Na svém vodním hradu v bavorské obci Aicha vorm Wald zemřel místní rodák Albrecht Prinz von Croy (24. června 1938 až 24. září 2020). Uzavírá se tak český příběh aristokratické rodiny, která za druhé světové války na Rakovnicku pomáhala pronásledovaným, sama ale musela v roce 1945 po řádění místního národního výboru utéct do Německa.
„Slabecký zámek zachránilo, že v něm pak vznikla služebna policie, ordinace lékařů a obecní úřad,“ popisuje Petr Čech ze Slabců. Jeho strýc zde vybudoval první mlýn na elektrický pohon v celém Rakousku-Uhersku. A na rodinu von Croyů nedá dodnes dopustit.
Vzpomíná, jak Alexis, otec právě zemřelého Albrechta a poslední majitel velkostatku a zámku ve Slabcích, i v době největší bídy během druhé světové války nechával v mlýně zpracovat načerno obilí pro své zaměstnance i obyvatele z okolí. Alexis často chodil na četnickou posádku i na výslechy gestapa, aby bránil zadržené české občanstvo před nacistickou libovůlí.
Když pak na začátku dubna 1944 seskočil do všetatského lesa u Rakovníka zpravodajský výsadek Sulphur z Anglie, gestapo postupně pozatýkalo a uvěznilo několik lidí z okolí. Rodina von Croyů se opět angažovala a tajná policie řadu ze zadržených propustila.
Ani to však nepomohlo, a když se po konci války stát divoce vypořádával s Němci, revoluční hněv dopadl i na majitele panství ze Slabců. Museli do vyhnanství, včetně sedmiletého Albrechta. Po roce 1948 na zkonfiskovaných rodinných državách hospodařilo místní JZD Rudý Balkán. Albrecht se svým otcem se po roce 1989 začali v Československu objevovat, v roce 1993 si koupil zámeckou konírnu a pustil se do její záchrany.
„Jezdili po bazarech, skupoval kdeco mohl. I stůl, co mu ukradli,“ říká Petr Čech. Z bývalého provozního křídla zámku se pak stala Albrechtova víkendová rezidence.
Před čtyřmi lety se historie alespoň částečně narovnala. Vedení Slabců udělilo Alexisovi čestné občanství in memoriam, uznání převzal Albrecht.
Mimo jiné v něm stojí: „V době ohrožení a okupace Československa v letech 1938 až 1945 bez ohledu na vlastní bezpečí nezištně poskytoval pomoc obyvatelům svého rodného kraje.“
Svého otce přežil Abrecht o osmnáct let. Podle Petra Čecha jeho smrtí pro Slabce skončila jedna velká éra.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
