Telecí v mrazáku

TelSource se odporoučelo

Když nizozemsko-švýcarské uskupení TelSource v polovině roku 1995 vstupovalo do Českého Telecomu (tehdy ještě SPT Telecomu), zaplatilo za 27 procent akcií 1,32 miliardy dolarů. Dalších 131 milionů USD dalo do firmy v podobě služeb. Dohromady přineslo do České republiky 1,451 miliardy USD. Teď oznámilo, že odchází. Hodnota jeho podílu se dle aktuálního kursu pohybuje kolem 900 milionů USD. Na letošních (historicky prvních) dividendách si odnese asi 180 milionů UDS. Sečteno a podtrženo: Investice byla vysoce ztrátová. Proč konsorcium odchází právě teď?
Snad proto, že jej k tomu nutí akutní domácí problémy. Hlavně nizozemská KPN je ve vleklé finanční krizi a investici v Česku už zřejmě odepsala. Teď potřebuje hlavně „cash“. Zdravější švýcarský Swisscom se podřídil. Nelze ale také vyloučit, že zahraniční akcionáři mají lepší informace než zbytek trhu. Letošní akvizice mobilního Eurotelu a výplata dividendy by mohla finančním zdravím podniku zamávat více, než jsou manažeři ochotni veřejně připustit. Uvidíme na konci roku. Zatím nás lidé generála Berdára ubezpečují, že drží opratě pevně v rukou.
Zástupci státu poněkud kvapný odchod vysloužilého strategického partnera považují za neutrální zprávu. Jednoho finančního partnera (do něhož se TelSource během let ze strategického transformoval) nahradí jeden či více jemu podobných. Měli bychom si přát spíše rozmělnění vlastníků, protože kdyby byl celý podíl prodán jednomu nabyvateli, mohlo by to plánovaný prodej 51 procent státních akcií opět zkomplikovat. Od 27 procent už není daleko k blokační minoritě a kdo z velkých telekomunikačních firem by kupoval majoritu, kdyby se do baráku v Olšanské vlámal nevyzpytatelný finanční „squater“. Šéfové TelSource ale zatím počítají s více kupci. Akcie chtějí nabídnout institucionálním a individuálním investorům, Chystají „road show“ v Praze, Londýně, Frankfurtu a New Yorku. Lze očekávat, že velikost tranší určí odezva na indikativní nabídku. Je třeba připomenout, že stále platí dohoda Fondu národního majetku FNM a TelSource o společném prodeji, a ta počítá se dvěma variantami prodeje. Kdyby TelSource prodával jednomu strategickému partnerovi, má FNM právo dodat do nabízeného balíku plné dvě třetiny akcií. Jestliže TelSource prodává 27 procent, osmnáct by teoreticky mohlo být z majetku FNM. Při plánovaném prodeji na kapitálových trzích je podíl pro TelSource příznivější, 50:50. FNM může nasypat jen 13,5 procenta. Právo spoluúčasti platí až do června 2005. Do té doby se vždy může jeden z akcionářů přifařit ke druhému, pokud to uzná za vhodné.
Ani tuto variantu proto nelze v analýzách dalšího vývoje pominout. Otázkou je, kdo bude mít vůbec o „telecí“ půlku vlastněnou státem zájem. Mnohým bude k majoritě stačit třeba podstatně méně a ohlodané maso zůstane v mrazáku FNM.