Přicházejí nové služby, jejichž prostřednictvím vás bude možné najít kdekoli
Znělo to příliš orwellovsky na to, aby to mohlo mít úspěch. V roce 2000 zavedl jihokorejský mobilní operátor SK Telecom službu zvanou „hledej přátele“, která umožňuje, aby jiní sledovali každý váš pohyb s využitím signálu vysílaného z vašeho mobilu. V té době hodně lidí pochybovalo, že se někdo nechá takhle stopovat.
Ovšem o pět let později – a po bezpočtu teroristických útoků, zemětřesení a dalších katastrof – se tato služba začíná prosazovat. „Bývala jsem znepokojená, když můj přítel nebral telefon,“ říká pětadvacetiletá účetní Šim Jo-sun, která platí jedenáct centů pokaždé, když zjišťuje, kde je její přítel, „teď si můžu být jistá, že je v práci nebo se účastní nějakého semináře.“
Šim Jo-sun patří mezi více než čtyři miliony Korejců, kteří podepsali smlouvu na různé služby využívající technologie, jež mohou určovat polohu účastníka sítě mobilních telefonů. Jedna taková služba, která stojí tři dolary měsíčně, pravidelně posílá zprávy s vašimi souřadnicemi přátelům a příbuzným, když cestujete. Jiná automaticky pošle textovou zprávu přátelům, kteří se při pohybu po městě dostanou do vzdálenosti přibližně jednoho bloku od sebe. Za 29 centů denně se můžete dozvědět, pokud nějaká osoba není v určitou dobu na určitém místě, a následně zjistíte, kde se pohybovala v předcházejících pěti hodinách. A dvacet tisíc rodičů platí deset dolarů měsíčně za upozornění, když se jejich děti odchýlí z trasy mezi školou a domovem. Korejská informační a telekomunikační asociace odhaduje, že takové služby ročně narůstají o 74 procent, a očekává, že příjmy se do roku 2007 ztrojnásobí na 1,54 miliardy dolarů oproti loňským 500 milionům.
Budoucnost dorazila do Jižní Koreje možná příliš brzy. Jinde to patrně bude ještě nějakou dobu trvat, než budou spotřebitelé příznivě nakloněni myšlence stopování pomocí mobilního telefonu. Ve Spojených státech nabízí společnost Teen Arrive Alive rodičům za 20 dolarů měsíčně službu na sledování jejich dětí. Zatím ji tato společnost prodala jedinému mobilnímu operátorovi - Nextelu.
Ani jiné firmy to nemají lehké. Cingular postupně vyřadil z činnosti sledovací službu nabízenou společností AT&T Wireless, když loni došlo k fúzi obou operátorů. Není divu, protože podle firmy Jupiter Research, zabývající se průzkumem trhu, je za takové informace ochotno platit méně než 20 procent Američanů.
Ukazuje se, že spotřebitelé v jiných zemích jsou k mobilnímu sledování otevřenější. Britská firma The Carphone Warehouse nabízí službu mapAmobile, která za 52 dolarů ročně nabízí rodičům sledování jejich ratolestí vybavených mobilem. A v Japonsku mohou mobilní účastníci podepisovat smlouvy na zasílání esemesek s reklamními nabídkami od obchodních domů, okolo nichž procházejí.
Jižní Korea je ovšem jasně v čele, a to nejen co se spotřebitelů týče. Hvang Joon, který řídí dispečink pro 1500 taxikářů, používá službu, která řidičům vysílá textové zprávy v okruhu jednoho, dvou nebo tří kilometrů kolem místa zakázky. První řidič, který odpoví stisknutím tlačítka na telefonu, zakázku získá. „Tato vynikající a levná technologie nám vyhovuje,“ říká Hvang. Očekává se, že prodeje sledovacích služeb spojených s podnikáním letos v Koreji vzrostou z loňských 43 milionů dolarů více než pětkrát na 248 milionů dolarů.
Udržování soukromí.
Některé z těchto služeb však připomínají Orwellův román 1984 natolik, že to přimělo Soul k aktivnějšímu vystoupení za práva na soukromí zákazníků. Loni v prosinci schválilo Národní shromáždění zákon, podle něhož musejí všechny společnosti pracující s těmito lokalizačními informacemi získat licenci od vlády. Licencované firmy smějí navíc data sdílet jen s lidmi, které určí sledovaní jednotlivci, a sledovaní mají zároveň zajištěn přístup k podrobným záznamům všech žádostí o sledování. Mohou se také kdykoli rozhodnout pro ukončení této služby nebo k dočasnému „zmizení“, když si na svém telefonu zvolí možnost „ukrytí“. „Uvědomili jsme si, že služby, jejichž základem je lokalizace, mají spoustu potenciálu a podnikli jsme kroky na ochranu práv jednotlivců, protože přetrvávaly obavy o soukromí,“ uvádí Pan Sang Kvon, náměstek ředitele na ministerstvu informací a spojů.
Některým lidem to může nahánět hrůzu, ale pro mnohé Korejce větší pocit jistoty, že jiní mohou zjistit, kde člověk je, za to stojí.
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
PŘEKLAD: Jiří Kasl
ČLÁNKY DO MAILU