V posledních měsících hýbe světem obchodní válka, kterou svými cly odstartoval americký prezident Donald Trump. U voličů uspěl s proklamací, podle níž chce učinit Ameriku opět skvělou, místo toho se ale zatím zdá, že posloužil spíše Starému kontinentu, tedy minimálně v boji s inflací. Zvyšování tarifů totiž s největší pravděpodobností povede ke zvyšování cen zboží a služeb v USA, zatímco v Evropě by naopak mohly poklesnout. Ať už třeba díky většímu objemu levnějšího čínského dovozu nebo zásluhou silnějšího eura, píše CNN.
Zlevňování zboží a služeb samozřejmě ocení jak spotřebitelé, tak zdejší centrální banky, které tím dostanou prostor pro snížení úrokových sazeb, zatímco za velkou louží to může být zcela opačně. Ostatně, vyšší inflaci v USA předpovídá ve své prognóze i Mezinárodní měnový fond, přičemž je zřejmé, že v takové situaci je snižování sazeb, po kterém sám šéf Bílého domu tolik volá, poněkud obtížné.
Že jsou obavy z růstu cen oprávněné, potvrzují i některé velké firmy, jež chtějí náklady na Trumpova cla přirozeně přenést na americké zákazníky. V takovém tónu se nechal slyšet třeba generální ředitel Adidasu Bjørn Gulden, když během dubna uvedl, že zvýšené náklady kvůli vyšším tarifům „nakonec povedou ke zvýšení cen“ ve Spojených státech. Zároveň ujistil, že mimo USA německý výrobce oděvů a obuvi nic podobného neplánuje.
Celní válka podruhé
Velkou pravděpodobnost následného růstu inflace potvrzuje i studie z roku 2019, na níž se podílela Mary Amitiová z Federální rezervní banky (Fed) v New Yorku, která zkoumala dopady cel z prvního Trumpova prezidentského období. Analýza ukázala, že se inkriminované tarify promítly do cen dováženého zboží v plné výši, přičemž dovozce tehdy v tomto ohledu „podpořili“ i domácí výrobci, kteří zkrátka chtěli využít situace.
Dosud Trump uvalil cla na dovoz zboží téměř ze všech zemí světa. Samotná Evropská unie však zatím nereagovala a jen slovně pohrozila omezenými odvetnými opatřeními. Řečeno jinak, Brusel je ochoten se Spojenými státy vyjednávat, přičemž i kdyby na odvetná cla nakonec došlo a ceny amerických výrobků vzrostly, dopad na evropskou inflaci by byl tak jako tak menší než v případě inflace americké.
Důvodem je fakt, že Unie by uvalila cla pouze na jednu zemi. To je v ostrém kontrastu s Trumpovým „maximalistickým přístupem“, uvedl pro CNN hlavní evropský ekonom v Nomury George Buckley.
Čínské zboží mění směr
Buckleyho názor sdílejí i další experti a ekonomové, přičemž současné dění v globálním obchodě podle nich může vyústit v zásadě ve čtyři hlavní scénáře. Tím prvním je podle šéfky Evropské centrální banky Christine Lagardeové pravděpodobná snaha o přesměrování čínského vývozu z USA do Evropy.
„Předpokládejme na okamžik, že cla mezi Spojenými státy a Čínou zůstanou vysoká. V Číně bude docházet k nadprodukci zboží, které se bude snažit prodat jinde, třeba právě v Evropě. To by ceny snížilo,“ řekla v rozhovoru proWashington Post Live.
Ostatně, k něčemu podobnému vlastně dnes již dochází. Jak totiž s odkazem na data platformy Project 444 zabývající se problematikou dodavatelských řetězců napsal Fortune, v týdnu po 14. dubnu, tedy 10 dní po Trumpově takzvaném Dni osvobození, se meziroční objem dováženého zboží z Číny do USA propadl o takřka 30 procent.
Klesá dolar, ceny energií i důvěra spotřebitelů
K dalším faktorům, jež mají evropským zemím v boji s inflací pomoci, patří Trumpovy nečekané otočky ohledně vlastních cel. Ty odrazují investory od amerických aktiv i dolaru, zatímco euro se v jejich očích naopak stává o to atraktivnějším. A silnější měna samozřejmě zlevňuje dovoz, což ve svém důsledku vede k vyšší konkurenci a snižování cen na trhu.
Kroky současné americké administrativy ale mají mimo jiné dopad i na trh s energiemi. Také na něm panují obavy ze zpomalení globální ekonomiky, což je dobře vidět třeba na ceně ropy – severomořský Brent od začátku dubna zlevnil (i z důvodu dalších okolností) již o pětinu, takže jeden barel je aktuálně k dostání za méně než 60 dolarů (1 320 korun). Na takovou cenu se ropa naposledy propadla v únoru roku 2021. Kromě černého zlata navíc klesají i ceny plynu, přičemž v Evropě se tak děje rychleji než ve Spojených státech.
Aby toho nebylo málo, obavy ze slabšího ekonomického růstu, ve spojení s mimořádnou nejistotou, která na trzích nyní převládá, samozřejmě dopadají i na jednotlivé firmy, jež z tohoto důvodu omezují investice. A klesá i důvěra evropských spotřebitelů, kteří méně utrácejí, což opět znamená menší inflační tlaky.
Vyvažující faktory
Jak přesně se bude míra inflace v Evropě, potažmo v zemích eurozóny v následujících měsících nakonec vyvíjet, se právě vzhledem k aktuální nejistotě predikuje poměrně obtížně. Faktem navíc je, že vedle série čistě protiinflačních jevů je potřeba vzít v potaz i některé další, jež mají naopak potenciál míru zdejší inflace navýšit.
Konkrétně by to mohl být třeba německý plán obřích investic do infrastruktury a obrany nebo březnová dohoda evropských lídrů o významném navýšení obranných výdajů. Jejich dopad se nicméně projeví až postupně během dalších let, zatímco v případě Trumpových cel bude bezprostřední.
