Menu Zavřít

Účet za rekonstrukci pražského Armádního muzea stoupá k miliardě korun

16. 8. 2020
Autor: MF/Martin Pinkas

Do těchto podzemních prostor se v minulých desetiletích příliš lidí nedostalo. Tedy až na muzejního kotelníka. Právě tady byla uhelna, kde se skladovala „potrava“ pro velký kotel vytápějící celý areál na úpatí žižkovského Vítkova. Pár původních začouzených cihel čekajících na odvoz ještě připomíná dlouhou historii. Už za dva roky by se ale z těchto míst mohlo stát nové srdce celého zrekonstruovaného Armádního muzea Žižkov. „Z bývalé uhelny vzniknou dva přednáškové sály, každý pro plus minus padesát lidí,“ vysvětluje u provizorních dveří Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu, pod nějž pražské muzeum spadá.

Ovšem nejde zdaleka o jedinou novinku, jíž ožije dřív nepřístupné podzemí. Bude tu i hlavní vchod, recepce, šatna, vchod do expozic a velké panoramatické okno ve stropě, kudy už dnes proudí světlo z prosklené hlavní dvorany muzea. „Ze zhruba 1350 metrů čtverečních se po rekonstrukci výstavní plocha zvětší na pět tisíc metrů,“ těší Knížka, který právě s Martinem Kochem, vedoucím projektu, vyráží na prohlídku staveniště zaplněného zhruba stovkou dělníků.

Oba muži už několik měsíců vědí, že předpokládaná hodnota rekonstrukce, která podle schválených smluv činí 723,9 milionu korun, se ještě zvýší. Aktuálně se mluví o několika desítkách milionů, ovšem přesnou sumu zatím nedokáže specifikovat nikdo. „Přes jednu miliardu korun se ale určitě nedostaneme,“ tvrdí dnes Knížek. Do účtu je třeba započítat i 191 milionů, které si vyžádaly nové depozitáře pro uložení žižkovských sbírek.“

Jak poznat historii

Dlužno dodat, že i přes bobtnající rozpočet je Vojenský historický ústav v mnohem komfortnější situaci než v minulosti. A nemusí se tedy obávat, že by mu politici či resortní úředníci penězovod utnuli.

Zatímco během éry Jiřího Borovce, náměstka ministra obrany Martina Stropnického (ANO), resort rekonstrukci vůbec nepřál, dnešní vedení úřadu v čele s Lubomírem Metnarem (za ANO) považuje nutnou modernizaci chátrajícího muzea za jednu z nejdůležitějších obranných investic současnosti. „Je pro nás stěžejním úkolem, abychom Armádní muzeum Žižkov obnovili a vdechli mu na další desítky let nový život. Rekonstruujeme skutečně celý areál, muzejní i správní budovu. Muzeum bude sloužit jako centrální vojenské muzeum České republiky, jehož expozice zahrnou celé naše vojenské dějiny od 9. století až po současné mise,“ upozornil už dříve sám Metnar.

A kdyby někdo pochyboval o tom, jestli třičtvrtěmiliardová investice byla skutečně nutná, má ministr jasnou reakci: „Pro nás všechny jde skutečně o důležitou událost – pro armádu, ministerstvo, především však pro náš stát, Českou republiku a její občany. Je třeba si minulost připomínat, protože kdo nezná svoji historii, má pak problémy se svojí budoucností.“

Komunistické zlepšováky

Když při prohlídce zrekonstruovaných pater s Knížkem a Kochem přijde řeč na příčiny zdražení renovace, zdůvodňují jej tím, že během uplynulých desetiletí neproběhla v muzeu žádná velká oprava. Sanace jsou prý tedy mnohem náročnější a nákladnější, než se čekalo.

Při pohledu na některé inženýrské „zlepšováky“, které komunisté uvnitř funkcionalistického skvostu architektů Jana Zázvorky a Jana Gillara provedli, návštěvníka musí vlastně „těšit“, že se v druhé polovině minulého století velké rekonstrukce armádnímu muzeu vyhýbaly. Takovým mementem je třeba zabedněná skleněná pyramida nad hlavním schodištěm, kudy původně proudilo denní světlo. Slunce tudy nebude prosvítat ani po opravě, projektanti raději nad prosklené stropy umístí osvětlení, jeho jas se bude v průběhu dne měnit.

Za zmínku stojí i beton natlačený do původního odvětrávaní z třicátých let, čímž došlo k ohrožení tisícovek knih v archivu. Ostatně letos je to už 35 let, co podzemní dvoupatrová knihovna dostala největší ránu. Dělníci tu namontovali topná tělesa, ovšem zřejmě je špatně utáhli a během několika dnů knihovnu kompletně vyplavila voda. Záchrana promočených papírových publikací se pak protáhla až do devadesátých let.

Ve velké hale podle plánů vzniká expozice věnovaná druhé světové válce. Vybetonované a strohé prostory už dnes naznačují, že zdejší připomínka holokaustu bude zvlášť skličující a pro návštěvníka velmi intenzivní.

A zatímco některé původní prvky utrpěly po necitlivých zásazích v minulém století nevratné šrámy, muzeum se může stále pochlubit několika specialitami. Jak upozorňuje Koch, budova například nepotřebovala novou fasádu, pouze stačilo speciálním nástřikem ošetřit a konzervovat tu původní. Do originální formy se dostává už i střešní terasa, kde bude fungovat vyhlídková kavárna a kam se vrátí klenutá okna, jež komunisté zabednili.

Ovšem oním místem, které bude centrem celého moderního muzea a už dnes dýchá honosnou atmosférou, je nově krytá dvorana s prosklenou střecha. Právě tohle atrium je možná tím, odkud aktuálně sálá největší vzdušnost, tolik typická pro britské muzejnictví.

Otevřeme v roce 2022

Vedle finální celkové sumy za rekonstrukci zůstává nejasné i přesné datum otevření. Ředitel Knížek opatrně mluví o druhé polovině roku 2022. To by znamenalo, že kvůli rekonstrukci bude muzeum zavřené 48 měsíců – stavební firma Metrostav si jej převzala v září 2018.

První návštěvníci se tak do moderně zrekonstruovaného areálu, jemuž jako vzor posloužila i Královská zbrojnice v Leedsu, dostanou s mnohaletým zpožděním. Když se totiž po roce 2010 začalo o masivní opravě vojenského muzea nahlas mluvit, první plány počítaly, že by se mohlo otevřít ke stému výročí vypuknutí světové války. Reálnější odhady pak uváděly rok 2018, kdy si Česko připomínalo vznik republiky, jako ideální datum pro otevření.

Jenže vize znemožnil nedostatek peněz. A když už se finance našly, ministerstvo obrany si v dubnu 2015 usmyslelo, že stav muzea není až tak tragický a vyčleněné peníze použije jinde. „A co myslíte, že je důležitější, když vojáci nemají ani mundúry?“ ptal se tehdy řečnicky ministr Martin Stropnický.

Antimonopolní úřad však po několika měsících rozhodl, že obrana zastavením projektu chybovala, a ministerstvo přípravy rekonstrukce restartovalo. První návštěvníci si budou moci opravenou budovu s novými expozicemi projít nejspíše v roce 2020. Tedy přesně sto let poté, co do mladé republiky dorazili poslední legionáři z Ruska, plánovalo se tehdy. Ani tenhle odhad nevyšel.

A podobně jako s termíny otevření se čachrovalo i se sumou vyčleněnou na rekonstrukci. Ta kmitala od 300 milionů přes 440 či 600 až po dnešních 725 a poroste dál. Ještě v roce 2015, kdy se mluvilo o finálním účtu v hodnotě 300 milionů, náměstek ministra Borovec tvrdil: „Zastavili jsme nepřiměřeně nákladný projekt a v příštích letech ho budeme realizovat s výrazně racionálnějším rozpočtem.“

CONTENT24

Zpětně se ovšem ukazuje, že váhání Stropnického a jeho úředníků v čele s Borovcem nepřineslo žádné výhody, natož slibovanou úsporu. Muzeum navrch přišlo o všechna důležitá „stovková“ výročí, u jejichž příležitosti mohlo slavnostně otevřít. Knížek, jenž se v mezidobí stal generálem, a všichni jeho kolegové historici však mají jasno: lepší později než nikdy. Po rekonstrukci Národního muzea se tak Česko může těšit na další budovu západoevropského „formátu“.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).