Šťastnější díky vlastnímu byznysu. Pozitivní dopad na duševní pohodu v Česku pociťuje dle studie VŠE polovina začínajících podnikatelů

Větší svoboda, nezávislost či vidina lepší finanční situace. Důvodů, proč se desetitisíce Čechů každoročně pustí do podnikání, je hned několik. Praxe oproti očekávání však bývá trochu jiná, a to zejména v prvních letech, během kterých musejí začínající podnikatelé svému projektu věnovat spoustu času, úsilí i peněz. Zpravidla s vidinou nejistého výsledku.

Nicméně se zdá, že i přes tato úskalí jsou benefity, které z vlastního byznysu plynou, dostatečným hnacím motorem. Tedy alespoň podle studie (celý její text v anglickém jazyce najdete zde) výzkumníků z katedry podnikání Vysoké školy ekonomické v Praze, jež vznikala ve spolupráci se Sociologickým ústavem AV ČR v rámci projektu Prekarita. Z ní vyplývá, že se i začínajícím podnikatelům daří držet vysokou úroveň osobní pohody. Ta je dokonce srovnatelná s majiteli zavedených firem.

Jinými slovy, z odpovědí celkem 1136 respondentů lze vyvodit, že nepříznivá finanční situace v počátcích podnikání nemá negativní dopad na celkový well-being těchto lidí. A to navzdory skutečnosti, že ekonomické potíže přiznalo zhruba 70 procent čerstvých podnikatelů. V případě těch zaběhlých obdobnou situaci popsalo 37 procent z nich. 

Obě skupiny se nakonec shodovaly v otázce toho, zda má jejich byznys pozitivní dopad na duševní pohodu. Kladně odpovědělo 49 procent začínajících a 48 zkušených podnikatelů.

Těžká dřina startupistů

Pokud jde o to, v jakém segmentu bývá finanční situace vůbec nejhorší, dle studie zažívají nejtrnitější start zakladatelé startupů. Rozjíždějící se firmy totiž vyžadují nejvíce času a investic. Bez jednoho či druhého by nebyly schopné růst a škálovat svůj byznys. 

A jak si tuzemské mladé podniky vedou? Finanční problémy řeší celých 88 procent z nich. Na druhou stranu je nutné podotknout, že dobrou náladu neztrácejí. Její úroveň je naopak srovnatelná s ostatními podnikateli, stejně jako v předchozích dvou případech se totiž drží na hladině 49 procent.

Kde už je rozdíl mezi skupinami patrnější, je způsob, jakým se v době finančních potíží staví k nakládání s penězi. Zatímco začínající podnikatelé nemají problém se uskromnit bez újmy na osobní pohodě, ti zaběhlí dopady na duševní pohodu pociťují. Vysvětlení je však dle průzkumníků jednoduché – spokojenost začínajících podnikatelů totiž plyne z mnoha pozitivních okolností, které start podnikání provázejí. 

„Jde o soběstačnost a autonomii, kterou rozhodnutím podnikat získali, o pestrost práce, či dokonce o pocit nalezení životní náplně a smyslu. Začínající podnikatelé cítí také mnohem větší zadostiučinění z prodejů, byť jsou třeba nižší či nedostatečné k tomu, aby zažehnaly finanční problémy,“ vysvětluje Martin Lukeš, který je spolu s Janem Zouharem spoluautorem studie.

Spokojenost, jež trvá i přes dlouhodobé finanční problémy, může být nicméně i na škodu. Podle Lukeše, který na Fakultě podnikohospodářské VŠE vede katedru podnikání, se totiž takoví podnikatelé mohou stát příliš optimistickými a sebevědomými, což může vést k tomu, že svůj byznys neumějí včas ukončit: „Jsou to pak ty nešťastné případy, kdy podnikatel či podnikatelka investuje další a další peníze a úsilí, půjčuje si na podnikání, ale tím jen oddaluje krach a ve finále se ocitá v závažných finančních a osobních problémech.“

Politická podpora musí být efektivnější

Vyšší spokojenosti začínajících podnikatelů a snížení negativních dopadů podnikání by dle Lukeše bylo možné docílit efektivní politickou podporou. Základem je nezaměřovat se pouze na ty nejperspektivnější projekty a zajistit, aby bylo zahájení i ukončení byznysu snazší a levnější. Toho se dá docílit nízkou administrativou, srozumitelnou legislativou a efektivním úřednickým aparátem. Doporučuje také, aby stát, investoři a byznysmeni svoji podporu směřovali nejen do technologických startupů, nýbrž i dali šanci projektům a začínajícím firmám z širokého spektra oborů.

S formováním budoucích podnikatelů je navíc nutné začít už takzvaně od píky. Studenti by se měli proto vést k sebedůvěře, zároveň je ale třeba mladou krev učit „lean startup přístupu“, který spočívá v častém a opakovaném vylepšování podnikatelského nápadu, získávání zpětné vazby od zákazníků i dalších odborníků a schopnosti nápad opustit, pokud se ukáže jako ne dost dobrý. 

„Konkrétně lze tyto dovednosti ve vzdělávání tříbit důrazem na praktická cvičení, která umožňují učit se ze svých chyb. Důležité je také budoucím podnikatelům vštípit, aby se na svém nápadu nestali závislými a udržovali si nad ním zdravý racionální nadhled,“ uzavírá Lukeš.