obchodní vztahy Číny a Tchaj–wanu i přes prudkou politickou krizi neutrpěly. Výše tchajwanských investic se v lednu až květnu 1995 zvýšila proti stejnému období předchozího roku o 35 procent, obchod přes Hongkong stoupl o téměř 40 procent na 8,7 miliardy dolarů. Přesuny čínských vojáků v následujícím roce, zesilování hlídek vojenského námořnictva a zvýšený počet vojenských letů přiměl o rok později Tchaj–pej, aby uvedl svou armádu do stavu vysoké bojové pohotovosti. K tchajwanským břehům vyrazila americká bojová loď Independence doprovázená dvěma torpédoborci s řízenými raketami. Čína vyjádřila nevoli a zahájila rozsáhlé manévry. V říjnu 1998 přijal prezident Ťiang Ce-min šéfa tchajwanské Nadace pro výměnu přes úžinu Ku Čchen–fua. V létě 1999 však prezident Li Teng–chuej v rozhovoru pro rádio Deutsche Welle uvedl, že ostrov a pevnina jsou „dva samostatné vládní celky , a definitivně tak odmítl politiku „jedné Číny . V novoročním projevu 1. ledna 2000 čínský prezident Ťiang Ce–min ujistil, že se Tchaj–wan stane součástí Číny stejně jako Hongkong a Macao. Li Teng–chuej navrhl obnovení stagnujících rozhovorů. Ubezpečil však, že Tchaj–wan bude dále budovat své mezinárodní kontakty a internacionální status. Před březnovými prezidentskými volbami dal Peking Tchaj–peji, třebaže opět jen verbálně, na vybranou: buď sjednocení, anebo válka. Hongkongský deník South China Morning Post upřesnil s odvoláním na nejmenované pekingské zdroje jako nejzazší termín spojení obou částí rok 2007. První časové návrhy, jež se objevily v interních dokumentech Komunistické strany Číny v roce 1998, původně počítaly s mezní hranicí 2020.

(čtk, iza)

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).